Kázání na 5. neděli po Zjevení

• 

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 6. 2. 2022 0:00

Iz 6,1-8 (9-13); 1.Kor15,1-11; Lukáš 5,1-11

S Bohem a bez Boha.

Tak by mohl znít název, který by se hodil ke všem třem čtením Páté neděle po Zjevení. V proroku Izajáši ze Starého zákona zaznívá silná chvála Hospodinu zástupů a zároveň konstatování, jak je člověk nedokonalý a nicotný proti Boží slávě a Božímu působení.

Pavel ve svém Listu Korintským jde ještě dál. Připomíná slovo Kristovo a zmiňuje jak se Kristus zjevoval učedníkům . Sám sebe přirovnává dokonce k nedochůdčeti. Tedy k někomu , kdo není vůbec hoden Boží přízně. Přiznává se ke svému pronásledování křesťanů a jedním dechem dodává, že to co se mu stalo, bylo milostí Boha, bez něj by nebyl nic, byly by pouhým pronásledovatelem, někým, kdo ze svých lidských sil vykonává jakési rozkazy, dané také člověkem.

Na to navazuje evangelium, kde čteme o tom, jak Ježíš povolává učedníky. A znovu je tam ukázána lidská nejistota a slabost, to jak se člověk musí spoléhat na přírodní živly, jak opravdu „v potu tváře“ dobývá svůj chléb.

To je názorně ukázáno na marném lovu rybářů, kteří se poté stávají apoštoly a společníky Krista.

Loví celou noc, namáhají se, dobývají svůj chléb a nedaří se jim. Nic nechytí, práce je marná, všechno snažení vyjde naprázdno. Jistě se jich zmocňuje beznaděj, zoufalství a možná i zlost.
Tohle všechno vidíme i my . Kolik člověk často vynaloží energie, síly – třeba na dobrou věc, nebo skutečně ke své obživě a potřebě a vše se mu hatí, nic nevychází, sítě jsou prázdné.
Velmi dobře to mnozí známe : marnost prázdných sítí, vidíme jak lidi nezajímá víra, nezajímá je Bůh, jak si chtějí dělat věci po svém, jak se soustřeďují na materiální hodnoty a církev jim nic neříká.
Kdybychom zůstali jen tady, tak propadneme beznaději. Ale evangelium, které čteme , pokračuje dál. Do loďky s rybáři usedá Kristus, vidí a vnímá jejich marný lov, vnímá jejich beznaděj.
Nejprve usedne a učí lidi, kteří jdou za jeho slovem . A pak se stane sám součástí skupiny rybářů a požádá je, aby to zkusili znovu. Aby to nevzdávali. Rybáři mu oponují. „Celou noc jsme lovili, ve dne se neloví, je to přece nesmysl spouštět v tuto chvíli sítě“. Co to ten prorok po nás chce?

Ale nakonec, poslechnou. A stane se , že lov je úspěšný. Sítě jsou plné ryb. Nechali své lidské rozumové úvahy a poslechli někoho, z koho cítili, že mluví jinak než lidé. A udělali dobře.
A tady jsme u toho spojení: s Bohem.

S Bohem, s Kristem je lov úspěšný, člověk je na správné cestě.

Učedníci se o tom přesvědčili a šli za ním, okamžitě, hned. Čekala je dlouhá cesta, čekalo je mnoho překvapení a čekal je přerod v jiné lidi. Z rybářů – učedníci. Nebylo to jednoduché, bylo to bolestivé, ale byla to cesta s Bohem.

Stejně tak to vnímá a píše Pavel. Nikdo neříká, že je to lehká cesta, když se člověk vydá na Boží pokyn.

Je nám ale, dána milost, jak píše Pavel, naděje, něco, co svět nezná, nedává a co lze poznat jedině v Bohu .A to je nadějné slovo pro církev do každé doby. Nemusí se zrovna zadařit, mít plné sítě, nebo mít vše, co si přejeme,. Ale důležité je, jestli v té loďce s námi pluje Kristus, jestli dáme na jeho slovo, i když se zdá někdy neproveditelné, jestli vnímáme nadějí a sílu, která tuto spolu plavbu provází.

Mgr. Eva Cudlín, NO Horní Počernice