1. neděle po velikonocích

• 

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 24. 4. 2022 0:05

Jan 20,19-31

Dnešní první neděle po velikonocích nám přináší text o apoštolu Tomášovi. Biblické postavě, která se dostala do známého úsloví „nevěřící Tomáš“. Tomášův příběh láká k tomu, vidět v něm jakýsi pravzor dnešních pochybovačů a skeptiků.

„Nepochybuj a věř!“ „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Velikonoce jsou za námi, a co bude dál? Možná, že podobně uvažovali učedníci, kteří se sešli ještě ten nedělní večer, co se dozvěděli tu neuvěřitelnou zprávu, že Ježíšův hrob je prázdný. Petr s Janem se byli na vlastní oči přesvědčit, a skutečně v hrobu našli pouze lněná plátna a šátek, kterým byla ovázána Ježíšova hlava, ale dokazuje to něco? Mohou skutečně uvěřit ženám, doopravdy se Marie Magdalská setkala se Vzkříšeným Pánem? Učedníci mají strach a obavy, aby se nestali terčem pronásledování. Všichni je přece vídali denně chodit s Ježíšem. Velký Pátek a Velikonoční neděle, to byl pro ně obrovský zlom jak pochopit a porozumět nastalé události. Do této situace náhle vstupuje Vzkříšený. Je tu ale někdo, pro koho nejsou překážkou ani zavřené dveře, ani sevřená srdce. Vzkříšený Ježíš ve svém oslaveném těle je náhle přítomen uprostřed učedníků. Zármutek a strach se promění v radost – učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Nemůže být pochyb, poznávají ho podle ran po hřebech a kopí. „Pokoj vám“. Přání pokoje byl a je obvyklý židovský pozdrav, šalom alejchem, zde to není fráze, zde je to slovo, které má moc.

Zaměříme se na Ježíšovo poselství. Ježíš jim říká: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Společenství učedníků za zavřenými dveřmi se otevírá světu. Jsou vysláni k tomu, aby zvěstovali radostnou zprávu o Boží milosti, o odpuštění hříchů. Dokonce mají toto odpuštění skrze to, co Ježíš na kříži vykonal, zvěstovat. Dostávají k tomu potřebné vybavení. Ježíš jim dává díl svého Ducha a to ještě před jeho sestoupením o Letnicích. Byla to zvláštní chvíle, kdy se Ježíš poprvé zjevil svým učedníkům ve vzkříšeném těle. Tento oddíl z Písma nese název „dvojí zjevení v Jeruzalémě.“ To druhé se odehrává po osmi dnech a je pro nás navždy spojeno s učedníkem Tomášem. Situace se opakuje, znovu jsou zavřeny dveře, znovu se objevuje Ježíš s pozdravením pokoje. Po přivítání se všemi se obrací k Tomášovi: „Tak se pojď podívat a pojď si sáhnout. A mezi nevírou a vírou si vyber to druhé.“ Na rozdíl od Marie Magdaleny mu nejenže nebrání, ale dokonce ho i vyzývá, aby se ho dotknul. Zajímavé je, že to Tomáš neudělá a na Ježíšovu výzvu odpovídá vyznáním: „Můj Pán a můj Bůh!“ Při osobním setkání se vzkříšeným Ježíšem se najednou stávají hmatatelné důkazy bezpředmětnými.

Na tomto příběhu o nevěřícím Tomášovi mě stále fascinuje, že Ježíši záleží na každém jednotlivém učedníkovi. Ježíš na Tomáše nezapomněl, udělal si na něj čas. Věřím, že Pán Ježíš má i dnes svůj čas pro každého člověka, pro každého z nás. Myslím si, že to druhé Ježíšovo zjevení v Jeruzalémě nebylo jen kvůli Tomášovi, ale jeho hlavním záměrem bylo všechny své věrné naplnit svou radostí a pokojem.

Amen

Markéta Macháčková, farářka NO Beroun