Když se na Štědrý den roku 1871 v rámci oslav otevření Suezského průplavu premiérovala další z celé řady oper italského komponisty Giuseppe Verdiho ( 1813 - 1901 ), dalo se v intencích dosavadní skladatelovy tvůrčí invence logicky předpokládat, že i jeho další umělecký počin nabídne natěšenému publiku v hledišti reprezentativní Národní opery v Káhiře excelentní duchovní zážitek. A tento příslib se stal realitou. Někdejší frenetické nadšení z projektu Suezského kanálu již dávno odval čas, noblesní budova káhirské opery i z četnými historicky nenahraditelnými sbírkami byla 28. října 1971 pohlcena fatálním požárem, ovšem Verdiho čarovná partitura je nesmrtelně vkomponována do dějinné pokladnice operních skvostů.
G. Verdi se detailně vnořil do historických pramenů staroegyptské kultury a analogicky vytváří adekvátní hudební obrazce, které konvenují s tamní ryze specifickou náboženskou tradicí, aby na jejím pozadí s plnou emocionalitou rezonovala přirozená touha lidského srdce po upřímné a plně prožívané lásce, která je však bolestně zasažena tvrdou realitou vzájemného konfliktu dvou milujících dívčích srdcí, jejichž citová vazba je vázána k jednomu milovanému muži.
Překrásně melodicky osnované árie, ovšem i pro svého tvůrce typicky hudebně vygradované ansámblové scény dotvářejí originalitu celého díla, které dodnes fascinuje publikum všech světových operních scén.
Z nepřeberného množství nabídek jsem pro naše únorové setkání zvolil DVD projekci Aidy, jak byla v roce 1981 prezentována v jedinečném prostředí italské Verony ( Arena di Verona ). Hlavními protagonisty byli proslulí pěvci: sopranistka Maria Chiara ( Aida ), tenorista Nicola Martinucci, mezzosopranistka Fiorenza Cossotto či barytonista Giuseppe Scandola. Dirigentem tohoto vpravdě unikátního představení byl Anton Guadagno.
Rád vás, milí přátelé, potkám v aule Husova institutu teologických studií, Roháčova 66, Praha 3 - Žižkov, kde, jak věřím v pondělí 12.února 2018 ( od 18.00 hod. ) jistě prožijeme opětovně podnětný umělecký zážitek.
K. Bican