PD CCSH

banner casopis

Husita 3/2013 ročník XI, červen 2013

Vážené sestry, vážení bratři, milé čtenářky, milí čtenáři, redakce časopisu Husita vám přínáší další číslo časopisu.

Renata Velíšková

Ukázka z čísla 3/2013



Následuje kompletní práce Dietrich Bonhoeffer od Jany Kverkové (HITS)

 

Dietrich Bonhoeffer 1906-1945

Německý evangelický teolog, filosof, spisovatel, básník, hudebník, bojovník proti nacismu.

Řadí se mezi představitele dialektické teologie (DT), která vznikla okolo roku 1920 uvnitř evangelické církve. Zdůrazňuje transcendentnost Boha, proti které je každý lidský způsob poznání či lidské náboženství nedostatečné. Dialektická teologie zdůrazňuje rozdíl mezi člověkem a zjevením pomocí paradoxů (čas-věčnost). Hlavním zástupcem DT je Karl Barth, Rudolf Bultmann, Friedrich Gogarten a Eduard Thurneyssen.
Dietrich Bonhoeffer je teolog spíše post-dialektický, neboť vychází z Božího slova, jako tématu teologie dialektické, ale zároveň neopustil pole dějin, téma teologie liberální. Zabýval se konfrontací křesťanské víry s problémy moderní doby.


Životopis

1906 Narodil se 4. února ve Vratislavi jako dvojče se sestrou Sabinou v rodině profesora psychiatrie a neurologie Karla Bonhoeffera a jeho ženy Pauly ros. von Hase
1912 Rodina se přestěhovala do Berlína
1923-27 Studoval evangelickou teologii v Tűbingenu, Římě a Berlíně
1927 - Studia ukončil v Berlíně doktorskou prací „Sanctorum communio"
1928 Pobýval na vikariátu v Barceloně
1929-30 Pracoval jako asistent na teologické fakultě berlínské univerzity
1930 Habilitoval se jako docent na téže univerzitě prací „Akt und sein" (Akt a bytí). Poté absolvoval roční postgraduální studium na Union Theological University v New Yorku.
1931-1933 Působil jako soukromý docent na Univerzitě v Berlíně a jako studentský farář na Vysoké škole technické.
1933-1935 Po nástupu A. Hitlera k moci odjel do Anglie a v Londýně pečoval o dva německé sbory.
1935-1937 Jako zastánce Vyznavačské církve se na žádost jejího vedení vrátil do Německa a ve Finkenwalde u Štětína vedl kazatelský seminář. Semináře organizovala Vyznavačská církev jako jednu z alternativních struktur, neboť univerzitní teologické fakulty byly zcela pod vlivem nacistické teologie.
1937 Heinrich Himmler nařídil uzavřít Finkenwaldský kazatelský seminář. DB však v práci pokračoval. Během tohoto pobytu napsal svůj výklad Kázání na hoře, nazvaný „Nachfolge" (Následování) a spis „Gemeinsames Leben" (Život v obecenství).
1940 Gestapo uzavřelo seminář podruhé. DB bylo zakázáno přednášet a publikovat a později i pobývat v Berlíně. Zdržoval se na různých místech mimo Berlín a volný čas využíval k literární činnosti. Začíná připravovat dílo „Ethik" (Etika).
1940-1943 Se stal dobrovolným spolupracovníkem armádní kontrarozvědky Abwehr im Oberkomado der Wehrmacht vedené admirálem Wilhelmem Canarisem a podílel se tak na protihitlerovském odboji německých generálů. Využil přitom svých rozsáhlých ekumenických kontaktů v zahraničí, aby pro zamýšlený převrat zajistil podporu evropských zemí. Podnikl několik cest do Švýcarska, do Švédska, aby informoval o duchovní a politické situaci v Německu. Přitom pomáhal uniknout ohroženým neárijcům. Od zímy 1942 až do roku 1943, kdy se válka obracela proti Německu, připravilo hnutí odporu dvě spiknutí s cílem zabít Hitlera. Oba atentáty skončily nezdarem. 1943 v lednu se zasnoubil s Marií von Wedemeyer. 5.4. 1943 jej zatklo gestapo.
1943-1945 Jako spolupracovník abwehru byl uvězněn nejprve ve vojenském vězení v Tegelu v Berlíně. Zde vznikly fragmenty jeho díla a řada dopisů, které byly později vydány pod názvem „Widerstand und urgebung" (Na cestě ke svobodě, listy z vězení). Počátkem října 1944, po nezdařilém útoku na Hitlera 20.7.1944, byl přemístěn do vězení gestapa v Berlíně - Prinz-Albrecht-Strasse. 7.2.1945 byl převezen do KL Buchenwald a brzy poté, z důvodů blížících se spojeneckých armád, jej Schutzstaffel
(SS) odvlekly do koncentračního tábora Flossenbürg.
8.4.1945 krátce před osvobozením tábora (23.4.1945) odsoudil stanný soud SS na rozkaz Adolfa Hitlera DB, Wilhelma Canarise a Hanse Ostera k smrti oběšením.
9.4.1945 byl DB ve Flossenbürgu popraven
6.7.1966 Zemský soud v Berlíně rozsudek smrti nad Bonhoefferem zrušil a DB rehabilitoval.


