PD CCSH

Tolstoj, Chelčický, Pitter a Masaryk – otázka nenásilí v českém myšlení

Pomineme-li Lva Nikolajeviče Tolstého jako geniálního spisovatele a zeptáme-li se na jeho další vliv zde v Čechách, bude jméno jednoho z největších romanopisců spojováno s otázkou pacifismu, a to pacifismu křesťanského. V tom okamžiku zazní ale i další jména. Chelčický, Pitter a Masaryk. Pacifistům, i z řad křesťanů, se potom bude jednat o interpretaci díla Tolstého a Petra Chelčického.

Před první světovou válkou se zrodilo hnutí odpíračů vojenské služby bez rozdílu konfesí, International Fellowship of Reconciliation. V roce 1923 získává českoněmecký pacifista Heinrich Tutsch pozvání na kongres do Dánska. Sem směřují i dvě důležité osoby - Valentin Bulgakov a Přemysl Pitter. Valentin Bulgakov (1886 - 1966) byl v posledním roce života Tolstého jeho osobním sekretářem. V roce 1911 odmítl nastoupit vojenskou službu pod dojmem Tolstého myšlenek a byl uvězněn. V roce 1914 vystoupil s mírovým manifestem, v roce 1916 pak stál v čele Tolstého muzea. Po Leninově revoluci a převzetí moci bolševiky byl vypovězen z Ruska a usadil se v Čechách v okolí Prahy. Pitter se s Bulgakovem sbližuje v roce 1923 na Zbraslavi, kde Bulgakov pobýval. (Pozn 1) Bulgakov též přednášel i pro Pitterův Nový Jeruzalém. V roce 1923 vychází v Čechách jeho kniha Lev Tolstoj v poslední rok svého života. Popisuje i své první setkání s Tolstým v roce 1907 v Jasné Poljaně. Samotný deník Bulgakova jako sekretáře Tolstého začíná 17. ledna 1910. Den po dni, až k Tolstého smrti, zaznamenává nejenom jeho myšlenky, ale i běh života v usedlosti. 29. března se zmiňuje o návštěvě Čecha - profesora Masaryka. (Pozn 2) Zajímavá je poznámka o korespondenci Tolstého s anglickými mírovými společnostmi. Tolstoj zde zastává pozici nejenom pacifistickou, ale i radikálně antimilitaristickou. (Pozn 3) Přechází i ke vztahu ke zvířatům, neubližování Božím tvorům, a zákazu vědomého násilí jako křesťanského příkazu. (Pozn 4) Bulgakovovy zápisky jsou vedle vlastních Tolstého knih, hlouběji shrnujících jeho úvahy, dobrým obrazem nejenom života, ale i Tolstého myšlenek. Některé pasáže jsou i úsměvné: „Celá civilizace ať jde k čertu, ... ale hudby je mi líto. (Pozn 5) Kniha samotná svým obsahem a místem vydání dokládá i vztah mezi českými pacifisty a lidmi z Tolstého okruhu.

Zajímavá je potom spojnice mezi Tolstým a dílem významného českého křesťanského pacifisty Petra Chelčického. Slovenský lékař D. P. Makovický navštívil v roce 1901 Tolstého v Jasné Poljaně a od roku 1904 se stal jeho osobním lékařem. V jeho knize Jasnopoljanské zápisky je potom, vedle dalších zmínek u Tolstého, zaznamenán vztah Tolstého k Chelčickému. Tolstoj znal Chelčického životopis, snad z pera inženýra Janáčka, Makovického přítele. Z jeho díla pak četl Síť víry pravé v Annenkově překladu a interpretaci, vydanou Akademií věd v Petrohradě. (Pozn 6) Sám Tolstoj potom k populární ruské úpravě Sítě víry napsal svoji předmluvu, kde vyjádřil své sympatie k myšlenkám Chelčického. Makovického kniha potom dokládá i další Tolstého četbu Chelčického díla a jeho úctu k českému mysliteli. Tolstého výroky: „...žádnou novou formou vlády se poměry nezlepší..." a „...Chcete převrátit svět? Začněte u sebe. Staňte se jiným..." (Pozn 7) jsou právě v pasážích o nenásilí a o Chelčickém. Makovický potom dokládá i dopis psaný Tolstému z Holandska o úmyslu založit sdružení těch, kteří odpírají vojenskou službu. (Pozn 8)

