Mezinárodní teologická konference v Taizé

Podrobnosti

Kategorie: Aktuality

Aktualizováno 16. 9. 2015 16:04

Zveřejněno 16. 9. 2015 16:04

Mnozí křesťané z Čech už jistě ekumenickou komunitu v burgundské obci Taizé navštívili nebo si vybaví, že byli její zástupci nedávno přítomni na Evropském setkání mládeže v Praze na přelomu kalendářního roku. Její songy se dostaly do zpěvníků řady církví také v české verzi. Letošní rok je pro komunitu jubilejní, protože si připomíná 100. výročí narození svého zakladatele, bratra Rogera Schutze, a 10. výročí jeho tragické smrti (16. 8. 2015). Při této příležitosti se v Taizé konalo několik akcí, které nepatří ke zcela běžnému životu mnišské komunity přijímající tisíce a tisíce poutníků ze všech kontinentů po celý rok. Takovou událostí byla i Mezinárodní teologická konference, která probíhala od 31. 8. do 6. 9. 2015 a byla věnována přínosu bratra Rogera teologickému myšlení. Téměř dvě desítky filosofů a především teologů, zástupci různých kontinentů a konfesních tradic, zaměřily svou přípravu na reflexi Rogerova myšlenkového odkazu, jenž se zachoval především v jeho denících, ale také v životě komunity, kterou začal Roger Schutz budovat již za druhé světové války, veden touhou po monastickém životě, přestože byl sám reformovaným farářem.

Jednou ze základních otázek, která v nějaké podobě zaznívala v mnoha příspěvcích a s níž se referenti museli potýkat, bylo samotné zařazení bratra Rogera, charismatického vůdce komunity, mezi teology a jeho myšlení do oboru teologie. Všichni se shodli v tom, že bratr Roger nebyl univerzitním teologem, nevypracoval myšlenkový systém, přesto je správné označit ho za teologa a jeho myšlení za příspěvek k tomuto oboru. Bylo reflexí víry sytící se z Božího slova v Písmu, v němž hledal živého Krista. Témata, jimiž se zabýval a jimž se věnovali také účastníci konference, vždy souvisela s jeho životem, se situací církve i společnosti, v níž žil.
Pojmy jako je naděje, důvěra, láska jako milosrdenství a milosrdenství jako láska, odpuštění, spravedlnost, mír, jednota církve nebo radost zaznívaly v jednotlivých příspěvcích. Bylo velmi zajímavé sledovat přínos bratra Rogera např. pro teologii jižní Afriky vzhledem k útlaku, jímž tato část světa prošla. Pro její teologii jsou proto smíření srdce, radost a naděje velmi důležité. Stejně tak bylo přínosné vnímat Rogerovu snahu o odpověď na Kristovu výzvu: „...aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (J 17, 21) promítnutou do bohaté a bouřlivé diskuse o eucharistii a možnosti intercommunia v katolické církvi, která následovala jednak po vystoupení profesorky Dorothey Sattler z Münsteru, jednak po přednášce kardinála Waltera Kaspera na téma „Milosrdenství a ekumenické směřování bratra Rogera“, jež celou konferenci uzavírala.
Zvláště kolegové z Německa, ale i z dalších zemí, kde je zastoupená jak římskokatolická církev, tak protestantské církve, ve svých dotazech volali po uznání platnosti eucharistie vysluhované v protestantských církvích ze strany římskokatolické církve. Objevila se také otázka po možnosti podávat eucharistii v římskokatolické církvi partnerovi evangelického vyznání, který žije v manželství s katolickým partnerem. Tato praxe byla již dříve v Německu zavedena, nicméně s příchodem nové generace kněží prakticky zanikla.
Přestože kardinál Kasper, emeritní předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů, poznamenal, že „není prorok“, aby uměl říct, „kdy“ k touženým změnám dojde, dokázal přítomné shromáždění povzbudit ujištěním o své naději na jednotu jako pluriformitu, která bude dílem Ducha svatého, nikoliv dílem lidským. Za první krok k jejímu dosažení označil přátelství.
Celá konference se odehrávala ve velmi příjemné atmosféře komunity Taizé, k níž patří liturgie s typickými zpěvy i rozhovory s lidmi z různých zemí světa, prožívání jediné církve v mnohosti tradic, jednoty, k níž jsou pozváni všichni křesťané, kdekoliv na světě, aby v ni nejen věřili jako v eschatologickou realitu, ale aby ji uskutečňovali a žili už tady na zemi.
Helena Smolová, farářka CČSH Louny