Dílo

Společenství svatých (Sanctorum Communio, 1927, doktorská práce)
Akt a bytí (Akt und Sein, 1930, habilitační práce)
Následování. Výklad kázání na hoře (Nachfolge, 1937, česky 1962)
Život v obecenství (Gemeinsames Leben, 1937, česky 2006)
Etika (Ethik, 1949, česky 2007)
Na cestě ke svobodě (Widerstand und Ergebung, 1951, česky 1991)


Rozbor díla

1927 Doktorská práce „Sanctorum Communio" . Zde se DB za pomoci společenských věd zabývá pospolitou strukturou církve, nejde však o sociologické zkoumání, nýbrž o dogmatické zkoumání za pomoci společenských věd. Cílem je uchopit skutečnost církve v její empirické podobě a sociální přirozenosti. DB zde překonává na straně jedné Troeltschův historismus, v němž je církev společenských osob, které lze zkoumat z hlediska sociologického. Na straně druhé dialektické učení Bartha, podle něhož je církev společenství osob, které přijímají Boží slovo. Dle DB Boží slovo přijímá sociologické společenství osob. Církev je zároveň podstatná a viditelná, empiricky existující. Má však svoji historickou fyzickou podobu, tudíž je to sociologický fenomen. Církev nazývá frei willige (dobrovolná) Kirche, zároveň volks (lidová) Kirche. DB hovoří o církvi jako o „Kristu, který existuje jako obec". Církev nelze popisovat kategoriemi společnosti a instituce (jak je to v katolické ekleziologii), nýbrž kategoriemi obce a společenství.

1930 Habilitační práce „Akt und Sein" (Akt a bytí). Tématem této práce byla skutečnost zjevení jako předpokladu církve. Teze, kterou zde DB obhajoval, byla „zjevení se děje v obci". Klíčovým je zde, že zjevení „se děje", a že se děje „v obci". Posluchačem Slova není tudíž pouze jednotlivec, nýbrž pospolitá církev. Zde DB překonává učení Bartha - „zjevení je pouze aktem, akt se děje vždy znovu" . Zároveň učení protestantské ortodoxie a katolicismu - „zjevení se vždy již událo, stalo se naukou a je uchováno v Depozitum fidei. Podle DB se zjevení zároveň již událo a zároveň k nám přichází. Je „aktema bytím". Zjevení se děje v konkrétní obci. Jako akt k nám přichází a děje se vždy znovu, což zajišťuje jeho existenciální povahu, obrací se na osobu, a zároveň vytváří obec.

