Kázání na neděli 23.1.

• 

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 23. 1. 2022 0:00

Neh 8,1-3.5-6.8-10 1K 12,12-31a L 4,14-21

Sestry a bratři,

podle Lukášova evangelia zahájil Ježíš své veřejné působení vyučováním v synagogách, kam pravidelně o sobotách přicházel. Také při návštěvě Nazareta, ve kterém vyrostl, vypravil se v sobotu na bohoslužbu. Ujal se čtení a pak i výkladu Božího slova, jak bylo tehdy zvykem. A předčítal z proroka Izajáše:

Duch Hospodinův je nade mnou, proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, zajatcům vyhlásil propuštění a slepým navrácení zraku, zdeptané propustil na svobodu a vyhlásil léto milosti Hospodinovy.

Pomazáním se ve starověku pověřovalo k úkolu, s nímž zároveň pomazaný obdržel potřebné schopnosti a dary Ducha. K vykonávání úřadu a poslání byli takto zmocněni kněží a králové. Mesiáš – Pomazaný představoval ideálního krále, kterého si vybral a obdařil plností duchovních darů sám Hospodin. Takto je dokonce označen i perský král Kýros. Nehemjáš popisuje snahu o obnovu Jeruzaléma, v níž sehrál svou roli také perský král.

Už to vypadalo, že lid přišel o své poslání, že se rozplyne mezi babyloňany a do své země už se nevrátí. Ale Bůh jeho návrat ve skrytu připravoval. Právě v babylonském zajetí lidé shromáždili a zapsali tradici předávanou ústně, aby se zachovala pro budoucí generace a připomínala jim úkol svěřený od Hospodina, přestože jej v zajetí Boží lid nemohl naplňovat.

Pak se ale Izrael vrátil do země, kterou musel znovu obnovit. Postavit opevnění i chrám. A právě tehdy v počátcích nového života jim posloužilo Boží slovo v podobě zákona, který zachytili písemně v babylonském zajetí. A tak k nim znovu promluvil Bůh a na počátku bylo opět Boží slovo, které jim dodávalo odvahu, sílu a poskytovalo orientaci v novém životě.

Na počátku Ježíšova působení je také Boží slovo, které všechno uvádí do pohybu. Ježíš je jen nepředčítá ani jen nevykládá. Ale přímo vyhlašuje a uskutečňuje. Na místě Božím povolává k víře, tedy do vztahu, který uzdravuje a osvobozuje, a který popisuje také apoštol Pavel. Jako dokonalou souhru a harmonii, vytvářenou a udržovanou Duchem svatým v těle Kristově, církvi.
Pavel představuje v epištole Korintským jakési ideální soužití lidí založené na dokonalé spolupráci. Vykresluje obraz těla složeného z jednotlivých částí. Každá část má nějakou specifickou schopnost, aby splnila určitý úkol. A tento úkol pak slouží k prospěchu celku. Proto je každá část nezbytná a stejně důležitá jako ty ostatní. Každá má své poslání, které předchází a následuje jiné. V této spolupráci je zajištěn chod živého organismu, jehož hlavou je Kristus.

Nový život Božího lidu začal vysvobozením. Svoboda byla nutným předpokladem. Skutečný život ale začal až stavbou chrámu, opakováním Božího zákona a obnovou města.
Napravení vztahů mezi všemi lidmi a v celém stvoření také závisí na obnoveném vztahu k Bohu. Také začíná Božím slovem, které se dotýká srdcí, promlouvá k našemu nitru. A ozývá se v našem svědomí hlasem Ježíšovým.

Zdá se, že vše, co Božím slovem začíná, k Bohu se opět navrátí. Každý den, který začneme modlitbou a čtením Písma. Každý týden, který začíná a zároveň vrcholí bohoslužbou, je dalším krokem ke spáse.

Ale také nový život v novém těle se buduje od základů, čelí nepřátelským silám i vlastním selháním. I my se postupně učíme Ježíšovi naslouchat a užívat darů Ducha v souladu s vůlí Boží.
Kéž Duch Boží, který oživuje, uzdravuje a tvoří všechno nové, obnovuje také naši víru a posiluje nás, abychom obstáli ve zkouškách. Abychom důvěřovali v nedostatku i v nadbytku, že naše minulost, přítomnost i budoucnost je v Božích rukou.

Eva Buttová
NO Madřany a Řevnice