Slaný

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 25. 7. 2016 11:27

Zveřejněno 11. 9. 2013 14:46

Náboženská obec ve Slaném byla státem schválena v červenci 1923, ustavující shromáždění proběhlo v září téhož roku. Sbor dr. Karla Farského byl otevřen v prosinci 1929. Po mohutném rozmachu v prvních desetiletích existence Církve československé, který podpořila i návštěva dr. Karla Farského ve Slaném, slánská náboženská obec postupně chřadla. Hlavně po roce 1950 členové odcházeli. Na bohoslužby začátkem devadesátých let přicházívalo jen pár nejvěrnějších. Zchátralá budova fary, patřící do historického jádra města, jakoby tento rozklad ilustrovala.

Probuzení k novému životu přišlo v devadesátých letech i díky modlitební a jiné podpoře spřáteleného kladenského sboru, kde sloužil bratr farář Jurek při současném působení ve Slaném. Oba sbory jezdily a jezdí na společné dovolené i soustředění. Postupem času začalo přicházet stále víc lidí na bohoslužby i biblické hodiny. Přibývá křtů i biřmování.

Bůh našemu sboru žehnal nejen svým Duchem. Nejdříve se podařilo napojit sborový dům na kanalizaci, vyměnit okna a instalovat plynové topení. S finanční pomocí města i pražské diecéze jsme se později pustili do náročné výměny krovů a střechy, nyní je nově opravená i fasáda.

Zavítáte-li k nám dnes, přivítá vás ve Slaném živé společenství upřímných křesťanů všech věkových kategorií.

V náboženské obci Slaný sloužili faráři: Josef Valenta (1922–1923), Michael Lang (1923 –1929), Otto Rutrle (1929–1930), Miroslav Novák (1930–1932), Karel Vít (1932–1933), Jan Rakušan (1933–37), Karel Vávra (1939–1952), Jaroslav Smetana (1953–1973), J. Ždímalová-Brodská (1974–1982), František Štěrba (1982–1985), Stanislav Jurek (od roku 1986 náboženskou obec administroval jako kladenský farář, od roku 2012 je farářem náboženské obce Slaný).

Královské město Slaný leží v okrsku Slánské tabule, která tvoří část Pražské plošiny. Její dominantou je Slánská hora „vysoká" 330 m. Městem protéká Červený potok. Slaný má přes 15 000 obyvatel s hustotou zalidnění 500 lidí na kilometr čtvereční.

K původu jména města Slaný se váže příběh z kroniky Václava Hájka z Libočan, který vypráví o objevení slaného pramene na úpatí Slánské hory služebníkem knížete Nezamysla Holotem a o následném založení osady knížecích solivarů nazvané „Slanej vrch".

První bezpečná písemná zpráva o Slaném je z roku 1262, ve které jmenuje Přemysl Otakar II. Slaný mezi městy, odvádějícími devátý díl tržních poplatků klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Na přelomu 13. a 14. století nadal král Václav II. město právem magdeburským a on to zřejmě byl, kdo povýšil Slaný na město královské. Královskému městu Slaný polepšovali pak i panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. a Václav IV. dalším rozšířením městských majetků a privilegií.

Na počátku husitských bouří se město řadilo spolu s Plzní, Žatcem, Louny, Pískem a Klatovy k městům, jejichž obyvatelé měli být spaseni. Na podzim 1419 byl z města vyhnán poslední ostrovský probošt Bohuslav, nechvalně proslulý nekřesťanským životem. V květnu 1420 vyrazili slánští spolu s lounskými a žateckými na pomoc Praze, čehož využil Vilém Zajíc z Haznburka a s částí křižáckého vojska se města zmocnil. Obrat ke starým pořádkům znamenala návštěva císaře Zikmunda ve Slaném.

Roku 1421 otevřelo město brány Pražanům a vstoupilo do jejich Městského svazu. V umírněném křídle zůstalo až do r. 1425. Tehdy město oblehla táborská a sirotčí vojska, po několikadenním obléhání do města pronikla a město za zradu na táborském svazu, k němuž původně patřilo, ztrestala. Poté k němu bylo opět připojeno.

V r. 1436 se slánští poddali Zikmundovi, za což byli odměněni potvrzením městských privilegií a majetků. Od poloviny 40. let 15. století se město přiklonilo k jednotě poděbradské a oddaní Jiřímu z Poděbrad zůstali slánští i v době jeho panování.

Za účast v odboji českých stavů bylo město Slaný Ferdinandem I. potrestáno odnětím privilegií a statků, které byly konfiskovány. Roku 1562 král město omilostnil a většinu konfiskátů mu vrátil.

Velký hospodářský i řemeslnický vzrůst Slaného se zlomil až při prohře českých stavů na Bílé hoře, kdy zdejší obyvatelstvo stálo opět na straně poražených. Těžce potrestáno v pobělohorských konfiskacích bylo dáno roku 1623, jako jediné královské město, do zástavy a roku 1638 bylo prodáno do dědičného vlastnictví Martiniců.

V poddanství zůstalo dlouhých 156 let. Teprve na základě smlouvy z r. 1794 bylo město vyvázáno z poddanství a přešlo pod ochranu vrchnosti. Prvním ochranným pánem byl Karel Josef Clam-Martinic.

Ve Slaném vždy v druhé polovině května připomínají husitské období slavnosti, jejichž součástí jsou i další akce, tematicky související s historií města. Tyto slavnosti, jichž se účastní i delegace z tzv. husitských německých měst, lákají tisíce návštěvníků.