Den válečných veteránů v kostele sv. Mikuláše

• 

Podrobnosti

Kategorie: Diecéze

Aktualizováno 24. 11. 2015 10:19

Zveřejněno 24. 11. 2015 9:14

10. listopad se i v tomto roce stal pro Církev československou husitskou dnem, kdy se slavnostní bohoslužbou tradičně připomíná Den válečných veteránů. Pietní akt (nejen) pro československé hrdiny, kteří ve druhé světové válce bojovali za národní svobodu, se konal v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí za přítomnosti nejvyšších církevních a státních představitelů. 

Trikolóra ve tvaru květu vlčího máku do klopy se tak opět na chvíli stala ozdobou ministrů, příslušníků Armády ČR, Čsl. obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, hasičů, příslušníků policie, univerzitní společnosti i církve. Stejně jako symbol vlčího máku ožil i jeden z nejznámějších chorálů husitské doby Ktož sú boží bojovníci, který slavnostní shromáždění zahájil. Uvítacího ceremoniálu se zúčastnila i čestná stráž a praporečníci. Lavice v chrámové lodi se zaplnily hosty i duchovními, z jejichž řad se linuly společné zpěvy a modlitby. Liturgickým základem se jako každý rok stala pobožnost vedená patriarchou CČSH, ThDr. Tomášem Buttou, ThD., a biskupem pražským, doc. ThDr. Davidem Tonzarem, ThD. Celým programem provázel duchovní CČSH ThDr. Jiří Vaníček.

Slyšeli jsme dojemná slova v kázání pražského biskupa Davida Tonzara, který symbolicky poukázal na současné náboženské problémy, jimž musíme jako společnost čelit, i na nutnost vytrvat v odpírání zlu a spoléhat se na pomoc Boží. V pozdravných projevech jako první vystoupila ministryně pro místní rozvoj Ing. Karla Šlechtová, v jejíž děkovné řeči jsme mohli nalézt hluboký projev úcty směrovaný k našim předkům za jejich odvahu a statečnost v dobách nejtěžších. Krátký projev jsme mohli slyšet i od ministra kultury Mgr. Daniela Hermana nebo od Mgr.Vojtěcha Čelka ze Společnosti M. R. Štefánika, jenž ocenil CČSH za příležitost vystoupit a vzpomenout podíl Slovenska na vzniku společného státu a legií. Hudební vstupy, které následovaly, Biblická píseň č. 4 a Biblická píseň č. 6 Antonína Dvořáka v brilantním provedení významné české sopranistky Jany Jonášové, dlouholeté koloraturní pěvkyně Národního divadla a Adagio od Tomase Albinoniho,které s výbušným temperamentem zahrál na trubku Miroslav Kejmar, umocnily již tak velice slavnostní atmosféru. Pobožnost a hudební vstupy na varhany doprovázel Bohumír Rabas, jeden z našich nejvýznamnějších varhaníků. Zdravice uzavřel patriarcha CČSH Tomáš Butta shrnující hned tři důležitá data naší historie (28. říjen, 11. listopad a 17. listopad), která mají spojitost s naším novodobým státem a zápasem o jeho svobodu a demokracii. V neposlední řadě vzpomenul postavu Jana Opletala spojující všechna tři data právě svou osobní statečností. Po jeho závěrečném slovu zazněla státní hymna, kterou s Janou Jonášovou ať nahlas či v duchu zpíval každý z přítomných.

Pozvání na akci přijalo téměř třicet významných osobností z řad státníků, velvyslanců, starostů obcí, mezi nimi např. generálporučík Ing. Jiří Baloun, Ph.D.,MSc., plk. Mgr. Aleš Knížek či velvyslanec Slovenska v České republice Peter Weiss. Po ukončení slavnostního shromáždění bylo pro přítomné na ochoze kostela připravené malé občerstvení, kde bylo možné ochutnat kavkazské, turecké i balkánské speciality.

Jako členka organizačního týmu, která opouštěla kostel jako jedna z posledních, se mi cestou domů nabídl obrázek pražského biskupa, opodál debatujícího s dvěma bezdomovci, kteří v jedné z postranních ulic zabrali část chodníku. Klečel vedle nich a nerušeně s nimi rozmlouval, pak každému z nich daroval určitý finanční obnos. Tento čin postavil obě postavy na nohy a na tváři vykouzlil zvláštně zmatený i šťastný výraz. Dali se do mávání a mávali pražskému biskupovi až do chvíle, než se jeho auto ztratilo za roh hlučné ulice.

Uvědomila jsem si, že to nebyl jenom večer o válečných veteránech, ale i o současně žijících jedincích, kteří se malým či větším skutkem hrdiny stávají, byť nemají v ruce žádnou zbraň. Je hezké potkávat takové, kterým dnešní doba ještě nevzala chuť činit bez předsudků to, co považují za správné...

Za PD CČSH
Maja Murínová