75 let od okupace - Protektorát Čechy a Morava, poroba svobodného ducha českého národa!
- Podrobnosti
- Kategorie: Bohoslužby, kázání, projevy
- Zveřejněno 29. 11. 2015 19:55
Sváteční slovo biskupa Církve československé husitské Davida Tonzara, odvysíláno v České televizi 16.3.2014
75 let od okupace - Protektorát Čechy a Morava, poroba svobodného ducha českého národa!
Neděle je svátečním dnem. Dnešní neděle je v liturgickém kalendáři druhou nedělí postní. Jsme na počátku příprav na Velikou noc, na Velikonoce. Jsme v čase, kdy bychom se měli v duchovním slova smyslu zastavit, podívat se dovnitř sebe, přiznat si své chyby a pokoušet se je napravovat a také se naučit radovat se z toho dobrého, co konáme. Naše zamyšlení však může směřovat i k důležitým historickým okamžikům dějin našeho státu a k úvahám nad naším současným životem.
Dnes je tomu 75 let, kdy se české země poprvé probudily do těžkého tehdy čtvrtečního rána Protektorátu. Před tři čtvrtě stoletím večer na těchto místech stál Adolf Hitler. Noviny 16. března 1939 informovali o obsazení zbytku pomnichovského státu německými vojsky. Po 400 letech habsburského útlaku a 20 letech relativní svobody přichází 6 let zprubování víry a života našich otců a dědů.
Rok a půl po smrti Tomáše Garriguea Masaryka stojí cizí armáda na Pražském hradě. Edvard Beneš pobývá v Anglii a Emil Hácha se vrací z Berlína. Oba se rozhodovali pod velikým tlakem, nesvobodně. Oba se rozhodli pro život. Pro život svůj, pro život svého národa.
Jak se máme chovat my dnes? Jak se rozhodnout v čase útlaku? Přežít? Ale za jakou cenu? V hlavě mi nyní zní smutný text písně Jaromíra Nohavici: „Držím hubu a taky krok, nevylejzám, jen tak mám nárok. Co bych neurval, by urval jiný a to ostatní jsou hovadiny. Jó zelí k vepřové kýtě, já žiju si, jak prase v žitě!“ Na druhou stranu vzpomínám na nápis, který zmínil Karel Kryl na „Koncertě pro všechny slušné lidi“ v listopadu 1989: „Karle Kryle, už nerejeme držkou v zemi...“ Národ Žižkův, Husův a Komenského byl tehdy na kolenou. A jak jsme na tom my dnes?
Postní doba je dobou k zamyšlení. Na základě života našich předků můžeme přemýšlet nad tím, jací jsme a jací budeme my samy v našich životech. Vodítkem nám k tomu může být text apoštola Pavla: „Jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni, jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi... a proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.“ Pokusme se proto v tomto čase hledat naději, odvahu a statečnost. Žijme tak, jako žil apoštol Pavel i naši předkové.