Velkou osobností českých duchovních dějin, ovlivněnou dílem Tolstého a P. Chelčického, byl odpírač násilí, války a vojenské služby, Přemysl Pitter. Pitter myšlenky křesťanského pacifismu a ovlivnění stejnou interpretací evangelia jako u Chelčického přisuzuje i L. N. Tolstému a M. Ghandímu. Pitter píše: „Chelčický, promítnutý do doby moderní, je Lev Nikolajevič Tolstoj. (Pozn 9) Pitter se nezabýval Chelčickým jako badatel a historik, ani Tolstým jako literátem. Petr Chelčický i L. N. Tolstoj mu byli svými myšlenkami inspirací pro aktivní život křesťana a pacifisty. Pro nenásilí, řešení otázky míry odporu proti válce a páchanému násilí. První významný případ odpírače vojenské služby byl člen Pitterova Nového Jeruzaléma, Jan Mačkala. Jeho podporu iniciovala i Pitterova spolupracovnice Pavla Moudrá. (Pozn 10)

Přemysl Pitter vedl o pacifismu, Tolstém a Chelčickém dlouhé polemiky. Nejdůležitější je s profesorem Masarykem a jeho příznivci. Odehrávala se například i na stránkách Přítomnosti Ferdinanda Peroutky v letech 1930 - 1931 a účastnili se jí různí aktéři. Nejdůležitější Pitterova práce z období polemiky s Masarykem o nenásilí je Chelčický, Tolstoj, Masaryk. Ačkoliv Pitter nebyl univerzitní myslitel a historik, dokázal proniknout do podstaty díla Chelčického velice bystře. Pitter píše: „Chelčický je naprostý individualista, obrací se k člověku jako jedinci a pouze od člověka - jedince očekává změnu. Nevidí společnost jako organisovaný celek, nemluví o obrácení církve, národa, státu, lidstva - to všecko jsou mu prázdné pojmy. Vidí jen člověka a od člověka jedině očekává obrácení, nápravu." (Pozn 11) A dále o odporování zlu: „Pravý křesťan nezpečuje se vrchnosti, ale také jí neslouží, žádá-li něco, co Písmo a svědomí zapovídá." (Pozn 12) Pitter pochopil, že pacifista Chelčický nemá na mysli individualismus a svobodu jedince v novodobém smyslu, jak můžeme mnohdy rozeznat u pojetí Masarykova, ale biblický individualismus člověka osamoceně stojícího před Božím soudem a zodpovídajícího se za své vlastní činy. Stejným způsobem pak Pitter chápe i Tolstého: „Společnost lidská jeví se nám proto dnes ne jako směs jednotlivců, jak ji chápe ještě Tolstoj..." (Pozn 13) Oba se pak dovolávají jedině vůle a rozhodování jednotlivce: „Chelčický ani Tolstoj nevidí „národ", „stát", oni vidí pouze lidi, živé tvory, jednotlivce, z nichž každý má vlastní svědomí a vlastní odpovědnost za své konání." (Pozn 14) Změna člověka je pak tím nejdůležitějším: „Pro Tolstého je vnější svět pouhým obrazem světa vnitřního, duševního. Člověk tvoří ve svém okolí jen to, co sám chová ve svém nitru. Dokonalejší díla, spravedlivějších řádů společenských, lepšího života, nemůže vytvořit člověk nízce smýšlející, sobecký... Z toho plyne důsledek: stvořit dokonalejší dílo, lepší svět, spravedlivější řád, vyšší zákony může jen člověk, který napřed přetvořil sám sebe, obrodil se, stal se mravnějším, dokonalejším, nesobeckým člověkem." (Pozn 15)

Tolstoj pak Pitterovi odkazuje na násilí jako blud: „Také Tolstoj spatřuje především ve víře v násilí strašlivý blud... A také Tolstoj dodává: neodpírali zlému násilím, které je zlo." (Pozn 16) Nenásilí pak není v Tolstého intenci bráno pouze jako nejbezpečnější obrana proti zlu, ale: „snaží se Tolstoj ukázat na přirozený a jedině mravný a účinný požadavek beznásilí..." (Pozn 17) Závěry obou myslitelů pak podává takto: „...řešení dává Chelčický a Tolstoj, a které zní: neúčast na všem, co se příčí požadavkům lásky, bratrství a dobra, a tím je především násilí vůči našim bližním... Svědomí je Chelčickému a Tolstému nejvyšší autoritou a neposlušnost vůči každé jiné autoritě, přikazující něco jiného, jest jediným možným řešením." (Pozn 18)

Celá Pitterova diskuse, již nejlépe prezentuje traktát Chelčický, Tolstoj, Masaryk, je vlastně polemikou o pacifismu s Masarykem jako filosofem, jenž se stal prezidentem, uznávajícím nutnost spravedlivé obrany celku, kolektivu, před napadením. Pitter Masarykovi vytýká právě odklon od Tolstého a Chelčického mravního snažení, které musí mít kořeny v jednotlivci, směrem k násilné obraně kolektivu. Oživení původního nenásilného křesťanství je mu v Čechách pouze Jednota bratrská.

