O hledání ztracených - kázání na neděli 11.9.

Kategorie: Kázání a promluvy
Zveřejněno 11. 9. 2022 0:05

ncd0486611. Timoteovi 1,12-17
Lukáš 15,1-7

O hledání ztracených

Znám podobný příběh: Římský setník při ranním nástupu zjistil, že se ztratil jeden z vojáků, kteří drželi noční hlídku. Vyslal polovinu své jednotky, aby po něm v okolí pátrali, ale protože se vrátili s prázdnou, usoudil, že ho buď zajali nepřátelští barbaři nebo že dobrovolně zběhl. V obou případech se tedy stalo něco nepřípustného – měl se přeci bránit do posledního dechu a raději zemřít, než se nechat zajmou. Takže i kdyby toho ztraceného ještě někdy potkali živého, není pro něj žádná naděje, bude potrestán smrtí. A aby se nic takového už neopakovalo, nechal setník svou jednotku raději zdecimovat. Protože když jde o velkou věc, o vítězství Říma, na pár životech přeci nezáleží, se ztrátami se počítá, hlavně musí být pořádek a disciplína…

Takový příběh mi přijde realistický a snadno uvěřitelný – tak se to opravdu mohlo stát. Ale Ježíšovo podobenství o ztracené ovci? Mám obavy, že nejvýš tak jeden ze sta pastýřů by se zachoval stejně. Možná dnes, v soukromém zemědělství, je situace jiná, ale já jsem vyrůstal v době slávy JZD a z vyprávění příbuzných vím, že ani tam se na nějakou tu ztrátu v inventáři či produktech až tak nehledělo.

Vždycky mi také vrtalo hlavou, zda je to od zmíněného pastýře skutečně zodpovědné jednání - nechat celé stádo na pustém místě bez ochrany, napospas dravé zvěři či lidským škůdcům a hledáním jediné ovečky riskovat ztrátu několika dalších? Může se něco takového vyplatit?

Je zřejmé, že vše dosud napsané je ukázkou toho, jak uvažujeme my lidé. Ale Ježíšova podobenství nám mají naznačit a přiblížit, jak uvažuje Bůh. A jestliže se Ježíš u evangelisty Jana představuje jako „Dobrý Pastýř“, pak je nám jasné, že v podobenství popisuje své vlastní jednání a staví nám před oči vzory hodné následování.

Také je dobré si všimnout, do jaké situace Ježíš své podobenství vypráví. V Lukášově podání je podobenství odpovědí na výtky farizeů a zákoníků, že se Ježíš stýká s různými „hříšníky“, tedy - v jejich pohledu - pochybnými existencemi, kterými sami pohrdají a nad něž se povyšují. U Matouše (18,10-14) mluví Ježíš ke svým učedníkům při úvahách o významu různých lidí a obhajobě „těch nejmenších“, zde dětí, ale v přeneseném významu opět těch přehlížených, zanedbávaných a problematických, kterými druzí pohrdají a jimž se vyhýbají.

Možná jste to také zažili: Do malého, tradičně žijícího sboru přijde na nedělní shromáždění neznámý člověk, posadí se do zadní lavice, nic neříká, jen tiše naslouchá a pozoruje dění. A hned jsou tu ze strany některých domácích postranní pohledy, hodnotící jeho vzhled, účes a oblečení a vyjadřující údiv, že nezná liturgii, že neví kdy se má vstát, že není moc čistý a z rukávu mu snad dokonce vykukuje tetování… No považte, co ten tady asi hledá? Já jsem měl v mládí výhodu znalosti života v církvi, takže jsem se při svém cestování účastnil aktivně, přesto jsem se podobným zážitkům nevyhnul. Zvykl jsem si odpovídat: Víte, někde jsem v Bibli četl, že Hospodin hledí k srdci…(1S 16,7)

A o to jde – zkusit se na lidi a všechno kolem sebe podívat Božíma očima, z Božího úhlu pohledu, z nadhledu přicházející věčnosti. A hned je jasnější, co je důležité a co nepodstatné a čemu bychom měli věnovat větší pozornost.

Z takového nadhledu pak můžeme při čtení podobenství zanechat lidského mudrování zda něco je či není možné a raději se zamyslet nad tím, které podobě ovcí vystupujících v podobenství se nejvíce přibližujeme svým životem:

1/ Pokud jsme přesvědčeni, že patříme k té většině dobrých, spravedlivých a věrných, kteří zůstávají v blízkosti svého pastýře a nikde nebloudí, je to určitě skvělé a díky Bohu za to. A třeba ani nemáme chuť reptat (že se o nás nestará tak, jak bychom si představovali, věnuje nám méně pozornosti, než zasluhujeme, a stále někde pobíhá a hledá ztracené) a vysloužit si tím napomenutí. Pak možná nastal čas popřemýšlet, zda bychom nemohli vědomě postoupit z role opečovávaných ovcí na pozici pastýřových pomocníků, aby na to hledání a ošetřování ztracených nebyl sám. To určitě přinese radost nám i ostatním.

2/ Pokud si dokážeme přiznat, že alespoň občas se řadíme k nemalé skupině těch ztracených ovcí, pak můžeme z podobenství přijmout radostné ujištění, že Bůh zcela vylučuje jakkoli nízké procento ztrát, že na každém jednotlivci mu záleží, protože jde o skutečně velkou věc, o věčnost a vítězství nad vším zlým a špatným. Proto Bůh půjde hledat opravdu každého, tedy i nás. Ať už se kamkoli ztratíme, zabloudíme či vzdálíme, ať už také cokoli ztratíme, on přispěchá se svou pomocí a udělá vše pro to, abychom se opět vrátili do jeho blízkosti, do společenství jeho následovníků. A bude z toho velká radost pro nás i všechny ostatní. Kéž se to tak stane.

Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.“ (1Tm 1,15-16)

Josef Švehla, farář v Benešově

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)