Společností zapomenuté svátky
- Podrobnosti
- Kategorie: Kázání a promluvy
- Zveřejněno 29. 5. 2023 12:00
Skutky apoštolské 2, 1 – 4 ; Janovo evangelium 20, 19 – 22
Písně ze Zpěvníku Církve československé husitské: 261, 263
Milé sestry a milí bratři,
Svatodušní svátky – vrcholem je právě dnešní neděle, Boží hod svatodušní – jsou třetími velkými svátky církevního roku. Na rozdíl od Vánoc jsou to svátky pohyblivé, stejně jako Velikonoce. Největší křesťanské svátky – Velikonoce – bývají od konce 2. století slaveny vždy 1. neděli po prvním jarním úplňku; mohou být již koncem března, ale také až koncem dubna. Svatodušní svátky neboli Letnice jsou vždy padesátý den po Velikonocích, tedy sedmou neděli po Božím hodu velikonočním; proto ani ony nejsou každoročně ve stejnou dobu, ale v rozmezí od poloviny května do poloviny června.
Svatodušní svátky jsou v dnešní době na okraji zájmu lidí světa nebo je i zaměňují s tzv. Dušičkami, svátky zemřelých, které mají své místo v kalendáři v prvních dvou dnech měsíce listopadu. Letnice se naproti tomu už dlouhá léta neoznačují v českých kalendářích, neváží se k nim žádné zvyky, ani kostely nebývají tak navštíveny jako o Vánocích nebo Velikonocích. Týkají se vlastně jen Církve, proto nejsou zcela srozumitelné lidem bez víry.
Jaké je poselství těchto svátků?
Z Knihy knih – z Písma svatého – se dovídáme, že po nanebevstoupení Páně se Ježíšovi učedníci vrátili do Jeruzaléma a scházeli se k modlitbám společně s Marií, matkou Páně, a s Ježíšovými bratry. Ačkoli už věděli, že Bůh vzkřísil Pána Ježíše z mrtvých, přece jen měli stále strach ze Židů a zavírali dveře do místnosti, kde byli. Ale padesát dní po Zmrtvýchvstání Páně nastala událost, která učedníky změnila a způsobila založení křesťanské církve.
Skutky apoštolské, líčící onu událost, která se odehrála v srdcích učedníků, mluví obrazným způsobem o zvuku větru, naplňujícího celý dům, a o ohnivých jazycích, které se ukázaly nad jejich hlavami. A závěr poselství: „Všichni byli naplněni Duchem svatým.“ (Sk 2,4)
Jinými slovy: Pán Bůh naplnil srdce učedníků živou vírou v živého Pána. A oni šli – nadále apoštolové (tj. poslaní) – a odvážně naplňovali poslání, které jim před odchodem k nebeskému Otci dal v Galileji právě vzkříšený Pán: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28, 19 – 20)
Ze svědectví apoštolů se rodí první křesťanský sbor v Jeruzalémě, z něhož – jako ze semene – roste košatý strom Církve. Ve Skutcích apoštolských je velice výstižně líčen obraz prvokřesťanské jeruzalémské církve.
Především se tu zdůrazňuje, že první křesťané žili podle apoštolského učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a na modlitbách.
Další znaky prvokřesťanské církve byly: jednomyslnost, ochota pomáhat bližnímu v jeho nouzi, radostnost a uzdravování nemocných. Bohatší křesťané se rádi zříkali svých majetků, takže v prvotní církvi nebylo nuzných lidí. Celé společenství mělo jakoby jedno srdce a jednu mysl. Když lidé viděli u prvních křesťanů krásný život a lásku, oblíbili si je a přistupovali k nim, takže počet vyznavačů Pána Ježíše Krista rostl.
Prvokřesťanská církev v Jeruzalémě je vzorem křesťanům všech dob a národů.
Vězme, že svatodušní události v Jeruzalémě nám ale nemají být jen vzpomínkou na minulost; z Boží milosti jsou stále obnovovaným pověřením, aby křesťanská církev věrně sloužila ku setkání člověka s Bohem, jehož cílem je obnova lidských srdcí i světa. Má tak činit zvěstováním evangelia, vysluhováním svátostí, budováním církevního společenství a službou lásky světu ke spravedlnosti a ku pokoji.
Sjednoťme se tedy v dnešní Svatodušní neděli k modlitbě za takovou církev. Prosme za Boží církev po celém světě i za naši Církev československou husitskou, aby byla živou ratolestí na kmenu Boží církve, nesla dobré ovoce a „znala v každé době cestu / ke svatému, nebeskému městu, / kde je věčný domov uchystán / pro všechny, jimž Ty jsi Bůh a Pán.“ (Zpěvník CČSH, píseň 43) Amen.
Th. Paed. Mgr. Oldřich Mach