Kulturní aktivity

Slyšíme Boha?

Jeremiáš 17, 5-10
1. Korintským 15, 12-20
Lukáš 6, 17-26

Jak moc se máme rádi? Jak moc slyšíme Boha? Každý z nás si myslí, že svůj život žije nejlépe, ale zeptal se Boha? Všichni se chceme mít dobře, ale ptáme se Boha? Vždyť, kolik z nás zůstává v zaměstnání, které ho nebaví, jen aby se měl dobře, ale nezeptá se Boha. Třeba je jeho cesta úplně jiná. Má být na jiném místě, podle darů, které mu udělil Bůh.

Až budete v klidu sedět doma, podívejte se kolem sebe. Vše, co vidíte vás stálo nesmírné úsilí. Ano, člověk má být dobrým správcem toho, co nám bylo svěřeno. Ale není toho moc? Věcí, podnětů, přátel, práce, vzpomínek...... A pak si přiznejte, kolik toho opravdu potřebujete. Budete se divit, ale míň, než si myslíte. Jen člověk stále chce a chce víc a víc. Nic mu nestačí. Dává do toho vše, čas, nervy, zdraví. Jen aby potom zjistil, že se neptal a nic z toho nepotřebuje.

Číst dál...

Štědrý den – vigilie narození Páně (půlnoční)

„Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán !“

2) Za obdarování svých srdcí narozením Ježíše Krista modleme se …
3) Za mír a pokoj svých domovů modleme se …
Doplněk: Židům 1,1-7

O hlavní postavě vánoc zpíváme jako o dítěti. Jde o něco víc? V čem to spočívá? Udeřila hodina spásy, záchrany. Pro většinu lidí jdou vánoce pohádkou pro děti a zázračnou historkou pro dospělé. Na druhé straně máme historická fakta – císaře, daně, soupis, popis cesty do Betléma, lidé jsou nepohostinní, narození dítěte ve chlévě – vše je to velmi nepohodlné. My to máme vše v „růžových barvách“. Dítě je miloučké, matka je líbezná, andělé pějí atd. Ježíš je milou věcičkou v jeslích – prostě idylka. A přesto přese všechno na nás dýchne tajemno. Nevíme, co to je. Správně bychom to nazvali VLOM ZVENČÍ DO NAŠICH NITER – DO SRDCE ČLOVĚKA.

Číst dál...

Kázání na 2. adventní neděli

Lukáš 21, 25-36
Ježíš řekl: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“

Advent, jak víme, znamená příchod. Je přípravou na událost, která se stala před více než 2000 lety, ale také na tzv. Parusii, která nastane na konci času. I to je Advent. I to je očekávání příchodu Krista. Starý zákon po staletí připravoval vyvolený národ na příchod Mesiáše. A Mesiáš přišel, přesně tak, jak bylo předpovězeno. Naše spása už začala, ale dovršena bude teprve parusií. Nový zákon tedy žije očekáváním Parusie a vyvrcholením evangelia. Kristus opět přijde, ale tentokrát už ne, jako bezbranné dítě. Už ne, jako muž bolesti. Přijde jako vítěz, jako dobyvatel, který si přichází pro to, co mu patří. Řecké slovo „parusie“ se původně užívalo pro triumfální vjezd panovníka do města. My tímto termínem označujeme završení dějin světa, které nastane s druhým příchodem Krista na tuto zem. Pán k nám ale přichází i teď, neustále, a to v Eucharistii, která je pojítkem mezi jeho prvním příchodem v těle a druhým příchodem v moci a slávě. Nicméně Parusie, která sebou přinese definitivní soud nad světem i nad naším životem, v nás vzbuzuje nejen naději, ale také obavy. Bible naznačuje, že konec světa bude spojen s obrovskou katastrofou, avšak otázku-co přesně se stane, nechává otevřenou...My nevíme, zda svět postihne přírodní katastrofa, nebo ho zničíme sami. Jestli vyhasne Slunce, nebo nás zasáhne meteor. Víme však, že svět, tak jak ho známe, tu nebude navždy. Konec je nevyhnutelný, a odpočítávání už začalo.

Číst dál...

1. neděle adventní, promluva

„V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V oněch dnech dojde Judsko spásy, Jeruzalém bude přebývat v bezpečí a takto jej nazvou: ‚Hospodin – naše spravedlnost‘.“ Jer 33, 15-16

„Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.“ L 21, 33

ADVENT V NÁS

Počátek nového liturgického roku je vždy obestřen tajemstvím. Začínáme znovu prožívat biblické události spojené s adventem, které se v mnoha případech podobají situacím okolo nás, s námi i v nás. Neznáme sice události, které nám bude dáno prožívat, ale přesto hledíme do budoucnosti s důvěrou.

Z Písma známe, a sami se o tom neustále přesvědčujeme, že co učinil a nadále činí náš nebeský Otec, Bůh, je dobré a člověku ku prospěchu, pomoci i záchraně. U pouze lidské činnosti shledáváme výsledek složitější. Jsou přítomná obě znaménka, plus i mínus. Veliká touha po dobru, která je v dalším sledu událostí často obrácena proti světu i člověku. Trháme ze stromu poznání a nedohlédneme následky. Zato o svém díle spokojeně, rádi a pochvalně mluvíme. Ale historie nás z tohoto rozdílu usvědčuje v plném rozsahu. Nebeský Otec přesto i nadále vstupuje do lidských osudů s úmyslem pomoci a zachránit. Od dob starozákonních až po současnost. Biblické knihy o tom vydávají svědectví.

Číst dál...

4. neděle adventní - kázání

Pozvánka na oslavu narozenin

Těšil jsem se na tuto oslavu celý rok. Když jsem byl malý chlapec, byly a jsou dodnes vánoční svátky pro mne nádhernou událostí. Samozřejmě jako malý kluk jsem chápal pouze to, že venku je sníh, tedy blíží se svátek vánoční, nemusím do školy. Bude ozdobený vánoční stromek ozdobami a sladkostmi a pod stromečkem bude zajisté překvapení. O nějaké předzvěsti proroků, či samotném významu Vánoc jsem neměl ani ponětí. O adventu jsem pouze slyšel, že se jedná o jakousi předzvěst něčeho, o čem moje dětská dušička neměla ani ponětí. Ano, Ježíšek mi donesl dárky a po dárcích jsem si na něj už ani nevzpomněl, snad mezi dětmi jsme si povídali, kdo a jak byl obdarován.

Dnes se každým rokem můžeme těšit, my všichni křesťané, že jsme dostali pozvánku na narozeninovou párty. Tato každoroční oslava je oslavou našeho Spasitele. A jak už předpovídá Micheáš, jeden ze dvanácti malých proroků, který se energicky zastával práv chudých. Ve svých předpovědích dává naději lidem v oných biblických dobách až do dnešní doby, že z něčeho malého, na první pohled bezvýznamného, vzejde něco ohromujícího. Že se narodí ten, který bude slavným po celém světě, budou o něm všichni vědět, a že on bude naším pánem, duchovním vůdcem, lékařem, poradcem, ale i bratrem.

Číst dál...