Vidíme nově? - 4. neděle po Velikonocích
- Podrobnosti
- Kategorie: Kázání a promluvy
- Zveřejněno 15. 5. 2022 0:00
Zjevení Janovo 21,1-6: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
Je to pár dní, co jsme se sešli při synodě duchovních a dalších pracovníků diecéze. Vikáři, vikářky a biskup i patriarcha nám sdělovali to, co v náboženských obcích zažívají. Co vnímají kladně a co nikoli. Většina příspěvků patřila k těm povzbuzujícím ve víře. Neděsí nás a nemalomyslníme - až na výjimky - z toho, že nejsme nijak zvlášť početní. Soustředíme se na službu, pomoc, budování, opravování a vzájemné sdílení, na modlitby za sebe navzájem. Učíme se pokorně a postupně znovu mezi sebou budovat vztahy přátelství, bratrství a sesterství. Hledáme ve vztazích k druhým kolegům, v náboženských obcích, vikariátech, diecézích a ústředí církve možnosti a cesty, jak podat ruku na usmířenou, jak projevit o druhé zájem a povzbudit je. Když se nám to daří, začínáme vidět nově: Odpuštění – milost Boží je pro každého, ale ve chvíli, kdy ji člověk současně nepřeje druhému, propadá duchovní smrti. Je to dar pro nás a nepřejeme-li jej druhému, přichází trest.
Skutky apoštolů 11, 1-18: O tom, že i pohané přijali slovo Boží, dověděli se apoštolové a bratří v Judsku. Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat: „Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!“ A tak jim to Petr začal po pořádku vysvětlovat: „Byl jsem v městě Joppe a právě jsem se modlil, když jsem ve vytržení mysli měl vidění: Cosi se snáší dolů a podobá se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy z nebe; zastavila se právě u mne. Když jsem se do ní pozorně podíval, uviděl jsem tam nejrůznější zvířata i divokou zvěř, plazy a ptáky. Slyšel jsem hlas, který mi řekl: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘ Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Ještě nikdy nevešlo do mých úst nic, co poskvrňuje a znečišťuje.‘ Ale hlas z nebe promluvil znovu: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.‘ To se opakovalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe. A právě v tu chvíli se zastavili před domem, kde jsme bydleli, tři muži, poslaní ke mně z Cesareje. Duch mi řekl, abych bez rozpaků šel s nimi. Se mnou se vydalo na cestu i těchto šest bratří a všichni jsme vstoupili do Kornéliova domu. On nám vypravoval, jak se mu v jeho domě zjevil anděl a řekl mu: ‚Pošli někoho do Joppe a pozvi k sobě Šimona, kterému říkají Petr. Co on ti poví, přinese spásu tobě i tvé rodině.‘ Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás. Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘ Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?“ – Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“
Pán Bůh nás stále více vede k práci s lidmi, kteří nepatří do členské kartotéky. Prožíváme to, co bylo obrazně Petrovi ukázáno ve snu, když měl jíst všechna zvířata, včetně těch nečistých.
Jan 13, 31-35: Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned. Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Jak Ježíš své učedníky miloval? Máme snad nějakou specifickou etiku? Jak máme v životě jednat? Ježíš nabádá a doporučuje: „Dívejte se na mne, čtěte si stále v Písmu, přemýšlejte nad ním a jednejte jako já.“ Nejde o přesné kopírování. Etika určitého stylu: je to „balancování“ mezi naivitou a pečlivým promýšlením, jinak řečenou mezi vírou (důvěrou v Boží přitakání k našemu postupu) a zvažováním všech pracovních metod. Jde o upřímnost a poctivost našeho myšlení a jednání. Nejde tedy o přesné konkrétní postupy, jak se v té či oné konkrétní situaci zachovat. Ježíš miloval učedníky tím, že se za ně obětoval. Napodobování nebo následování oběti má v našem životě různou podobu.
Boží slovo je určeno každému, kdo se s ním jakkoli setká. Záleží na tom, jestli se chce nechat proměňovat příběhy v Bibli a dělá stále a znovu něco, aby se vnitřně proměnil. Vnitřní změna přináší pak změnu i vnější. Někdy dlouho žijeme stejně, ale naplňování naší poslušnosti vůči Božímu slovu se stále proměňuje. Nespokojujme se s dosaženým. Hledejme v Božím slově, jak se máme dále měnit. Sdílejme se o tom ve své náboženské obci.