PD CCSH

Rozhovor se ses. farářkou Evou Mikuleckou z Michle

Eva Mikulecká fotoOtázky k rozhovoru:

1. Prozradila byste nám, jak vypadá například týdenní harmonogram husitské farářky? :)

Je potřeba zdůraznit, že harmonogram týdenní práce není pro všechny jednotný. Náboženské obce, školy, domovy pro seniory, nemocnice atd. nabízejí různorodé možnosti práce. Záleží na vynalézavosti, píli, obdarováních každé farářky. A jistě nepostihuji všechno. Jsou také další služby, úkoly, které nejsou všem společné. Já například pracuji v Pastorační komisi, jsem členkou diecézní rady, teologického poradního sboru. To jsou povinnosti navíc, ale zároveň příležitosti k setkáváním se zástupci celé církve a celé pražské diecéze. V minulosti jsem pět let pracovala na ústředí církve, kde jsem se naučila vnímat celou církev jako jednu duchovní rodinu, považuji tato setkávání za nesmírně důležitá, protože posilují vědomí sounáležitosti se všemi, kteří do církve patří, ti, kteří ji usilovně budují i ti, kteří z jakéhokoli důvodu, někdy i nevědomky, ji spíše zraňují. Mé sestry a mí bratři jsou v Klatovech stejně jako ve Zlíně, v Bratislavě, v Brně, v Litomyšli, v Janských Lázních nebo v Keblicích, Děčíně, Teplicích či ve Vršovicích i v administrovaných Modřanech. Takže vidíte, že myslet na ně všechny v modlitbách a na mnohé další z nejbližšího okruhu část týdenního časového harmonogramu vyplňuje.

Po přípravě s vedením Domova Sue Ryder (domov pro seniory) v Praze 4 – Michli jsem začala pravidelnou službu tzv. kaplanky. Je to přijatelný titul pro lidi, kteří nejsou praktikujícími křesťany, farářka občas může vyvolávat předsudky. Mojí asi přeci jen specifičtější službou je práce spojená s Domovem na půl cesty Maják.

2. Vaše náboženská obec sídlí v budově, která ještě do začátku 2. světové války byla židovskou synagogou. Vědí místní lidé o historii této budovy, nebo je to dávno zapomenutá vzpomínka?

Pracovat a být v této modlitbami dýchající budově je velikým obdarováním. Tzv. místní lidé v souvislosti s novou zástavbou v ulici se pozvolna o historii synagogy dovídají, např. při noci otevřených kostelů, při koncertech, které jsme loni zahájili. Vděčně vzpomínám na bratra faráře Františka Nepovíma a tehdejší radu starších, že se pustili za socialismu do přetěžkého úkolu postavit nový sbor. Zdařilo se a díky tomu se také zachránila synagoga a navíc slouží dále bohoslužebným setkáváním. Je pro mě trvalým úkolem s historií této synagogy lidi seznamovat. Rádi bychom také uspořádali výlet do Londýna, kde je památník židovských tór, které byly z michelské synagogy převezeny, a tak také zachráněny před zničením. Památník pak zrestaurované tóry propůjčil židovským obcím z celého světa, a tak jsme se setkali loni s výpravou asi 20 lidí z židovské obce z Kanady z Ontaria, kteří se přijeli podívat na místo, kde i jejich Tóra po určitou dobu „přebývala“. Musím s obdivem i vděkem zmínit, že všichni židé, kteří se do synagogy přišli podívat, projevovali vděčnost za to, že naše církev synagogu zachránila a dobře ji udržuje. Těší mě, že se v ní cítí dobře. Pravidelně každý rok přicházejí žáci ze ZŠ Mendíků (nejbližší školy v okolí), aby se o budově, která je nejstarší stavbou v Praze 4 – Michli, něco dozvěděli. Slyší tak o její historii, ale také současnosti. Sbor Alberta Schweitzera, jak jej pojmenovali naši bratři a sestry při rekonstrukci v 2. polovině 70. let minulého století, je památkově chráněným objektem.

