Kázání na Štěpána 26. 12.

Kategorie: Kázání a promluvy
Zveřejněno 26. 12. 2021 0:04

77bf853a afcd 41b0 8999 01573df944efKonec světa

Lk 21,26-28

Při čtení dnešního úryvku evangelia si každý uvědomuje, že konec světa může být skutečně blízko. Je to tak zarážející, že mi pořád běhá mraz po zádech. Vzpomínám si, že v posledních letech se několikrát očekával takový konec: třeba v letech 2000, 2012 a třeba 2020 se začátkem světové pandemie. Konec světa si každý představoval nějak po svém, až na to, že velcí manipulátoři médii vytvářeli konkrétní scénáře s konečnou katastrofou. Dnes si přesto uvědomuji, že konec někdy skutečně bude, ale jak je psáno – nikdo neví den ani hodinu.

Každopádně, očekávání konce bylo u většiny lidi spíše hysterické, plné obav a strachů, pocity zklamaní z toho, že se nedožiji období klidu o vánocích. Jiný zase, se naopak radovali, že s koncem skončí i jejích mizerné životy, které jsou plné smutku, beznaděje a pocitu marnosti.

Nešťastní lidé, kteří živořili v nadměrných dluzích, ve špatných rodinných vztazích a bez žádné naděje k lepšímu zítřku, spatřili spásu v konci lidstva. Většina lidi si ale připouštěli, že by možná bylo dobře – že by konečně skončil svět, který je postaven na lži a korupci. Byli rádi, že tento svět finančních manipulátorů, svět – který přináší lidem jen důsledky umělé vytvořené krize, svět – který nám neustále přináší zprávy o bohatých a mocných na úkor řešení problémů chudých a trpících, skonči. S tímto světem by zároveň skončilo veškerá špatnost, která je součástí našeho života: bezohlednost politiků a mocných, uctívání křivých hodnot, systematické zničení země, zdecimovaní a krádež všeho dobrého a hodnotného.

Písmo svaté ale nás varuje, že konec je skutečně blízko, protože vidíme znaky blížícího se konce. Proto vše, co potřebujeme, je byt připravení na cokoliv, tj. žit tak, abychom neměli žádné výčitky. Někdy, nedávno, byla taková televizní reklama, kde někdo řekl: „žiji každý den, jako byl tvůj poslední“. K tomu mne napadá taková otázka: kolik z nás žije dnes tak, že by, při nějakém konci, nic nelitoval? A jak vůbec uskutečnit toto „denní smíření“ sami se sebou?

Možná stačí opravdu velmi málo; stačilo by naslouchat Ježíši a svému srdci, protože každý z nás má kousek Boha uvnitř. Dobrým příkladem je pro nás prvomučedník Štěpán, jehož památku dnes uctíváme. On vždy poslouchal Ježíše, který byl v jeho srdci, ačkoliv mu hrozila smrt – dokázal spatřit Pána, který ho nikdy neopouštěl.

Neposlouchejme a neberme vážně to, co nám mocní vykládají, protože oni chtějí jen vládnout. Mějme proto čistou mysl a čistou duši tak, abychom se napřímily a zvedly hlavy, protože Bůh je s námi a vždy bude. Amen.

Mgr. Theodor Bogdan Bláha
farář CČSH v Libochovicích

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)