Kázení na neděli 22.5
- Podrobnosti
- Kategorie: Kázání a promluvy
- Zveřejněno 22. 5. 2022 0:05
Jan14,23-29
Milé sestry a bratři!
Častokrát k nám zaznělo slovo Pána Ježíše „Učte se ode mne. “Jako křesťané jsme si tuto výzvu brali k srdci a slíbili jsme si: ano, my se naučíme od svého Pána laskavosti, trpělivosti, mírnosti a pokoře. Naučíme se od něho lásce ke svým bližním, odpouštějícímu a milosrdnému poměru k druhému člověku, přestaneme být zlí, sobečtí a naučíme se být lidmi silné víry. Kdo z nás se ale někdy nezachvěl pod tíhou vlastního hříchu, zejména když si uvědomil velikost Kristovy lásky a oběti na kříži a nezatoužil po upřímném pokání? A přece naše usilovné snahy většinou zklamaly, naše dobrá předsevzetí ztroskotala a zůstaly nesplněné sliby. Vlastními silami jsme nevyrostli do pravé podoby Božího obrazu, jak nám ho ztělesňuje Ježíš Kristus, ale zůstali jsme spíše podobní učedníkům po Ježíšově ukřižování, jednou jsme byli mdlí a slabí ve víře, jindy pochybnostmi ztráceli důvěru. Našim slabým lidským silám přichází na pomoc Ten, který nám dává velké zaslíbení: „ Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“
V Duchu svatém se k nám sklání Bůh sám, Duch svatý je Duch Kristův, který mění naše myšlení, přibližuje nás k biblické představě a k biblickému pochopení, a tím obsah tohoto pojmu vyjasňuje a my si uvědomujeme, že Duch svatý není „něco“, ale někdo a to Bůh sám ve svém vztahu k člověku. Duch svatý proměňuje naše srdce, přináší nový pohled na vše kolem nás, v jeho moci se nám daří všechno to, o co jsme dříve marně usilovali.
V evangelním čtení mluví Pán Ježíš o příbytku, ale, jak je nám jasné, nemyslel příbytek ze dřeva a kamene, ačkoli by k tomu měl plné právo, protože byl stejného povolání jako jeho otec Josef, byl vyučený tak, aby mohl stavět domy. On ale mluví o příbytku, který učiní Otec a Syn u těch, kteří z lásky k němu zachovávají jeho Slovo. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ V první polovině tohoto verše je řeč o milování Pána Ježíše Krista, jako reprezentanta Božího, my ale musíme myslet i na pokračování tohoto verše a tou je poslušnost Jeho Slova, poslušnost Slova Božího. To je tedy řád života: dobrovolná, ale pevná poslušnost. Příbytek Boží se sice nedá změřit na metry a přece má hodnoty, které neujdou pozornosti světa: kde lidé milují Pána Ježíše Krista a podle něho mají porozumění pro druhé, tam je ohnisko dobré pohody, ovzduší pokoje a jistoty, tam je život beze strachu, tam je domov radosti.
Pán Ježíš už nechodí po světě, ale je tu jeho církev, která má upozorňovat na tu nejzákladnější podmínku života, nezapomínat na poslušnost Kristova Slova, kterou Bůh odměňuje svým přebýváním mezi námi. Amen
Libuše Mikušková, farářka v Litoměřicích a Lovosicích