Sázava
- Podrobnosti
- Kategorie: Náboženské obce
- Aktualizováno 31. 8. 2017 15:35
- Zveřejněno 11. 9. 2013 14:37
| Náboženská obec Sázava Ke Kopaninám 160 285 06 Sázava |
Telefony: , 773 872 998 E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. vCard |
| Pozn: Pravidelné bohoslužby v neděli v 15:00, aktivity: Sázavská pouť. |
|
Farář Bařinka Ivan, Bc. Telefony: , 773 872 998 E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. vCard |
Zmocněnec DR: Bařinka Ivan, Bc. |
Již před několika desetiletími se v tomto městě zavedla tradice Prokopské poutě. Na počátku byly poutě organizovány jen římskokatolickou komunitou věřících, posledních jedenáct let má náboženská obec Církve československé husitské na Sázavě snahu přispět vlastní aktivitou k budování společného domu křesťanů, k lepšímu ekumenickému soužití všech církví v tomto městě.
Každoroční Sázavskou pouť zabezpečuje technicky náboženská obec, slavnostní bohoslužby a doprovodné programy pro děti i dospělé připravuje pražská diecéze naší církve.
Sázavská prokopská pouť má velký význam pro šíření evangelia Kristova v prostoru, ve kterém vznikly první překlady evangelií. Severní zahrada – místo našich bohoslužeb, i celý Sázavský klášter je vnímán pro svůj duchovní rozměr a prostor pro meditaci jako středočeský Velehrad.
Zdejší opat Prokop sváděl také nelehké, ale vítězné boje s nečistými silami a dokázal svou duchovní silou spoutat čerta a donutil jej v kamenité zemi orat brázdy.
Na tuto bohatou historii přemáhání zla dobrem navázala aktivita Klubu reformního duchovenstva, které podnítilo vznik Církve československé. Novým duchovním programem oslovila tato církev i Sázavany. První naše bohoslužby se tu konaly 12. června 1921 a jejich součástí byla přednáška o zřízení a cílech nové, národní církve. Stalo se tak v učebně obecné školy. Další, slavnostní bohoslužba byla sloužena v červenci téhož roku před domkem bratra Srba, který připravil vše potřebné, a odtud se všichni vydali na tábor lidu, jehož se účastnili věřící i duchovní z širého okolí (Benešov, Uhlířské Janovice, Mnichovice...).
Teprve v září stoupl počet příslušníků natolik, že se mohla konat valná schůze, kde byla zvolena první rada starších.
Kroniku náboženské obce s velikou péčí založil br. farář Vladimír Sismilich v březnu r. 1938. V ní je doklad o působení sociálního odboru SONO na povznesení náboženského života a zmírnění bídy nejpotřebnějších v církvi. Finance na jeho činnost se získávaly také z divadelních představení s názvem Cesta do nebe.
Déle trvalo, než se podařilo založit Jednotu mládeže. Zájem mladých lidí nebyl tak veliký, a tak farář Sismilich osobně obešel všechny rodiny věřících, kde měli děti, vysvětloval jim smysl Jednoty a zval je do kostela. Podařilo se mu získat třicet členů Jednoty a ti se pak pravidelně setkávali.
Se stavbou sboru v Sázavě se začalo v dubnu 1938 a jeho architektem byl Emanuel Pechar. Dílo bylo otevřeno slavnostní bohoslužbou v září 1941 a oslavili jsme tedy již 70. výročí sboru Opata Prokopa na Sázavě.
Stopy lidského osídlení v dnešním městečku Sázava podle archeologických nálezů nalezneme již v pravěku – v době eneolitu, v době bronzové, v časech Římské říše i v období raného středověku. Skutečný rozvoj místa, který mu dal nezvratný ráz, je však spojen až s křesťanským poustevníkem Prokopem, pozdějším českým světcem. Na počátku 11. století se tento vzdělaný slovanský kněz rozhodl usadit právě zde, aby se po vzoru pouštních otců v duchovní pustině pohanského světa utkával se zlem. Svým příkladem brzy kolem sebe shromáždil jemu podobně smýšlející muže. Vznikla poustevnická osada, jejímiž členy byli i Prokopovi příbuzní – synovec Vít a syn Jimram. Denním chlebem jim byla modlitba, odříkání, půst a fyzická práce. Ve 30. letech 11. století se s Prokopem podle legendy setkává přemyslovský kníže Oldřich a následně jeho syn Břetislav I. a poustevnická kolonie přechází do vyššího stupně organizovanosti – stává se slovanským benediktinským klášterem a Prokop prvním opatem. Po smrti Prokopa v roce 1053 se opatem stal jeho synovec Vít. Stále silnější tlaky Říma a západní církve na unifikaci pravidel i liturgického jazyka, rozchod východní a západní církve (1054), snad i spory ve vlastním Sázavském klášteře vedly v roce 1055 knížete Spytihněva II. k vyhnání slovanských mnichů a dosazení latinských benediktinů. Slovanští mniši – vyhnanci odešli do Uher a nalezli útočiště v baziliánském klášteře Visegrad. V roce 1061 jsou slovanští sázavští mniši Vratislavem povoláni zpět. Pod vedením Víta vzniká první románská kamenná stavba – chrám sv. Kříže, tolik podobná chrámům v byzantském světě, která slouží potřebám laické osady v klášterním areálu. Třetím opatem slovanské Sázavy byl po smrti Víta Prokopův syn Jimram. Po něm zvolený Božetěch, prý výborný umělec, ale člověk prchlivý, nechal stavět na místě stále ještě dřevěného klášterního kostela románskou baziliku a skutečně její východní chór dal v roce 1095 vysvětit. Na samém sklonku roku 1096 však byl on i všichni jeho slovanští mniši opět, a tentokrát již definitivně, vyhnáni knížetem Břetislavem II. Klášter byl osazen břevnovskými benediktiny, slovanské rukopisy zničeny.