Kázání na neděli 26.3.2022

• 

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 26. 3. 2023 0:00

Milost a pokoj Vám,

neboť On přes veškerá váhání a pochybnost zůstává se svým lidem. Jsme těsně před zjevením, lépe řečeno vyjevením, tajemství naší křesťanské víry.

Po celou dobu postu nás texty Evangelia povzbuzují a vedou k věčnému městu (Jeruzalém byl nedaleko Betánie), ve kterém dochází k zápasu o vše, co v Kristu vyznáváme a pro naši spásu ducha v různých životních okamžicích uchováváme a svátostmi upevňujeme. Sytíme to, co by bez přítomnosti Ducha Kristova bylo pouze smrtelným tělem, o kterém zvěstuje Pavel: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla.“ Které povstává skrze slova vyřčená nad suchými kostmi knězem a prorokem Ezechielem: „Vložím do vás svého ducha a oživnete.“

V příběhu o pokušení na poušti, v rozhovoru s Nikodémem o lásce, která neposuzuje, ale je nositelkou spásy, v rozhovoru u studny o pravém pokrmu a dokonání díla, o světle, které umožní slepému prohlédnout, ve všech těchto setkáních během postu je ve svých příbězích Ježíš koruna a završení poznané a zjevené Boží pravdy. Jinak tomu nebude i v této neděli, kdy nám Pán zjeví tajemství z mrtvých vstání Lazara.

I dnešní text se vztahuje k lidem Kristu nejbližších, učedníkům a trojici sourozenců – dvěma sestrám a bratru Lazarovi. S Marií a Martou má již Ježíš zkušenost v místě, kdy Marie sedí u jeho nohou a naslouchá, zatímco Marta vyzývá Ježíše, aby Marii domluvil, když ona má mnoho práce s přípravou. Pán Martě domlouvá, že se stará o mnoho věcí, zatímco Marie volila dobře. Není znám rozhovor, který Ježíš s Marií vede, zda mluví o věcech, které se týkají Božího království.

V dnešním textu však můžeme vysledovat rozdílnost, se kterou obě sestry přijímají přítomnost Krista. Zpráva o nemoci Lazara, kterou Ježíš přijímá, nevede k okamžitému jednání. Časová prodleva zapříčiní mnoho zásadního pro další dějství našeho příběhu. Ukonejšení učedníků, stejně jako když rodiče konejší děti, kdy smrt, jako něco pro pozemské tělo definitivního a konečného, nahrazují stavem spánku či odchodu (Kdy se vzbudí? Kdy se vrátí?).

Třetí den již otevřeně slyšíme o tom, že Lazar zemřel – „Jsem rád, že jsem tam nebyl“. Doprovod umírajícího je spojen s přirozenou přítomností světla i noci. Poslední dny nás mohou vést k pochybám, některé věci jsou nám naopak jasnější. V blouznění i jasných chvílích, kdy se navzájem světy prolínají, je často konfrontace našeho života s životem vyhasínajícím, často k neunesení.

Čtvrtý den stojí Ježíš na okraji celé scény. Slyší nářek plaček a smutek, který se odehrává v místech, ve kterých s přáteli nalézal útočiště odpočinutí. Vstříc mu jde Marta, která vše opět připravovala. Zvláštností je, že vždy při úmrtí je mezi truchlícími jeden obdařen silou vše nést, zatímco jsou všichni sklíčeni či ochromeni bolestí. Marta pragmaticky, jako racionálně uvažující, Ježíše přivítá. Ujistí ho, že kdyby přišel dřív, zachránil by Lazara, a vše pak shrne slovy pravověří: „Vím, že vstane v poslední den.“

Zde se pak objevuje výrok Ježíše, který je čitelný na mnohých náhrobních kamenech: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ Na tomto místě promlouvá Hospodin. Nad vším truchlením, nad vší bezmocností, nad slzou, nad těžkostí, ve které se obtížně dýchá, otevírá Boží dovětek slovem života věčného pro nás putující. A každý, kdo žije a uvěří ve mne, neumře na věky.

Marta přináší zprávu o Ježíšově blízkosti Marii, což ukazuje, že Marie od chvíle, kdy naslouchala Kristu jako služebnice u jeho nohou, si vybrala to nejdůležitější. Marie nevyšla ke hrobu, jak si mylně přítomní Židé mysleli, ale míří přímo k životu, kterým je Ježíš. Padá k jeho nohám, a On je pohnut zármutkem. Toto poznání je pro nás velice dobré, neboť náš Pán je plný soucitu.

V minulé neděli uzdravil slepého blátem. Tělesnou vadu uzdravil materií podobnou tělu. Avšak tuto neděli jedná mocným slovem – přímluvou, ve které se sjednocuje s Otcem. Dechl mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ On se podřizuje a naplňuje slova daná v úvodu: To vše se událo k slávě Boží, aby byl oslaven Syn Boží.

Vstupme tedy do Květné neděle s ujištěním Pavla z 1. listu Korintským, že poslední nepřítel, který bude přemožen, je smrt. Kéž nám toto ujištění pomůže následovat Krista až k tajemství Velké noci, kterou tak upřímně vyhlížíme.

Mgr. Jan Hlavsa, farář NO Spořilov