1937 „Nachfolge" (Následování). Akademická christologie se mění v christologii praktickou. DB si klade otázku: „Co od nás chce Ježíš Kristus dnes?" Bonhoefer rozlišuje mezi „billige Gnade" (levnou milostí) a „teuere Gnade" (drahou milostí). Levná milost je milost bez následování, drahá milost je milost, která zahrnuje následování, volá k následování Ježíše Krista. Levná milost nezná kříž, drahá milost staví učedníka pod kříž. Levná milost je milost jako předpoklad, neboť se zde předpokládá spásná Bóží vůle. Drahá milost je milost jako výsledek, neboť si nárokuje křesťanský život, který vede v následku k následování Ježíše Krista. Ústřední teze proto zní: „Jenom věřící poslouchá - jenom poslušný věří" (zde dialektický přístup). Ježíš vyzývá k následování a následování není pouze víra, nýbrž víra a poslušnost, poslušnost a víra.

1939 „Gemenisames Leben" (Život v obecenství) je dílo za života DB nejčtenější. Pohybuje se v pojmovém rámci „teologie následování". Charakterizuje praktický křesťanský život. Dnes to je rozšířený spis v katolické prosředí.

1940 a dále (dílo nebylo dokončeno) „Ethik" (Etika )

  • Základy a budování světa smířeného s Bohem.
  • Základy a budování příštího světa.
  • Základy a budování sjednoceného západu.
  • Pokus o křesťanskou etiku

V roce 1949 Eberhard Bethge pojmenoval toto dílo Etika.

Dietrich Bonhoeffer nevnímá etiku jako soubor principů a norem, které jsou nejprve zformulovány a stanoveny, a následně uplatňovány. Úlohou etiky není poznání dobra a zla podle daných norem, nýbrž rozlišování Boží vůle ve vztahu ke konkrétnímu skutku. Etika křesťanů musí být živá, vycházející z konkrétních Božích přikázání. Živá dnes, tady, mezi námi, pro nás. Tyto formulace se v tomto díle i celkově v teologii DB objevují velmi často. DB staví konkrétní etiku do protikladu etiky abstraktní (tj. etika principů). Toto dílo obsahuje několik fragmentů.


1) Gleich Gestaltung - etika jako utváření do stejné podoby. Kristus není učitel, nýbrž tvůrce, tudíž funkce etiky spočívá v utváření do stejné podoby. Církev utváří křesťany do nového lidství a jejich prostřednictvím se svět mění do podoby shodné s Kristem, čímž DB odpovídá na svoji otázku: „Jak Kristus nabývá podoby ve světě?"

2) Das Letzte, das Vorletzte (Dialektika posledního a předposledního). Poslední skutečností je ospravedlnění, nový život v Kristu a věčný život. Předposlední skutečností je skutečnost světa, lidského života a hodnot lidství a dobroty. Konkrétní etika předkládá problém rozděleného vztahu mezi posledním a předposledním. Řešení radikální vidí pouze poslední a obětuje ji skutečnost předposlední. Řešení kompromisní obětuje poslední skutečnosti předposledního. DB hledá takové řešení , které přesahuje obojí, (radikalismus i kompromis). Proti znehodnocení předposledního uplatňuje teologii vtělení a proti snížení hodnoty posledního teologie kříže a vzkříšení. „Připravovat cestu znamená dbát také na to předposlední a uplatňovat je kvůli poslednímu, jenž se blíží.

3) Das Denken in zwei Räumen - teorie mandátů. Zde se DB zabývá potřebou překonat typ myšlení ve „dvou oblastech". Toto myšlení staví proti sobě oblast křesťanskou a světskou, duchovní a časnou. Křesťanská etická koncepce skutečnost Boha a skutečnost světa neodděluje, nýbrž je drží při sobě. Obě oblasti nejsou totožné, ale nejsou ani oddělené. Tvoří jednotu v rozlišení. Toto DB nazývá „polemická jednota". Vztah mezi Kristem a světem popisuje teorií čtyř mandátů

