Zamyšlení na neděli 28.08.2022

• 

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 28. 8. 2022 0:00

Žd 13, 1-8. 15-16 Lk 14, 7- 14

V evangeliích se poměrně často vyskytuje zpráva o tom, že Pán Ježíš byl u někoho na návštěvě, většinou na večeři. Byl známý, mnohými obdivovaný a oblíbený a lidé si považovali za čest, když ho mohli přivítat ve svém domě. Byl ochoten přijít kamkoliv ho pozvali, což poněkud kazilo náladu těm, kteří si mysleli, že jenom oni jsou hodni takové návštěvy. Nešlo jim na rozum, že nepřijal jejich rozdělení lidí na „hodné a nehodné“ a že to má často nastavené obráceně než oni. Nejen kvůli tomu panovalo mezi Ježíšem a farizeji určité napětí. I v tom dnešním textu jsme to mohli vypozorovat: „Vešel do domu jednoho z předních farizeů a oni si na něj dávali pozor.“ A přesto, že tohle napětí musel vnímat, nastolil téma, které atmosféru příliš neodlehčilo, protože se týkalo přímo jich : lidí, kteří si na sobě zakládali a rádi přijímali pocty a přední místa. To, co Pán Ježíš řekl mohlo některým z nich připravit horkou chvilku, ale pokud byli moudří, měli mu být vděčni, ostatně stejně jako my všichni. Vždyť kdo z nás někdy nepotřebuje být odkázán do patřičných mezí.

A tak si představme, jak Pán Ježíš vstupuje do místnosti kde bylo prostřeno k večeři. Zastavuje se blízko dveří, kterými vešel a pozoruje jak si lidé vybírají ta nejlepší místa. Snaha vybrat si co možná nejvýhodnější místo mohla být určována tím, že jídla se posílala zpředu od hostitele a kolovala k dalším hostům. Přičemž se stávalo to, co možná i nám na Zelený čtvrtek při Sederové večeři, že se na ty poslední v pořadí už toho tolik nedostane. To ovšem byl ten méně podstatný důvod. Hlavní byl ten, že místo u stolu ukazovalo společenskou významnost člověka. Proto většinou hostitel ve vyšší společnosti sám usazoval přítomné podle jejich postavení, věku a majetku. Někdy se ovšem stalo že některý z VIP hostů přišel později a všechna významná místa už byla obsazena. Následovala situace, kterou měl Ježíš na mysli, že někdo byl vyzván aby své místo opustil a spokojil se s tím, která zbylo. A to asi nebylo nikomu příjemné, zvláště pak tomu, kdo musel místo uvolnit.

Jeho poučení pro náš život není ani tak to, že se na hostinách nemáme hrnout dopředu na nejvýhodnější místo, ale upozornění, že pravděpodobnost, že domýšlivý člověk zakusí trapné ponížení je velká. Pán Ježíš dokonce říká, že každý kdo se povyšuje, bude ponížen. Možná, že se to nestane tady na zemi před lidmi, ale až při konečném posouzení našeho života před Božím soudem. Před Bohem, kterému se pyšný protiví, ale pokornému dává milost.

A tak, co je pro člověka tím největším pokušením, které vede k tomu, že člověk o sobě začne smýšlet vysoko? Může to být to chvála od druhých, úspěch, peníze, moc a sláva, ale třeba i duchovní dary. S tím měl bohatou zkušenost apoštol Pavel a tak v listu Galatským píše: „Myslí-li si člověk, že je něco a přitom není nic, klame sám sebe“. A v listu Římanům čteme: „Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám,“ a staví nám před oči vzor : „Sám Ježíš nám dal příklad pokory, když se přepásal a umyl učedníkům nohy. Ponížil se tak, že přijal trest za hříchy, které nespáchal.“. A tak i my v pokoře služme druhým. Bez potřeby neustále upozorňovat na své zásluhy abychom byli chváleni. Mělo by nám stačit, že Bůh o nás ví.

A ještě něco připomíná Pán Ježíš svému hostiteli a nám všem, kdo k sobě zveme hosty, že totiž nemáme dávat abychom dostali a zvát ty kteří na oplátku pozvou zase nás, ale také ty, kteří nám to oplatit nemohou. I ti mají být našimi přáteli a bratry. Sám Ježíš, jak čteme, bere jejich dluh na sebe a slibuje odplatu při vzkříšení spravedlivých. Možná to je ten poklad, který se ukládá v nebi, který neničí mol ani rez.

L. Šimonová, NO Neveklov