Novoroční kázání

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 1. 1. 2022 0:10

Milé sestry a milí bratři,

Začíná nový kalendářní rok. Pro mnohé je to čas odkládání starých záležitostí našich životů a začínání nových věcí. Je to také čas velkých očekávání, co nový čas přinese, a také vlastních předsevzetí. Dělat v životě velká rozhodnutí však není úplně snadné. K tomu, abychom mohli cokoli v našich životech změnit, potřebujeme si v prvé řadě ujasnit, jaký výsledek očekáváme a co vlastně doopravdy chceme. Společnost, ve které žijeme, a která nás na vědomé i nevědomé úrovni ovlivňuje, nám nastavuje určité hodnoty, které na první pohled vypadají velmi vznešeně a honosně. Jako například píle, vytrvalost a disciplína, které vedou ke společenskému úspěchu a možná i slávě. Jenže ne vždy je vše nakonec pro člověka snadné prožívat. Kdy jsme slyšeli slova Lukášova evangelia, je tam také jedno zvláštní ALE ...Maria vše v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Uvědomovala si, že ne vše co na první pohled vypadá jako skvělý předpoklad ke společenskému úspěchu, může být pro člověka v osobním životě příjemné a pohodlné.

Ježíš byl obřezán a pojmenován a bylo nad hvězdy jasné, že tento člověk se stane pro lidstvo velmi významným. Maria však viděla společenský věhlas a slávu právě i z té strany, která byla pro ni jako pro matku také bolestná a trpká. Viděla zodpovědnost, která padla na bedra jejího milovaného syna. Pro nás je důležité umět se poučit z Mariiny moudrosti. Moudrosti, která byla oproštěna od pýchy a falešných iluzí ryze lidské slávy. Marie si dobře uvědomovala, že pravý význam radosti z Ježíšova narození spočívá ve slávě Boží a ne té lidské. Úspěch v lidském světě je dramatický odlišný od toho, co může být ve světě duchovním. My lidé tak moc rádi hodnotíme. Neustále se potácíme v tom, co je v jednu chvíli považujeme za správné a odsuzujeme vše, co se nám zdá špatné a necháváme pohltit tím, co so vlastně myslí ostatní. V druhém čtení jsme slyšeli slova, která nám dobře radí, co je pro naše hodnocení důležité vědět. Máme být pokorní ve všem, co děláme, protože jsme jen lidé. A ať se snažíme sebevíce, vždy se můžeme dopouštět chyb. A jestliže považujeme Krista za toho opravdu dokonalého člověka, a ani ten se nepovýšil nad nikoho, pak nám nezbývá nic jiného než přijmout skutečnost, že k našemu lidskému údělu pokora neodmyslitelně patří. Naše lidské touhy a snaha uspět ve společnosti jsou nesmyslnou iluzí. I když se všem okolo může připadat společenská neúspěšnost naprostou prohrou, může naopak znamenat pro Krista ten největší úspěch. Proto bychom naše předsevzetí a odhodlání začít nový kalendářní rok měli hodně zvážit. Pro koho změnu vlastně chceme uskutečnit, a v očích koho chceme uspět. Zvažme, zda to, co chceme v životě změnit je smysluplné, avšak ne z hlediska těch, kteří posuzují a hodnotí lidským způsobem. Zamysleme se, co by po nás chtěl Ježíš. Přemýšlejme, jak se změnit, abychom mohli být jako on. A usilujme především o to, abychom byli dobrými následovníky v pokoře a radosti. Věřím, že každý člověk je důležitý, a každá lidská bytost si zaslouží úctu a respekt, neboť naše lidské hodnocení a posuzování je omezeno nevědomostí a je ovlivněno společenskými předsudky, které nestanovil Bůh, ale člověk. Vstupme tedy do další etapy našeho lidského roku života s pokorou a laskavou úctou ke všemu stvořenému, a nechť je mezi námi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. Buďme tedy také služebníky a s Kristem v srdci konejme tak, abychom obstáli v očích Božích. Amen

Barbara Bláhová
NO Solany