Kázání na neděli 5. listopadu 2023
- Podrobnosti
- Kategorie: Kázání a promluvy
- Zveřejněno 5. 11. 2023 0:10
Mt 23, 1–12
„Kdo se povyšuje, bude ponížen“ – známé rčení, používané často jako lidové přísloví bez vědomí toho, že jde o slova Pána Ježíše. Máme je v evangeliích dochována hned ve třech různých oddílech – u Lukáše (14, 11) v řeči „O hostinách“ a v příběhu „O farizeu a celníkovi“ (18, 14), u Matouše pak v dnešním evangelním čtení (23, 12) nadepsaném v ČEP „Varování před zákoníky“.
Ve všech případech jsou Ježíšova slova zaměřena proti pokrytectví, pýše a okázalosti především v jednání farizeů a zákoníků, vedoucích představitelů tehdejší církve. To však rozhodně neznamená, že nás dnes se jeho slova nijak netýkají a nemusíme se jimi zabývat.
Ani to neznamená, že se máme svou kritikou a odsouzením zaměřit na představitele současných církví, i když si jistě můžeme myslet, že i mezi nimi se najdou podobně nevhodně jednající a vystupující. Nejsme voláni k tomu, abychom posuzovali druhé, abychom my odhalovali ty povyšující se a my je pak nějakým způsobem ponižovali. Ujištění „bude ponížen“ v gramaticky trpném rodu naznačuje, že jediný, kdo má k tomu právo, je pouze Nejvyšší posuzovatel lidských životů, a že vše bude provedeno z jeho vůle v pravý čas. Naši pomoc k tomu nepotřebuje.
Takže stejně jako u všech biblických příběhů, příkladů a přirovnání jsem to vždy já sám, každý z nás, kdo má zkoumat, zda netrpí popisovanými neduhy, zda nedělá v životě něco jiného než říká a zda je dostatečně připraven na Boží konečné posouzení.
V dnešním evangeliu Ježíš pravidlo o povyšování a ponižování vztahuje konkrétně na přivlastňování si titulů „Mistr“, „Otec“ či „Učitel“. Sám se přitom oslovení mistře či učiteli nijak nebrání, naopak zdůrazňuje, že máme jen jediného Mistra a máme mít jen jediného Učitele, kterým je Kristus – tedy on sám. Říká to svým učedníkům a shromážděným zástupům v době před velikonočními událostmi, kdy ještě asi nikdo z nich nevěděl či nebyl zcela přesvědčen, že právě Ježíš je tím dlouho očekávaným Kristem, Spasitelem, který přišel k záchraně všech lidí.
Že je jen jediný Otec všech, ten nebeský, bylo jistě všem shromážděným známo. Nebyl tam nikdo, kdo by neznal první přikázání Desatera – „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh... Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ (Ex 20, 2-3). Pán Ježíš zde tedy přijetím titulů Mistr a Učitel, zdůrazněním své jedinečnosti, jakoby si plně uvědomoval a přijímal své Boží synovství a staví se na stejnou úroveň s Bohem - Otcem. On je ten vtělený Bůh, který sestoupil na zem v lidské podobě, aby nám svým životem dal jasný a zřetelný příklad, vzor a návod ke kvalitnímu a smysluplnému lidskému žití. On je naším Učitelem, Mistrem a Pánem, naší nejvyšší autoritou, jeho máme mít vždy na prvním místě, jím se máme nechat vést.
A ještě je třeba nezapomenout, že Ježíšovo doporučení má dvě části: Nejen, že se nemáme žádným způsobem povyšovat, ale máme se aktivně snažit o vlastní „ponížení“. Rozumějme tomu dobře – nejde o žádné plazení se po kolenou před mocnými tohoto světa, ani o žádné poklonkování či podlézání nadřízeným v očekávání povýšení nebo zvýšení platu. Jedná se především o vědomou snahu naplňovat svůj život pokornou službou druhým, nezávisle na jejich postavení. Za to nás pak sám Bůh povýší, a to tak, jak povýšil svého Syna: skrze kříž do slávy. K tomu se upíná naše naděje pro všechny dny pozemské i pro vše, co pak bude následovat.
Josef Švehla, NO Benešov