Rozhovors s Lucií Haškovou

Podrobnosti

Kategorie: Ze společenství

Zveřejněno 25. 5. 2015 12:46

Lucie Hašková vystudovala dvouoborou teologii na Husitské teologické fakultě. V roce 2002 začala pracovat jako pastorační asistentka v Náboženské obci Vlašim pod vedením bratra Zdeňka Krušiny. V roce 2004 společně se sestrou Lindou Peichlouvou (tehdejší ředitelkou Husitského centra o.p.s.) založila Nízkoprahový klub Husita pro děti a mladé lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí pražského Žižkova a přilehlých lokalit. Od roku 2008 je ředitelkou Husitského centra o.p.s., pod které nyní spadají tyto projekty: NPK Husita, Husátko předškolní klub pro děti a jejich rodiče, Komunitní zahrádka Meduňka, Keramické kroužky a Volnočasový klub Karlík.

1. Mezi bloky paneláků se hned vedle vašeho nízkoprahového centra zrodila komunitní zahrada při NO Žižkov. Jak dlouho funguje a co nabízí?

Naše zahrádka Meduňka funguje druhým rokem. V prvním roce byla podpořena grantem městské části Praha 3. Minulý rok jsme pracovali na tom, abychom zahradu založili. Probíhaly úpravy terénu, vybavovali jsme zahradu náčiním a dalšími nástroji potřebnými k zahradničení, stavěli jsme kompost a proběhl workshop na paletový nábytek, který je tam dodnes. Nyní přemýšlíme nad další koncepcí.

V současné době zahrada nabízí veřejné zahradničení (každý úterý a čtvrtek), kde všem našim zájemcům nabízíme možnost odpočinku, prostor si s někým popovídat, spřátelit se, popřípadě možnost výpomoci. Další aktivitou je komunitní vaření, které se zrodilo z naší přirozené potřeby „zdravě“ poobědvat. Lokalita, ve které pracujeme, nenabízí žádnou restauraci, která by si zakládala na zdravé, vyvážené a chutné stravě. Vaříme tři dny v týdnu (úterý, středa, čtvrtek), pokaždé jiná dvojice. Do této aktivity se mohou zapojit i lidé z venku, což se momentálně daří. Nabídli jsme jim role šéfkuchařů i asistentů. A tak lidé s podobnými zájmy vytvořili komunitu. Ve středu například vaří Kristýna, ta k nám chodívala na obědy a nyní po odchodu Míši Burdové funguje jako šéfkuchař. Nebo Helenka, paní v důchodovém věku se zdravotními problémy, které se vaření u nás stalo pracovní terapií, jednou za čas se dostane mezi lidi a z toho máme velkou radost. Nově začala u nás působit Cat, Kanaďanka, která zaujala místo anglického kouče. Doprovází jednotlivé zahradní aktivity a lidé z komunity mají možnost komunikovat s anglickou rodilou mluvčí.

V rámci komunitní zahrádky bychom do budoucna rádi rozjeli přednášky a workshopy, které budou zaměřené na ekobiotémata v podobném duchu, jako přednáška Milana Smrže s názvem „Potřeba lokálních zdrojů“, která proběhla minulý čtvrtek. Propagace těchto akcí je z finančních důvodů slabší, ale snažíme se o ni alespoň prostřednictvím facebooku. Právě tam najdete fotky z naší poslední akce, festivalu Evolution, kterého jsme se taktéž zúčastnili a prezentovali naši Meduňku. Kladli jsme apel na to, že podobnou zahrádku je možné založit vedle jakéhokoli kostela, který zahradou disponuje, důležitá je pouze domluva s místním farářem. Máme radost, že další zahrada s názvem „Dobromysl“ vznikne pravděpodobně ve Vlašimi. Zahrada je skvělá reklama, hlavně pro ty, co chodí kolem. Od místních babiček a dědečků občas slýcháváme: „Konečně se tady něco děje“. Díky ní se navíc kumuluje velký potenciál, protože přibývá těch, kteří jsou ochotni pomoci, např. s domem, na jehož opravu chybí peníze. Ten se už delší dobu snažíme zvelebovat vlastními silami. V naší práci je také velký kus misie, protože už tím, co dělám, jsme u lidí získali velké sympatie. Proto věřím, že nás v případě křtu, svatby nebo pohřbu, nebudou váhat oslovit, znají nás a vědí, kdo jsme. Díky komunitní zahrádce vznikla půda na to, aby farář mohl lidi kontaktovat a v případě potřeby i oni jeho. Zahrada v církevním prostředí představuje nástroj k navazování vztahů a kontaktů mezi lidmi, to je opravdu úžasné.

