O hledání ztracených - kázání na neděli 11.9.

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Aktualizováno 7. 9. 2022 12:22

Zveřejněno 11. 9. 2022 0:05

1. Timoteovi 1,12-17
Lukáš 15,1-7

O hledání ztracených

Znám podobný příběh: Římský setník při ranním nástupu zjistil, že se ztratil jeden z vojáků, kteří drželi noční hlídku. Vyslal polovinu své jednotky, aby po něm v okolí pátrali, ale protože se vrátili s prázdnou, usoudil, že ho buď zajali nepřátelští barbaři nebo že dobrovolně zběhl. V obou případech se tedy stalo něco nepřípustného – měl se přeci bránit do posledního dechu a raději zemřít, než se nechat zajmou. Takže i kdyby toho ztraceného ještě někdy potkali živého, není pro něj žádná naděje, bude potrestán smrtí. A aby se nic takového už neopakovalo, nechal setník svou jednotku raději zdecimovat. Protože když jde o velkou věc, o vítězství Říma, na pár životech přeci nezáleží, se ztrátami se počítá, hlavně musí být pořádek a disciplína…

Takový příběh mi přijde realistický a snadno uvěřitelný – tak se to opravdu mohlo stát. Ale Ježíšovo podobenství o ztracené ovci? Mám obavy, že nejvýš tak jeden ze sta pastýřů by se zachoval stejně. Možná dnes, v soukromém zemědělství, je situace jiná, ale já jsem vyrůstal v době slávy JZD a z vyprávění příbuzných vím, že ani tam se na nějakou tu ztrátu v inventáři či produktech až tak nehledělo.

Číst dál...

Odvaha znovuobjevit domov

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Aktualizováno 26. 3. 2022 18:21

Zveřejněno 27. 3. 2022 0:10

V textech pro dnešní neděli se prolínají dvě výrazná témata: překročení limitu a odvaha.

Izraelité se v příběhu knihy Jozue po překročení Jordánu ocitají na prahu svého domova, do kterého se dlouhou a namáhavou cestou vracejí a který musí znovuobjevovat. Návraty bývají obtížnější než odchody. Je-li k odchodu potřeba odvaha, k návratu je nutná odvaha nejméně dvojnásobná. O tom ostatně barvitě vypráví známé podobenství o marnotratném synu v Lukášově evangeliu. Aby se syn vrátil k otci, potřebuje o mnoho větší odvahu, než jakou sbíral při cestě z domova ven. A právě tuto synovu odvahu také otec při jeho návratu oceňuje a oslavuje. Odvahu k návratu, odvahu ke znovuobjevování domova - všeho toho, co se zdálo už samozřejmé, fádní a navíc zatížené nekonečnou obyčejnou prací. Tuto odvahu nemůže pochopit druhý otcův syn. Odvahu k návratu nemůže pochopit ten, kdo nepodlehne touze po marnotratnosti a následně neprovede sebereflexi, nábožensky řečeno pokání – samostatné a svobodné uznání hodnot veškerých životních možností a příležitostí, které využíval zadarmo, které zadarmo dostal z rukou Božích.

Číst dál...

Oslavení (Nanebevstoupení) Páně - čtvrtek po neděli Rogate

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Aktualizováno 15. 5. 2023 10:53

Zveřejněno 18. 5. 2023 0:05

Lukáš 24, 44-53

44Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48Vy jste toho svědky.49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ 50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, 53byli stále v chrámě a chválili Boha.

Nanebevstoupením Páně se završuje velikonoční příběh, úspěšná cesta Ježíšovy spásy na této zemi. Své vítězství Kristus dokládá slovy: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28, 18). Má v rukou vše, není jediné místo, kde by nerozhodoval. Dostává mnohem víc, než mu může kdokoliv nabídnout. Především dávný ďáblův návrh při pokušení se zdá najednou nicotný. Vždyť se omezil jen na tento svět. Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“ (Mt 4,8–9). Přitom myšlenka více než lákavá. Jako vládce pozemského světa by přece Ježíš mohl udělat mnoho dobrého a získat na svou stranu většinu lidstva. Není to snadnější než se s malou partou nadšenců plahočit po izraelských vesnicích a městečkách a oslovovat jedince na okraji společnosti? Přitakáním ďáblu by Ježíš nemusel postoupit cestu na Golgotu. Jako svrchovaný pozemský panovník by zničil všechny své nepřátelé – římskou říši, Heroda i farizejskou veleradu. Ze židů mohl učinit vládnoucí národ a obnovit slávu Šalamounova království. Ale za cenu spojenectví s ďáblem. Ježíš zvolil jinou cestu, která se o Velký pátek nezdála příliš úspěšná. Přišlo však Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení a situace se výrazně změnila. Zrodila se církev a evangelium najednou získává posluchače ze všech koutů světa.

Číst dál...

Památka Jana Ámose Komenského

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Aktualizováno 7. 11. 2023 8:20

Zveřejněno 15. 11. 2023 0:12

V letech 2020-2022 si celý svět připomínal odkaz Jana Ámose |Komenského u příležitosti 350. výročí jeho úmrtí a 430. výročí jeho narození. Připojila se i |Církev československá husitská, která dne 31. 3. 2022 uspořádala duchovně kulturní setkání s historickou, teologickou i pedagogickou částí s názvem „Komenský – posel porozumění“. Jaký je význam J. Á. Komenského a má smysl obnovovat i po čtyřech stoletích jeho památku? Čím promlouvá životní dílo Komenského bezprostředně k nám, lidem 21. století?

Číst dál...

Památka knížete Václava

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Aktualizováno 28. 9. 2023 0:02

Zveřejněno 28. 9. 2023 0:02

Spravedlivý, zbožný, věrný, Bohabojný, pokorný, milosrdný, odvážný, vytrvalý - to je příklad přídavných jmen, která vystihují člověka pravého a dobrého, kvalitou myšleno - služebníka Božího. V naší historii českého lidu takových osob, kterým lze tyto skvostné přídomky přiřadit, máme více. Díky Bohu! Dnes 28. září si připomínáme kníže Václava, českého patrona. Nejpřednějšího z předních, z historického časového pohledu nezaměnitelného ryzího panovníka.

Malý Václav se narodil podle historiků roku 907 či 908. Z historických pramenů se o něm příliš nedozvíme, neboť jediná zmínka tohoto formátu dějepisné literatury je od saského kronikáře Vidukinda. Je to informace o "zbožném knížeti, který byl zabit svým bratrem." Obraz této postavy tedy vyvstává z legend, čímž je dosvědčeno, že jeho vliv a dojem, kterým působil na své okolí byl velký a jedinečný. Je známo, že vychování, křesťanské hodnoty a vzdělání do Václava vštípila jeho babička Ludmila, jež byla pokřtěna Metodějem na Velké Moravě. Dle legendy byl Václav vzdělán křesťanským způsobům - modlitbě,   staroslověnskému písmu a latině.

Číst dál...