Dopis bratra biskupa kněžím i laikům
- Podrobnosti
- Kategorie: Aktuality
- Aktualizováno 22. 10. 2018 19:49
- Zveřejněno 22. 10. 2018 18:55
Judit 8, 24 – 25:
Proto, bratři, ukažme dobrý příklad našim bratřím, protože na nás závisí jejich život;
i budoucnost svatyně, chrámu a oltáře spočívá na nás.
Především však děkujme Hospodinu, našemu Bohu,
který nás podrobuje zkoušce jako naše otce.
Vážené sestry, vážení bratři, drazí přátelé,
celá země si v posledních týdnech připomíná 100. výročí vzniku Československa. I my tak učiníme na mnoha místech ve sborech naší církve. 28. říjen 1918 přinesl svobodu pro Čechy a Slováky, Rusíny, ale neznamenal ještě konec umírání na bojištích Velké války. Proto se již 10 let scházíme v našem sboru na Staroměstském náměstí, abychom si připomněli ty, kteří padli za svobodnou republiku, kteří bojovali v husitské divizi v plucích M. J. Husa, hejtmana J. Žižky z Trocnova, českého krále Jiřího z Poděbrad, hejtmanů husitských vojsk Prokopa Holého či Jana Jiskry z Brandýsa, ale i ty, kteří zemřeli v dalších válkách a ozbrojených konfliktech.
Sestry a bratři, tradičně se sejdeme 10. listopadu 2018 v 17.00 hod. v kostele sv. Mikuláše.
Na základě výzvy několika laiků naší církve jsme se zapojili do oslav vzniku Československa a za poslední rok mnozí z nás společně s legionáři a s českými i slovenskými vojáky, se zástupci ministerstvech, skautů, sokolů, členů samospráv, hasičů či policistů putovali po bojištích 1. i 2. světové války. Byli jsme ve Zborově, v Boce Kotorské, v Bachmači, ve Velké Doči, v Sokolově, v Buzuluku, v oblasti Benátska, dále na Doss Altu, v Roverretu, v Darney, v Terronu, na dalších místech Ruska, či Slovinska a Itálie. Procházeli jsme oblastmi smrti tisíců lidí. Viděli jsme místa krutých veřejných poprav a znovu a znovu si říkali, jak toto mohli vykonat lidé vůči druhým lidem.
Lidé, kteří zemřeli na bojištích 1. světové války, byli součástí našich rodin. V Československu nebylo rodiny, která by ve válce někoho neztratila. Naši předkové nám ukázali dobrý příklad boje za svobodu po 300 letech útrap a nesvobodného vyznání vlastní víry. My bychom dnes měli tento odkaz držet, děkovat za něj a předat ho těm, kdo přijdou po nás!
Proto Vás prosím, duchovní i laiky (prosím sdělujte všem), abyste přišli a společně se všemi bratřími a sestrami uctili památku padlých a v modlitbě prosili Hospodina o budoucnost živých v duchu odkazu K. Farského: „Budoucnost národa leží před námi taková, jakou připravíme. I náboženskou budoucnost jsme povinni národu připraviti lepší, než byla naše minulost. Proto musíme být dobří sobě i lidem! Ale také SILNÍ! Je dobře jít za Chelčickým, ale budou-li Ti brániti, tu drž se Žižky!
Budete-li moci přijít, duchovní v talárech, přijďte.
Pán Vás opatruj
David Tonzar
biskup pražský
