Rozhovor s br. Volkmanem

Podrobnosti

Kategorie: Ze společenství

Zveřejněno 29. 6. 2016 10:38

Praha povýšila oslavy 700. výročí narození Karla IV. na mezinárodní fenomén, do kterého se zapojila různá města i instituce. Náboženská obec CČSH na Praze 6, ve které působíte, připravila obzvlášť bohatý program pro děti i dospělé. Kdy jste začali s přípravami a která část z třídenního programu se těšila největší návštěvnosti?

Myšlenku, že zaměříme pravidelný Komponovaný večer a Dětský den k významnému, pro nikoho z nás už neopakovatelnému výročí narození Karla IV., jsem plánoval velice dlouho, ale na samotnou přípravu kromě zajištění spoluúčinkujících a sbírání krabic (na Hladovou zeď) by stačil měsíc až dva. Tím, že Libora Jurka napadlo, abychom se pokusili zažádat Městskou část Prahy 6 o grant ke zmíněným oslavám, jsme museli přijít s programem pro daleko širší počet zájemců, s nákladnějším rozpočtem a také s daleko větším časovým předstihem, tj. asi půl roku.

Program jsme za pochodu změnili a nakonec pozvali Spirituál Kvintet. Časově bylo nesmírně náročné nabídnout a prodat několik set lístků, protože jsme nevyužili žádnou reklamní firmu ani agenturu. Desítky hodin jsem také investoval do promluvy o Karlovi IV., aby se jednalo o jeho oslavení, připomenutí a nejenom o samotný koncert. Nutno dodat, že promluva i koncert měly zcela mimořádný ohlas a nadšeně reagovali i lidé, u kterých jsem to ani nečekal. Touto akcí, která měla jednoznačně nejvíce návštěvníků, vyvrcholily třídenní oslavy. Vůbec ze všeho nejnáročnější byla skutečnost, že od 13. - 15. května následovala jedna akce za druhou.

Dětský program byl velmi povedený – děti zdobily koruny, shlédly šermířské boje i dobové tance, bříška si zaplnily párečkem a dobrotami, které jste pro ně připravili. Kdo akci zaštítil?

Všechny akce normálně zaštiťuje naše Náboženská obec. Dětský den ke Karlovi IV. (konaný přesně v den jeho narozenin 14. května) pomohla navíc zaštítit i Městská část Prahy 6 svým grantem.

I Dětské dny, které nejsou naštěstí tak časté, musejí být co nejpestřejší i stylové, ale kromě vlastní invence i nasazení musím říci, že mám mimořádné „štěstí … ?“ na lidi kolem sebe, bez kterých bych speciálně tyto programy nikdy nevytvořil. Děkuji za uznání, že byl program velmi povedený, ale v podstatě jsem v situaci, kdy si jiné než úspěšné a povedené programy nemohu dovolit - ani směrem k lidem, ani směrem k svému slabému sebevědomí.

V závěru děti stavěly a bouraly hladovou zeď – rychle ji postavily, ale dlouze a pečlivě bouraly, destrukční část je nadchla ze všeho nejvíc :) Čistě obecně - proč je podle Vás vždy těžší něco postavit, než zbourat?

Stavění má svá pravidla, zákony a zákonitosti a vyžaduje značný um i zkušenosti. Devastace je o mnoho snazší a děti se na ni mohou více vyřádit. Můj náhlý nápad házet děti přes zeď, je také hodně nadchnul, i když mi bylo líto toho, kdo je chytal, neboť jsem děti házel jakkoliv. Ale adrenalin je napínavým, vzrušujícím, zábavným i nezapomenutelným kořením života.

Na dětském programu jste měl velmi hezké povídání o Karlu IV., které děti bedlivě poslouchaly. Snažil jste se rozšířit obecné povědomí o císaři a jeho vládě, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem evropských dějin. Je nějaká postava ze současnosti, kterou byste dětem mohl připodobnit?

Významných osobností by se určitě našlo dost, ale asi žádná s tak komplexním záběrem a už vůbec ne s tak mimořádným postavením, vlivem, mocí a možnostmi. Uvědomíme-li si, kdo na Pražském hradě kdysi byl a kdo na něm je dnes, vznikne děsivá, přehluboká propast, přičemž propast časová (několika staletí) je ještě tou nejmenší.

 Pravidelně každý poslední pátek v měsíci pořádáte večery s různou tématikou. Jaké téma připravujete pro příští setkání?

Poprvé po třinácti letech Komponovaných večerů (tzv. Cestománií) je téma v naprostém utajení. Mohu jen prozradit, že půjde o naprosté kontrasty a protiklady, které se zkřížily v jednom člověku a dosáhly dech vyrážejících rozměrů, což je mi bytostně blízké, neboť to odpovídá mé nátuře, zájmům, hudebnímu vkusu, přístupu k práci i celému životu. Navíc jde o téma, kterým jsme se ještě nikdy nezabývali a asi nikdo o něm nebude vůbec nic vědět.

Za rozhovor poděkovala
Maja Murínová