  • práce a kultura
  • manželství a rodina
  • vrchnost
  • církev

4) Etický život jako odpovědnost. Základním tématem je, že Boží skutečnost vešla do skutečnosti tohoto světa v Ježíši Kristu. Je to „ano" všemu co pochází od Boha, je to „ne" ke všemu odpadnutí od počátku a podstaty života. Polemická jednota „ano" a „ne" pomáhá překonat falešné alternativy jako kompromis, radikalismus, sekularismus, sektářství, liberální protestantismus a mnišství. Křesťanská etika nežije pouze v „ano" nebo v „ne", je to etika odpovědnosti, polemické jednoty „ano" a „ne". Náš život jako odpověď na život Ježíše Krista nazýváme odpovědnost. Etický život je život odpovědný, pokud nasazujeme celý svůj život. Odpovědný život charakterizují dva faktory:

  • vázanost na Boha a člověka
  • osobní svoboda

Křesťanský život DB formuloval jako „für die Welt dasain" (Bytí pro svět).
Toto svoje dílo DB již nedokončil. Bylo psáno po lístcích, které po čtyři roky skládali jeho přátelé (především Eberhard Bethge a paní Anni Lindner). O první vydání se zasloužil Bethge v roce 1949. Po vydání díla následovalo velké zklamání, ohlas se nedostavil. Většímu zájmu v odborných kruzích se kupříkladu dostávalo filozofii Martina Heidegera, aniž by se kdo staral o jeho politické a světonázorové selhání v roce 1933. Většinu Bonhoefferových žáků a přátel toto zacházení s jeho teologickým odkazem přinejmenším překvapilo. Ohlas tohoto díla i postava DB se dostaly do nové podoby, když Bethge roku 1967 (6.vydání Etiky) předložil i jeho životopis.

Bonhoeffer neutvořil obsah tohoto díla do přesných kapitol, přesto se nachází jedna dispoziční skica z roku 1940:

I. ZÁKLADY
Etika jako utváření
Dědictví a úpadek
Vina a ospravedlnění
Církev a svět, Kristus a přikázání
Poslední a předposlední věci
Nový člověk
II. BUDOVÁNÍ
Budování osobního života
Budování veřejného řádu a veřejné správy
Budování společenství
Budování církve
Budování křesťanského života ve světě
„Widerstand und Ergebung" (Na cestě ke svobodě) .

Teologické listy formou korespondence z vězení v Tegelu byly vydány později , v roce 1951, jako celek pod výše uvedeným názvem. DB udržoval korespondenci se svými rodiči, se svou snoubenkou a se svým přítelem Eberhardem Bethgem. Většina korespondence byla postupně vydána pod názvy:

  • Odpor a odevzdání
  • Pokušení
  • Listy rodičům
  • Listy příteli
  • Teologické listy
  • Bilance křesťanství

Nosným konceptem listů věnovaných teologii jsou témata „Mündige Welt" - Svět, který se stal dospělým a „Nicht-religiöses Christentum" - Nenáboženské křesťanství.

DB zde formuluje náboženství, jako éru, která se stává minulou a popisuje současné období i období budoucí jako nenáboženské. Po všech stránkách shrnuto do tří prvků:

  • Metafyzika - přestava o Bohu a světě podle které je Bůh mimo svět
  • Niternost/subjektivita - koncepce člověka podle které lidský subjekt žije ve své individualistické niternosti bez vztahu ke světu a k dějinám a je naplněn starostí o svou individuální spásu.
  • Částečnost - náboženství si pro sebe nárokuje svou oblast, určitý sektor, který existuje vedle jiných projevů a aktivit člověka ve skutečnosti světa. Dle DB je tudíž náboženství, které přeskakuje svět a dějiny, individualismem, který se staví proti společenskosti a společenství a částečností, která se staví proti celku života.