2. Komunitní zahrady byly zakládány už kolem roku 1820 v západní Evropě a byly určeny lidem, kteří díky industrializaci přišli o práci a hledali způsob, jak se uživit. O něco později se objevily ve Spojených Státech jako pomoc pro nezaměstnané. Komu jsou určeny u nás a čemu přisuzujete jejich expanzi?

Cílem je podporovat komunitu na Praze 3 a podporovat sousedské vztahy s přesahem romské komunity, tzn. zapojovat Romy a žižkovské patrioty, aby je poznali a spřátelili se s nimi, aby vznikaly autentické vztahy. Je to tedy podpora sousedských, autentických vztahů s přesahem romské komunity. Naše cílová skupina není omezena věkem, barvou pleti, náboženským vyznáním. Zkrátka je určena komukoli, kdo chce být na zahradě a trávit zde svůj volný čas. Lidé si zde mohou například bártrovat věci, vypomáhají si, tak jako to dříve fungovalo třeba na vesnici. Spousta lidí tvrdí, že jim naše prostředí vesnici evokuje. Zpětně mě udivuje, co všechno dokáže lidský potenciál, protože zahrádka vznikla náhodným setkáním s Veronikou, kterou jsem potkala na Evolution festivalu a zjistily jsme, že obě bydlíme na Žižkově a navíc hned vedle sebe. Dvě holky – jedna zahrádku měla, druhá zahrádku chtěla. A tak Veronika svůj komunitní záhon na Koněvovce přestěhovala k nám a začaly jsme společně zahrádku budovat, ačkoli jsem nikdy nezahradničila. Nikdy jsem nechápala lidi, co zahradničí, jako moji kamarádku, co se pořád hrabala v záhoně. Za dva roky jsem se naučila tolik nových věcí, stalo se to pro mě takovou meditací, odpočinkem.

Samozřejmě není všechno růžové, s pohybem velkého množství lidí nastávají problémy. Domnívám se však, že jsme v komunikaci i v kaučování natolik zdatní, že jsme schopni společně fungovat bez větších zádrhelů. Vzděláváme se dlouho a některé metody velmi pomáhají.

3. Jak náročná je údržba takové zahrady z časového i finančního hlediska a kdo všechno se na ní podílí? Pomáhají i děti?

Vedoucí projektu plánuje, co se kam bude sázet, rozumí té profesi. Já jako ředitel se také hodně podílím, protože se jedná o můj projekt. Osobně zde trávím spoustu času, někdy jsou to i víkendy. Nedávno jsem v zahrádce byla dva dny do jedenácti hodin do večera, svítila jsem si baterkou a vybírala slimáky. Časově je to dost náročné, ale je to práce, která mě baví. Faktem ale je, že člověk někdy nezná hranice. Času určitě nelituji, zahrada zkrátka potřebuje každodenní údržbu, pokud ji člověk chce mít hezkou, hlavně na jaře. Děti z Husity nám pomáhají a to je skvělé.

Řešíme i věci organizační. Děti se někdy zdráhají přijít do Husity, pakliže tam vidí lidi z komunity. To se snažíme hodně ošetřovat. Včera tam byly například děti z Husátka (klub pro nejmenší a jejich rodiče, děti 0 – 6 let), běhaly po zahradě, byly tam i jejich maminky. Tato mrňata, to je spíš destrukce (smích), ale starší děti opravdu pomůžou zalévat, sázet. Musíme ještě zapracovat na tom, aby se romské děti nebály přijít a cítily, že jsou i mezi námi jako mezi svými. Zatím spíše cítí, že tam jsou ti „gadžové“, jsou odtažití. V zahradě je velký pohyb lidí, někoho už znají a někoho ne. Chtěli bychom docílit toho, aby věděly, že na zahradu můžou kdykoli, i když jsou tam „gadžové“, které neznají. Chtěli bychom, aby pochopily, že je u nás nebude nikdo rasisticky napadat nebo vyhánět. Pracujeme na tom, ale situace není ještě zdaleka tak ideální.

