Pietní vzpomínka na květen 1945

Podrobnosti

Kategorie: Aktivity NO

Zveřejněno 16. 5. 2013 18:09

V NO Roudná se dne 8. května 2013 se v Husově sboru v Rudné uskutečnila pietní vzpomínka na účastníky druhého odboje a květnových dnů roku 1945. Slavnostní ekumenickou bohoslužbu vykonal bratr vikář Mgr. Jan Židlický a ThLic. Norbert František Vehovský O.Praem, duchovní správce římskokatolických farností v Rudné a Tachlovicích. Poté předsedkyně rady starších a přímá účastnice květnového povstání v Dušníkách a Hořelici (dnešní Rudné) Miluška Havlůjová jmenovitě vzpomněla na všechny osobnosti z řad odbojářů a členů místního vojenského oddílu „Železo", který se významně zapojil i do bojů v Pražském povstání.

Kompletní fotoreportáž je k dipozici v galerii.

Správce Archivu Pražské diecéze CČSH Mgr. Martin Jindra, který ke dni vítězství připravil výstavu, před přeplněným sborem promluvil o účasti našich duchovních a laiků v domácím i zahraničním odboji. Krátce připomenul květnové dění v Rudné, ve které se na sklonku války doslova odehrávaly malé dějiny Československa. Povstání v Rudné bylo zahájeno v ranních hodinách 5. května 1945 zatčením německých parlamentářů směřujících do štábu 600. pěší divize Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovců) v Suchomastech. Oběma vesnicemi v květnových dnech proudili nejen prchající němečtí vojáci a civilisté, ale výraznou stopu zde zanechala i Ruská osvobozenecká armáda postupující na pomoc Praze, či američtí parlamentáři. V noci ze 7. na 8. května 1945 Rudnou projížděl konvoj tzv. Velichovské mise, jejímž úkolem bylo doručit do štábu skupiny armád Střed, které velel polní maršál Ferdinand Schörner, kapitulaci Německa. Událostmi nabitý květen 1945 byl v Rudné završen odhalením zachráněného pomníku prezidenta T. G. Masaryka v zahradě Husova sboru a příjezdem Československé samostatné obrněné brigády, se kterou se domů vrátil asi nejslavnější místní rodák – účastník druhého odboje, štábní kapitán Jan Holeček, jehož tank již během bojů ve Francii zdobil nápis „Hořelice".

Atmosféra pietního aktu byla na závěr umocněna koncertem Anety Měšťanové (soprán) a Karolíny Bártlové (mezzosoprán), které při zpěvu Dvořákových a Smetanových árií na klavír doprovázela Marie Schwarzbacherová.

Při společné modlitbě Otčenáš za padlé druhé světové války si každý z nás mohl ve svém srdci uvědomit skutečný rozměr oběti pro život každého z nás. Přijmeme-li „smrt", neumřeme.

Martin Jindra