V této kritice náboženství vychází DB z kritiky Bartha, zejména ve svém dialektickém období. Podle některých teologů předložil Bonhoeffer teologický koncept, který ukazuje do socialistické budoucnosti a jako takový může mít význam i pro zastánce marxistického myšlení. Avšak mnozí znalci se proti této adaptaci „reálného socialismu" bránili.

Ve vizi nové podoby křesťanství definoval DB postavu Krista nejprve strukturou IN-DER-MITTE-SEIN (Být ve středu), později však dochází ke struktuře FÜR-ANDERE-DASEIN (Bytí pro druhé). Stejně se staví i k církvi: „Církev je církví jen tehdy, je-li tu pro druhé", z čehož i totéž vyplývá pro život křesťana.
Citát jednoho z listů z Tegelu: „...Nerad bych žádal o přeložení do jiného poschodí, zdá se mi to neslušné vůči tomu, kdo by pak musel do mé cely... Pokaždé však zjišťuji pozoruhodnou okolnost, že to, co nemůžeme změnit, snášíme docela jinak, než když se stále zabýváme myšlenkou, že bychom si mohli nějak ulehčit."


Poselství pro dnešní dobu

Dietrich Bonhoeffer byl popraven měsíc před koncem 2.světové války. Tímto skutkem se Německo připravilo o velkou morální osobnost. Je vysoce pravděpodobné, že pokud by zůstal naživu, pokračoval by v ekumenické činnosti na světové úrovni.
Jeho odvaha a morální síla jsou nadčasové, neboť ani další poválečná desetiletí nepřinesla Evropě příliš šťastná léta. A právě náročná období prověří, zda to, čemu věříme, dokážeme ustát. Sami před sebou i před okolím. A to Dietrich Bonhoeffer dokázal. Z jeho kázání zaznívala slova: "věřte v Boha, ne v Hitlera" a v antisemitské náladě Německa připomínal věřícím :"že před Bohem jsme si všichni rovni" a že : "Na východ jsme spolu s židy poslali i Krista, neboť Kristus byl také žid".
Dietrich Bonhoeffer byl Boží služebník v pravém slova smyslu. Nevyměnil Kristovo učení za bezpečí či kariéru, řídil se vlastním svědomím a posiloval modlitbou.
Neboť kdo se nepostaví zlu, jako by s ním souhlasil.

 


 

Použitá literatura:

Gibellini, R. Teologické směry 20. století, Karmelitánské nakladatelství 2011
Rahner, K., Vorgrimler, H. Teologický slovník, Karmelitánské nakladatelství 2009
http://dietrichbonhoeffer.org/
Bakešová, A. Filosofický slovník, Universum 2009
Bonhoeffer, D., Ethik, ?? 1949
Bonhoeffer, D., Etika, Kalich 2007
Bonhoeffer, D., Na cestě ke svobodě, Vyšehrad 1991
Märtyrer des 20. Jahrhunderts an der Westminster Abbey (Westwand; v.l.n.r.):
Maximilian Kolbe, Manche Masemola, Janani Luwum, Großfürstin Elisabeth von Russland, Martin Luther King, Óscar Romero, Dietrich Bonhoeffer, Esther John, Lucian Tapiedi und Wang Zhiming.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)
Share
Krátký odkaz na článek (shURL): http://www.ccshpraha.cz/xk9

Odběr novinek E-mailem

Pražská diecéze CČSH

Nejnovější komentáře

Nejnovější z našich rubrik

Kalendář událostí

14.prosinec 2019, so, 18:00
Koncert skupiny Matiné
21.prosinec 2019, so, 18:00
Koncert J. J. Ryby
22.prosinec 2019, ne, 19:00
Večerní bohoslužba na Zderaze
24.prosinec 2019, út, 14:00
Štědrý den v Roztokách

                          -- reklama --

r pisne

125x125

psyche


Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

Rozumím

Abychom vyhověli novému legislativnímu nařízení EU, musíme, jako naprostá většina všech stránek na internetu, získat souhlas návštěvníků s použitím cookies.

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.

Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.

Detailní informace naleznete třeba zde