Co se týče financí, tak jsme v minulém roce obdrželi 50 tisíc z grantového podpůrného fondu Prahy 3. Vzhledem k tomu, že se letos měnila rada a nedošlo k posouzení návaznosti našeho projektu, nebyla zahrada podpořena. Situaci jsme se přizpůsobili. V loňském roce jsme nakoupili nástroje, pořídili základ, to máme. Semínka, kytky, sazenice, všechno jsme dostali, nebo už to v zahradě rostlo. Minulý rok se toho hodně kupovalo, v tomto roce podstatně méně. Myslím si, že zahrada bude náročná na vodu, především v letních měsících se bude muset zalévat. V minulém roce jsme fungovali podobně a spotřeba vody nebyla enormně vysoká.

4. Zahrady se stávají součástí společenského života a demonstrací životní filosofie. Čím se tato skupina pěstitelů liší od ostatních lidí?

Myslím si, že lidé s tímto zaměřením kladou velký důraz na prostředí kolem sebe, na ohleduplnost. Určitě si myslím, že je to spojené i se stravou, že je zajímá to, co jedí, že chtějí mít nejlépe jídlo, které je vypěstované ze zahrady, je to spojené se zdravou výživou. Je to postoj, otevřenost, protože chtějí společně tvořit a ty věci sdílet, v tom spočívá odlišení od mainstreamu. Například úkolem Veroniky, jako koordinátorky zahrady, je i propojování s jinými zahradami, zapojení se do jejich komunity, inspirace, přinášení nových prvků a postupů. Nedávno byla na fair-trade konferenci, takže jsme propojeni s Kokozou a dalšími. Ještě bych ráda vysvětlila, jaký je rozdíl mezi naší zahradou a běžnými komunitními zahradami. Na Balkáně, v domově dětí Ulita, je velká komunitní zahrada. Paní vedoucí k nám chodí na obědy a právě ona nám vysvětlovala ten rozdíl. Zatímco v běžné komunitní zahradě má každý jedinec svůj záhon, pěstuje si, stará se a zalévá, tak u nás je to tak, že my zahradu nemáme rozporcovanou (i kvůli velikosti, protože je malá). U nás pěstují všichni všechno s tím, že to, co se vypěstuje, jde na vaření nebo dětem. Nám nejde o cíl, ale o cestu, o to zahradničení. A kdybych to měla úplně porovnat, veliký rozdíl je v tom „setkávání“. Lidi se v té první zahradě nepotkávají, přijdou a minou se. V naší zahradě všichni říkají, jak tam cítí komunitu, vztahy, vzniklo už spousta různých vztahů, lidé se k sobě nastěhovali, nebo se od sebe učí, to vše funguje. V tom je ona podstata. Nejde nám o zahradu jako takovou a o to co vypěstujeme, ale o tu cestu, aby zahrada mohla spojovat. Probíhají tu autentické vztahy, seznamování se, vypomáhání si, funguje to úplně skvěle. Díky tomu jsem poznala Martinu, fotografku, někdy mi hlídá Jonáše, někdy vypomůžu zase já jí, když potřebuje. A takto můžu jmenovat spoustu věcí, které vznikly a už ne jen na půdě kostela.

5. Říká se, že komunitní zahrady pěstují zeleninu i sousedské vztahy. Je to pravda? Jak okolí přijalo tento projekt? Má tendenci se zapojit, nebo zůstává netečně?

Okolí má tendenci se zapojit, ale samozřejmě jak kdo. Zahrádka je okolím víceméně přijata, ale bohužel máme problém s obyvateli domu, který je hned naproti. Vadí jim hluk, běhání cikánů, vadí jim, že tam svítí světlo. Jedině s nimi různě vyjednáváme, protože ti to nepřijali.

Rozhovor vedla: Murinová Maja