3. Občas mě napadne, co by asi vyprávěly stěny, kdyby uměly mluvit...Co by nám asi prozradila tato synagoga?

V roce 1920 žilo v obvodu tehdejší Michle a okolí na 900 osob židovského vyznání. Malá synagoga nemohla svou velikostí dostačovat, a proto byla od roku 1929 připravována její moderní přestavba. K přestavbě však z neznámých důvodů nedošlo, a tak michelská synagoga sloužila ve své staré podobě až do nacistické okupace. Po válce se z koncentračních táborů vrátila jen nepatrná hrstka věřících, židovská obec již nebyla obnovena. Pražská židovská obec ji později předala Státnímu židovskému muzeu, které ji využívalo v letech 1956 – 1965 jako depozitář. Bylo zde uloženo od r. 1941 více jak 1000 svitků Tór, které nacisté svezli do Prahy ze stovek násilně uzavřených českých a moravských synagog. V roce 1964 se podařilo Tóry převézt do Westminsterské synagogy v Londýně. Později byly přemístěny do prostor nad další londýnskou synagogou a tam zřízen Památník židovských Tór, který jsem měla možnost navštívit. Opuštěnou a chátrající synagogu pak Božím řízením mohla zakoupit CČSH a v roce 1976 začala přestavba na Sbor Alberta Schweitzera.

4. V těsném sousedství fary stojí Domov na půl cesty Maják. V čem spočívá Vaše spolupráce?

Společně se čtyřmi dalšími sociálními pracovníky se snažíme mladé lidi podporovat v jejich nastartování do života ve společnosti. Věnujeme jim svůj čas, máme je rádi, pomáháme jim najít práci, nebo pokračovat ve studiu. Chovat se k nim tak, aby se přesvědčili, že nám mohou věřit, že jim pomůžeme, i když klopýtnou, radujeme se nad jejich dílčími úspěchy a povzbuzujeme je. Byt náboženské obce, který jsme zakoupili díky finanční zápůjčce Pražské diecéze CČSH, slouží jako tzv. startovací byt pro další mladé lidi, kteří již úspěšně nastartovali svůj život v Majáku a mohou se dále osamostatňovat. Pomáháme jim zažívat vztahy přátelské, zodpovědné, trvalé a oni zase pomáhají nám pochopit jejich situaci, jak prožívají těžké i radostné chvíle. Fyzicky také pomáhají tam, kde my už mnohdy se svými silami nestačíme.

5. Jak početná je náboženská obec v Michli a čeho si na jejích členech nejvíce ceníte?

Počty byly na základní škole, spolu s fyzikou, mou největší slabinou. Moje počítání i v životě se snad proto více spoléhá na Pána Boha, na upřímné srdce a na poctivé úmysly, jak s penězi nakládat. Bible zvěstuje, že by stačilo například deset spravedlivých lidí a ta veliká města - Sodoma a Gomora by byla zachráněna. Matematicky těžko představitelné. Takže náboženská obec je dostatečně početná na to, aby mohla pomáhat druhým, růst ve víře v Pána Ježíše a tvořit jeho tělo. To však neznamená, že se už víc neusilujeme. Stresovat se čísly ale nechceme a ani nemusíme. Snad to tak bude i nadále. Vážím si důvěry, dlouholetých přátelství a společného hledání a budování víry a vzájemné pomoci.

6. Jaké je Vaše životní motto, nebo oblíbený výrok z Bible, kterým se řídíte?

Někdy v 15 letech jsem si pro sebe řekla, že bych ráda pomáhala lidem. V té době jsem hrála vrcholově volejbal, začala chodit do učňovské školy a prodávala v prodejně skla a porcelánu. Neměla jsem žádnou konkrétní představu. Byl to spíše výkřik mládí, ale děkuji Pánu Bohu, že ho slyšel a přivedl mě po letech životní a studijní přípravy ke službě farářky. Jsem v ní přes svou nedostatečnost a chybování velmi spokojená a šťastná.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)
Share
Krátký odkaz na článek (shURL): http://www.ccshpraha.cz/339u6

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Odběr novinek E-mailem

Pražská diecéze CČSH

Nejnovější komentáře

Nejnovější z našich rubrik

Kalendář událostí

27.květen 2017, so, 09:30
Diecézní fotbalový turnaj

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

Rozumím

Abychom vyhověli novému legislativnímu nařízení EU, musíme, jako naprostá většina všech stránek na internetu, získat souhlas návštěvníků s použitím cookies.

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.

Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.

Detailní informace naleznete třeba zde