Kázání na neděli 8. května

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 26. 4. 2022 20:32

Text: J 10,11. 27-30

Mezi nejznámější, a zároveň krásné texty, kde najdeme obraz pastýře a ovcí jsou asi tato dvě místa: Ž 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku“ a Iz 40,11: „Hospodin... jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede“.

V Písmu ale najdeme i místa, kde je obraz pastýře spojen s kritikou zlých politických i náboženských vůdců, jako třeba u Ez 34,2n: „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe....“, či u Zach 11,15n: „Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo!“.

V církvích se stále za pastýře označují její duchovní. A s obrazem dobrého pastýře se můžeme setkat i v raně křesťanském umění, a zde je používán dodnes.

Dobrý Pastýř z našeho evangelia je ztotožněn s Kristem, role ovcí pak připadá věřícím, tedy nám křesťanům. Myslím, že nám však není úplně blízká představa stáda, stádnosti ať už v politickém, společen-ském, ani v církevním významu. V psychologii existuje termín psychologie davu. V davu se totiž často mohou projevit ty nejnižší pudy. Je hrozná představa nemyslící masy, která se dá zneužívat různými psoudo mocipány. My nyní v našem světě konkrétně v Rusku, můžeme vidět jak velice masivně jde manipulovat davy.

Ale nemysleme si, ani církev není uchráněna podobných manipulací.

Protikladem těchto temných obrazů špatných pozemských pastýřů, kteří zapomínají na své povinnosti a pasou jen sami sebe na úkor druhých, vystupuje Hospodin a v NZ Ježíš, jako pastýř, který zná každou svou ovečku osobně a jménem (J10,2n.) a jako dobrý pastýř je ochoten položit život za tyto své ovce (J 10,11). Tyto vztahy jsou opakem všech těch stádních pudů, o kterých byla řeč výše.

Pastýř v Palestině je pak samostatná kapitola (kra-jina je zde s mnoha srázy, chudou pastvou, s malým množstvím vody, s divokou zvěří...) tudíž povolání pastýře vyžadovalo odvahu a schopnost reagovat na danou situaci. Snad i proto bývali označováni tímto titulem pastýře - králové, proroci a kněží. I od nich se očekávala péče a statečnost. A my víme, že Ježíš má své ovce tak rád, že za ně dává svůj život. A to dobrovolně z lásky.

Ovce jsou naproti tomu taková nemotorná a bez-branná zvířata, jsou odkázány na dobrého pastýře, slyší jej a následují jej. A Ježíšův hlas je velmi osobní, důvěrný a blízký.

Zeptejme se každý sám u sebe, ke kterým stádům se přidáváme a čemu v nich podléháme. Necháváme se vést hlasem Kristovým, tím, který nás zná i v našich slabostech a přitom toho nezneužije, nebo naopak podléháme populistickým pozlátkům všelijakých svůdců. Přeji vám skutečně moudrost spolu s milostí, abychom dobře rozpoznávali, zlého se varovali a Krista dobrého pastýře statečně a s pokorou následovali.

Text: J 10,11. 27-30

Mezi nejznámější, a zároveň krásné texty, kde najdeme obraz pastýře a ovcí jsou asi tato dvě místa: Ž 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku“ a Iz 40,11: „Hospodin... jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede“.

V Písmu ale najdeme i místa, kde je obraz pastýře spojen s kritikou zlých politických i náboženských vůdců, jako třeba u Ez 34,2n: „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe....“, či u Zach 11,15n: „Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo!“.

V církvích se stále za pastýře označují její duchov-ní. A s obrazem dobrého pastýře se můžeme setkat i v raně křesťanském umění, a zde je používán dodnes.

Dobrý Pastýř z našeho evangelia je ztotožněn s Kristem, role ovcí pak připadá věřícím, tedy nám křesťanům. Myslím, že nám však není úplně blízká představa stáda, stádnosti ať už v politickém, společen-ském, ani v církevním významu. V psychologii existuje termín psychologie davu. V davu se totiž často mohou projevit ty nejnižší pudy. Je hrozná představa nemyslící masy, která se dá zneužívat různými psoudo mocipány. My nyní v našem světě konkrétně v Rusku, můžeme vidět jak velice masivně jde manipulovat davy.

Ale nemysleme si, ani církev není uchráněna podobných manipulací.

Protikladem těchto temných obrazů špatných pozemských pastýřů, kteří zapomínají na své povinnosti a pasou jen sami sebe na úkor druhých, vystupuje Hospodin a v NZ Ježíš, jako pastýř, který zná každou svou ovečku osobně a jménem (J10,2n.) a jako dobrý pastýř je ochoten položit život za tyto své ovce (J 10,11). Tyto vztahy jsou opakem všech těch stádních pudů, o kterých byla řeč výše.

Pastýř v Palestině je pak samostatná kapitola (kra-jina je zde s mnoha srázy, chudou pastvou, s malým množstvím vody, s divokou zvěří...) tudíž povolání pastýře vyžadovalo odvahu a schopnost reagovat na danou situaci. Snad i proto bývali označováni tímto titulem pastýře - králové, proroci a kněží. I od nich se očekávala péče a statečnost. A my víme, že Ježíš má své ovce tak rád, že za ně dává svůj život. A to dobrovolně z lásky.

Ovce jsou naproti tomu taková nemotorná a bez-branná zvířata, jsou odkázány na dobrého pastýře, slyší jej a následují jej. A Ježíšův hlas je velmi osobní, důvěrný a blízký.

Zeptejme se každý sám u sebe, ke kterým stádům se přidáváme a čemu v nich podléháme. Necháváme se vést hlasem Kristovým, tím, který nás zná i v našich slabostech a přitom toho nezneužije, nebo naopak podléháme populistickým pozlátkům všelijakých svůdců. Přeji vám skutečně moudrost spolu s milostí, abychom dobře rozpoznávali, zlého se varovali a Krista dobrého pastýře statečně a s pokorou následovali.