Dalším Pitterovým dílem je Pacifismus a obrana z roku 1931. Pitter zde hlouběji a přehledněji shrnuje polemiku o nenásilí, například na stránkách Přítomnosti. Přidává ale i další argumentaci ohledně povolenosti, či nepovolenosti války a dalších řešení.

V novodobých dějinách v Čechách se pak otázka pacifismu, obrody a změny člověka objevuje v díle profesora Masaryka, kde je spojena s jmény Tolstý, Chelčický, Komenský a následovně s chápáním české reformace.

Otázkou však zůstává, jak Masaryk Chelčickému, potažmo Komenskému, vlastně rozuměl. Zda-li ve světle spisů, nebo zda-li ho staví na své vlastní místo v dějinách. Masaryk vlastně Chelčického klade do dějin, které chápe jako rozpor mezi konzervativismem a liberalismem. (Pozn 19) Na jiném místě potom volí název humanitní ideál český. Pro Masaryka má tento svůj historický a věcný základ v české reformaci, nikoliv v liberalismu vzešlém z francouzské revoluce. (Pozn 20) Chelčický pro Masaryka přivádí v rámci české reformace k platnosti kritiku a rozum jako nástroje církevní a dogmatické kritiky. (Pozn 21) Vnitřní motivací, stejně jako například u Husa, jsou mu, jak píše: „Popudy mravní vedly Husa, jak i ostatní reformátory k odchylkám věroučným." (Pozn 22) Důležitá je pro české reformátory podle Masaryka mravní a náboženská náprava, kterou je možné přenést i do doby aktuální. (Pozn 23) Samu českou reformaci Masaryk nechápe úzce jako národnostní: „Naše úsilí reformační a vývoj z něho plynoucí nebyly národnostní v běžném slova smyslu. Byly náboženské..." (Pozn 24) Důraz na mravní obrodu je pro Masaryka rozhodujícím: „V běžném smysle Hus ovšem národní nebyl: Více miluji dobrého Němce, než špatného Čecha, napsal..." (Pozn 25) Podobným způsobem Masaryk obecně chápe Chelčického, Komenského i Husa. Jakoby vždy z hlediska pojmu člověka a jeho svobody, jak jej zná novověk.

Samotný Masarykův vztah k pacifismu a umírněnosti, například u Chelčického, lze hrubě rozdělit do dvou etap. V první uznává nutnost nenásilí ke skutečné změně a mravní obrodě jedince a společnosti. Masaryk tvrdí, že člověk si může vážit Žižky, kterého hrdinství člověka strhává, ale násilí nesmí užívat. On sám přestane na Chelčickém, na charakteru tak energickém jako Žižka, ale bez násilí. S větší váhou politických úkolů, které měl již jako jeden z iniciátorů vznikajícího státu, u něj dochází k uznání nutnosti spravedlivé obrany, byť za použití násilí. Samotná polemika, vztahující se k problému pacifismu a hranici nutného násilí, provází i Masaryka některými jeho díly a životem. Například polemika s odpírači vojenské služby a Přemyslem Pitterem a některé pasáže Masarykova díla Světová revoluce. Masaryk se s Tolstého a Chelčického myšlenkami pod tlakem doby rozešel, někdy i poněkud příkře, například v projevu k legionářům ve výročí svých osmdesátin, otištěném ve Večerníku Českého slova  27. února 1930, nazývá jejich postoj pasivitou a bačkorářstvím. O Masarykově lidské velikosti ovšem svědčí něco jiného. I když s pacifisty vnitřně nesouhlasil, udělil několik amnestií odpíračům vojenské služby a od jara roku 1922 měla platit ústní dohoda mezi hlavou státu a ministrem obrany o citlivém přístupu armády k těm, kdo nechtěli nastoupit vojenskou službu z důvodů svědomí. (Pozn 26)

Zajímavý je potom v tomto směru i D. Makovickým dochovaný názor L. N. Tolstého na Masarykovo chápání náboženství a nenásilí: „To je všecko hezké, co pravíte o Masarykovi, řekl L. N., napsal celé dílo proti socialismu, není-liž pravda? Nepřečetl jsem je pozorně. Že je proti socialismu, to je dobře... Masaryk byl u mne před dvanácti lety, rozmlouvali jsme o pedagogice. Má dobrou vůli, ale není náboženský. Neuznává neprotivení se zlu, a to je základ křesťanského učení. Dívá se na náboženství s historického hlediska." (Pozn 27)

