Kázání na neděli 3.7.

Kategorie: Kázání a promluvy
Zveřejněno 3. 7. 2022 0:05

vangogh harvest 710Iz 66,10-14 Gal 6, (1-6)7-16 Lk 10,1-11.16-20

Sestry a bratři,

Pokoj Vám. Slyšeli jsme čtení z Lukášova evangelia a můžeme říci, že nám to pěkně začíná: „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.“ – co nás asi napadne jako první? No, moc nadějné to nebude.

Když se však oprostíme od našich strachů a začneme text vnímat v celistvosti, zjistíme, že již v prvním verši je zdůrazněno, že nás jako dělníky na poli Evangelia vysílá Pán. A to je to důležité a zvěstné – označení Ježíše jako Pána. Pán nás posílá jako učedníky, Pán tu jedná. A není to historická událost, která se odehrála kdysi kdesi, ale jde o svědectví v každé době, i dnes pro nás. Je totiž snadné vidět ty vlky kolem nás, ty těžkosti a nepravosti všedního dne. Je snadné se v tomto vnímání zacyklit a poukazovat na zlořády a je jedno kde – ať v životech lidí kolem nás, ve společnosti, v politice, v církvi – prostěvšude. Ale Ježíš o tom nemluví, jako Pán posílá, jak je psáno, sedmdesát dalších a vysílá je do celého světa. Sedmdesátka je symbolem úkolu pro celý svět – viz. 10. kapitola Genesis – kde je zaznamenám rodopis synů Noeho, z nichž pak po potopě vzešly všecky pronárody na zemi.

Naotázku,proč je posílá, odpovídá druhý verš. Řekl jim: „ Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. “Všimněme si, že nejde o nějaké třídění – jde o sklizeň – je nabídnuta naděje Božího Království pro všechny.

Očekávání věcí budoucích však není nijak nerealistické, sám Ježíš je připravuje na to, že se jim mnohdy dostane nevlídného přijetí. Verš 10 a 11 to velmi výstižně popisuje:“ Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se Království Boží,“. Na těchto dvou verších je fascinující, že i když je lidé odmítají, přesto poslední, co uslyší, je zvěst: „Přiblížilo se Království Boží.“ Ježíš pak učedníky povzbuzuje, aby šli dále, proč ztrácet čas tam, kde nás odmítají, když potřebných je mnohem více. Na tom je ten hlavní důraz – jděte a hlásejte, ať se slovo o Božím Království dostane do celého světa.

Když se nad tím zamyslíme, tak úkol svědků je, z lidského hlediska, nesplnitelný. Jít do celého světa – do každého koutku, to je něco neuvěřitelného, skoro až děsivého – jít do celého světa, a ještě nemít prakticky nic – jak čteme ve čtvrtém verši:“ Neberte si měšec ani mošnu ani obuv.“ A přece to funguje, jak se přesvědčilo nejen těch sedmdesát, ale jak se také přesvědčujeme i my. I těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ Ježíš jim však odpovídá možná trochu nečekaně:“ Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Nejde o to, že by Ježíš chtěl kazit jejich nadšení nebo jim ubírat zásluhy, ale upozorňuje na riziko. Riziko společenství, kde vše klape, ale z Kristova společenství se začíná stávat parta milých lidí, co se mají rádi, ale začíná se vytrácet původní zvěst – že naše jména jsou zapsána v nebesích. Vlastně nás vrací na začátek, a to, že jsme vysláni jako učedníci Páně.

 Radujte se – toto je zvěst při narození Ježíše. Máme se radovat z ujištění, že jsou naše jména zapsána v nebesích. Možná se to zdá pasivní, ale bez této jistoty bychom nemohli být těmi Božími učedníky, kteří jsou svědectvím okolnímu světu. Jistota, že patříme Pánu nás vede ke svědectví o Boží cestě pro lidstvo. Jsme těmi sedmdesáti, kteří byli nositeli naděje pro každého naslouchajícího a pro tento svět.

Amen

Dagmar Přibylová, farářka NO Kobylisy

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)