Hostivice

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 1. 12. 2017 14:40

Zveřejněno 16. 9. 2013 12:25

Začátky náboženské obce v Hostivici jsou spjaty se založením n. o. v Dejvicích. Duchovní dejvické obce tu svým kázáním Božího slova připravovali půdu pro samostatnou obec. V roce 1925 zde konal bratr Dlouhý-Pokorný z Dejvic české bohoslužby k táboru lidu na náměstí z valníku. Věřící nové národní církve se scházeli k bohoslužbám v hostinci, ve škole, v sokolovně, v kapli na hřbitově v Jenči, ale i v domácnostech. Ustavující valné shromáždění samostatné náboženské obce se konalo 21. července 1925 v horním sále restaurace Miroslava Nerada v Hostivici. Nová obec zahrnovala obvod Litovice, Břve, Jeneček, Jeneč, Sobín, Řepy, Zličín, Hostouň a Pavlov. Když 1. června 1930 obec rozvinula svůj vlastní prapor (Bible s pravoslavným křížem rámovaná lipovými ratolestmi), čítala již přes 600 členů, většinou nemajetných. Zlatá kniha darů vypovídá většinou o stokorunových příspěvcích členů na stavbu Husova sboru v Hostivici, výnosech z divadelních představení žáků náboženství a ženského pěveckého kroužku. Z plánu stavět na náměstí v parku však sešlo. Tehdejší rada starších se bála dluhů a nakonec byly shromážděné peníze znehodnoceny.

Teprve v roce 1952 byl zakoupen objekt tzv. „židovny" při hlavní silnici na Husově náměstí. Bratr patriarcha Miroslav Novák pak nově adaptovanou modlitebnu posvětil jménem apoštolů Jana a Pavla, zakladatelů křesťanské charity. Sborový dům z 19. století měl řadu místností a pro své stáří neustále vyžadoval množství oprav. Sestry a bratři vlastní prací přetvořili kupecký dům na dům modlitby. Byla to přízemní stavba postavená bokem do náměstí se vchodem ze dvora, úzkými okny, silnými a vlhkými kamennými zdmi, ze kterých čišel chlad vlastní chrámům. Navážka před domem snížila už tak nevysokou budovu, takže okraj střechy byl nadosah. Kromě bohoslužeb, pobožností, výuky náboženství a biblických hodin pořádala obec sborové výlety. Navštěvovali slavnosti v jiných sborech, památná místa (např. Říp, Škodějov – rodiště dr. Karla Farského), galerie (Drážďany, ateliér Františka Bílka v Chýnově). V letech 1968–9 se hostivické náboženské obci podařilo získat bezplatné propůjčení agitačního střediska, kde vytvořila ekumenické středisko. Sloužily se zde až tři bohoslužby za neděli, konaly se přednášky. Pod vedením faráře dr. Slavíka byly v roce 1985 zahájeny práce na směně pozemku a náhradní výstavbě nové modlitebny nedaleko od původního místa, v uličce pro pěší z Husova náměstí k nádraží. Ta se stala novým domovem hostivického sboru Církve československé husitské, nesoucího jméno dr. Alberta Schweitzera.

Současná podoba města Hostivice vznikla sloučením a růstem čtyř původně samostatných vsí. O vlastní Hostivici pochází první doklad z roku 1277. Obec vznikla zřejmě přesídlením obyvatel z podhradí Pražského hradu, které Přemysl Otakar II. vystěhoval při budování pražské Malé Strany. V době kolonizace porůstal území Hostivice les zvaný Hostivec, který vystěhovaní měšťané přeměňovali na pole. Ves tvořilo několik dvorců pražských měšťanů a kamenný kostel sv. Jakuba. V 16. století se postupně jednotlivá hospodářství spojovala do větších celků a v roce 1601 získal Hostivici krajský hejtman Florián Gothard Žďárský ze Žďáru. K Hostivici se postupně připojily vsi Jeneček, Břve, Hradištko, Valek a Nejdek.

Ve středověku se nacházely v okolí Hostivice ještě další vsi, které postupně do třicetileté války zanikly. Kolem poloviny 18. století začal pomalý stavební rozvoj všech vsí. Dosavadní bezzemci si stavěli své domky na obecní i selské půdě v blízkosti statků, na kterých pracovali, ale i na dosud nezastavěných místech. Od roku 1870 mají Hostivice železniční spojení do Prahy-Smíchova.