Kázání na neděli 2.4.

• 

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 2. 4. 2023 0:00

Evangelium (Pašije): Matouš 26, 14-27

Moji milí, píši ve chvíli přípravy velikonoční večeře.

Chystáme se na ni stejně jako Ježíš a přesto jinak.

Věděl, co ho čeká. Bylo to jeho vlastní rozhodnutí, kterého si byl plně vědom. V tuto těžkou chvíli byl smířen, ale v sobě nalezl sílu, aby označil člověka. „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ Dvanácti to bylo líto, ptali se: „Snad to nejsem já, pane? Ježíš odpověděl: „Běda tomu, který Syna člověka zrazuje.“

Teď otázka. Jak často my zrazujeme? Naše srdce se mnohdy topí v sebelítosti. Máme pocit, že nám svět nebo Bůh ubližuje. Naše srdce zaplavuje zlost i nenávist. Jak se lišíme od Jidáše? Mnohdy nijak. Můžeme o sobě tvrdit, že bychom toho nebyli schopni.

Ale je to skutečně pravda?

Právě teď je ta doba, zamyslet se sám nad sebou. Nad svou statečností, nad svou upřímností, nad svým životem.
Třeba i nad tím, kým jsme a kam chceme směřovat. Nebo i nad tím, jestli nemáme ve své blízkosti také nějakého Jidáše. Máme sílu ho označit? Co když jsme Jidášem my sami?

Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši:

Způsobem bytí byl roven Bohu,
a přece na své rovnosti nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil,
vzal na sebe způsob služebníka,
stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil,
v poslušnosti podstoupil i smrt,
a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše
a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno
–na nebi, na zemi i podzemí–
A k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával:
Ježíš Kristus jest pán

Ilona Holcová, kazatelka, NO Kralupy