Bílina

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 25. 7. 2016 11:56

Zveřejněno 16. 9. 2013 10:53

Otevření bílinské farnosti v r. 1948 bylo od počátku opravdové a s chutí žít život víry společně s br. farářem Josefem Součkem. Tento farář byl velkou oporou a když přišlo odebrání státního souhlasu, tak zástupci do jednoho dali jasně najevo: „Když náš farář, tak my všichni také odejdeme", (vzpomíná Mgr. Marta Jurková).

Tento bojovný lid později povzbuzuje k cestě s Bohem ses. Mgr. M. Beranová, br. Mgr. S. Jurek, br. Mgr. Babický, br. V. Bubeník, ses. Mgr. J. Flašková, br. Mgr. R. Kotrč, ses. Mgr. D. Klimešová. Roku 2002 byl chátrající objekt uzavřen a postupné snahy pražské diecéze o obnovu narážejí na neustálé násilné vniknutí, poškozování a krádeže. V r. 2011 dochází k systematické obnově (ses. M. Hánová, zmocněnec DR) a za pomoci okolních farností lounského vikariátu je bílinská fara připravena na novou cestu za vírou. Náboženská obec děkuje městu Bílina za vstřícnost a pomoc při obnově bohoslužebného života.

Název města vznikl z přídavného jména bílý (bielý) a termín Bielina měl původně označovat bílé, tedy bezlesé místo nebo protékající bílou řeku. Bílina leží v kraji, kde sídlil slovanský kmen Lemuzů, kteří bojovali jako spojenci Čechů proti Lučanům v legendární lucké válce. Někdy na konci 10. století zde byl vybudován přemyslovský hrad. První písemná zpráva o Bílině je již z roku 993 a pochází z nejstarší české Kosmovy kroniky v líčení války mezi Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III. Před polovinou 13. století vybudoval Ojíř z Fridberka nový hrad, v jehož podhradí bylo také založeno město s hradbami a třemi branami. Kolem roku 1420 držel Bílinu Albrecht z Koldic, známý svým protihusitským postojem. Proto byla Bílina obležena a dobyta husity pod vedením Jakoubka z Vřesovic. Roku 1436 předal město zpět Koldicům. Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkovicové, kterým byl zámek opět vrácen po roce 1989 v restitucích.