Vztah Tolstého k Čechám se odehrával i v rovině otázky pacifismu a odmítání vojenské služby. Dlužno podotknout, že vzhledem k Tolstého četbě díla Chelčického, to byl vztah oboustranný a oboustranně obohacující. Prim v něm ve 20. století, jako největší obhájce Tolstého a Chelčického myšlenek, hrál bezesporu Přemysl Pitter. Přemysl Pitter jako věřící křesťan bez konfese je pravděpodobně nejznámějším člověkem, snažícím se žít a praktikovat myšlenky evangelia o nenásilí, které též inspirovaly Tolstého a Chelčického.

Ovlivnění Tolstého myšlenkami o nenásilí se mohlo dít pouze osobní cestou, setkáním lidí jako byli Valentin Bulgakov, D. P. Makovický, Přemysl Pitter, nebo potom slovem - textem, který je živý. Diskuse o nenásilí se odehrávala ve veřejné rovině, přispěly do ní i jiné osobnosti, například filosof Emanuel Rádl. Samotnou kapitolu tvoří vztah Masaryka k této problematice. Praktickým problémem potom bylo odpírání vojenské služby se všemi důsledky.

Jan Rokyta

Poznámky:

(Pozn 1) Pavel Kosatík, Sám proti zlu, nakladatelství Paseka, Praha 1923 (2009), str.71f.
(Pozn 2) Valentin Bulgakov, Lev Tolstoj v poslední rok svého života, B. Kočí, Praha 1923, str. 135.
(Pozn 3) Tamtéž, str. 155.
(Pozn 4) Tamtéž, str. 330.
(Pozn 5) Tamtéž, str. 114f.
(Pozn 6) D. P. Makovický, Jasnopoljanské zápisky, B. Kočí, Praha 1924, str. 143 a 146.
(Pozn 7) Tamtéž, str. 188.
(Pozn 8) Tamtéž, str. 69.
(Pozn 9) Přemysl Pitter, Chelčický, Tolstoj, Masaryk, nakladatelství Helios, Praha 1931, str. 13.
(Pozn 10) Pavel Kosatík, Sám proti zlu, nakladatelství Paseka, Praha 1923 (2009), str. 94.
(Pozn 11) Přemysl Pitter, Chelčický, Tolstoj, Masaryk, nakladatelství Helios, Praha 1931, str. 12f.
(Pozn 12) Tamtéž, str. 12.
(Pozn 13) Tamtéž, str. 16.
(Pozn 14) Tamtéž, str. 17.
(Pozn 15) Přemysl Pitter, Nové cesty mírové politiky, Melantrich, Praha 1929, str. 3.
(Pozn 16) Přemysl Pitter, Chelčický, Tolstoj, Masaryk, nakladatelství Helios, Praha 1931, str. 13.
(Pozn 17) Tamtéž, str. 14f.
(Pozn 18) Tamtéž, str. 18.
(Pozn 19) T. G. Masaryk, Naše nynější krize, Jan Hus, Masarykův ústav, spisy TGM 6., Praha 2000, str. 88.
(Pozn 20) Tamtéž, str. 316.
(Pozn 21) T. G. Masaryk, Z počátků Athenaea 1883 – 1885, Masarykův ústav, spisy TGM 18., Praha 2004, str. 148.
(Pozn 22) T. G. Masaryk, Slovanské studie a texty z let 1889 – 1891, Masarykův ústav, spisy TGM 20., Praha 2007, str. 580.
(Pozn 23) Tamtéž, str. 580.
(Pozn 24) T. G. Masaryk, Naše nynější krize, Jan Hus, Masarykův ústav, spisy TGM 6., Praha 2000, str. 181.
(Pozn 25) Tamtéž, str. 319.
(Pozn 26) Pavel Kosatík, Sám proti zlu, nakladatelství Paseka, Praha 2009, str. 103.
(Pozn 27) D. P. Makovický, Jasnopoljanské zápisky, B. Kočí, Praha 1924, str. 25.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)
Share
Krátký odkaz na článek (shURL): http://www.ccshpraha.cz/wk6

Odběr novinek E-mailem

Pražská diecéze CČSH

Nejnovější komentáře

Nejnovější z našich rubrik

Kalendář událostí

Žádné události

                          -- reklama --

r pisne

125x125

psyche


Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

Rozumím

Abychom vyhověli novému legislativnímu nařízení EU, musíme, jako naprostá většina všech stránek na internetu, získat souhlas návštěvníků s použitím cookies.

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.

Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.

Detailní informace naleznete třeba zde