Tmaň

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 10. 8. 2016 14:21

Zveřejněno 12. 9. 2013 13:12

Proreformní, tehdy ještě římskokatolický farář Antonín Koula, ustanovený ve Tmani od listopadu 1909, pozval dr. Karla Farského k bohoslužbě ve Tmani, která se uskutečnila v chrámu sv. Jiří dne 25. prosince 1920. Ten pak zde vykonal první československou bohoslužbu. Odpoledne promluvil na přednášce ve Tmani, večer v Koněprusích. Vysvětlil důvody vzniku nové církve.

Ohlas působení dr. K. Farského ve Tmani a přilehlých obcích měl za následek masový přestup k Církvi československé, v čele s farářem Antonínem Koulou. Dr. Karel Farský navštívil Tmaň ještě v lednu roku 1921. Vykonal bohoslužby na Borku a promluvil na setkání v Bykoši a Suchomastech a získal další stovky členů církve. Od 1. ledna 1921 začal bratr farář Antonín Koula působit jako duchovní správce Církve československé na celém Podbrdsku. Jeho téměř nadlidská práce pro své farníky je požehnána i přes veškeré těžkosti. V prvních letech spravoval území s 50 obcemi, později přibral ještě službu v Příbrami a okolí.

Do roku 1924 používala Církev československá chrám sv. Jiří. V dubnu roku 1925 byla n. o. ve Tmani uznána státem a také byl při slavnostních bohoslužbách položen základní kámen pro stavbu nového kostela – Sboru Jiřího z Poděbrad. Sbor, podle návrhu architekta Fr. Šebíka ze Zdic, byl slavnostně otevřen 24. října 1926. Ve věži byly zavěšeny 4 zvony, na vrcholu věže umístněn 3 metry vysoký symbol církve – kalich s křížem. I druhý patriarcha CČS dr. Gustav Adolf Procházka tmaňský sbor několikrát navštívil.

V době druhé světové války žila obec zvláště duchovními svátky církevního roku. V roce 1940 byl zaslán k 20. výročí založení církve Pastýřský list, v němž vyzývá bratr patriarcha Procházka věřící, aby neztráceli naději v dobro a modlili se za mír a pokoj. Dne 22. dubna 1940 byla Církev československá přejmenována na Církev českomoravskou. Návštěvnost bohoslužeb stále stoupala. Lidé potřebovali Boží slovo, mít víru a naději. Nacisté odebrali tmaňské zvony pro válečné účely, což byla velká rána pro věřící.

Mezníkem života náboženské obce ve Tmani se stal 9. květen 1945, den osvobození, který je každoročně tradičně oslaven slavnostní bohoslužbou. Dne 23. září 1945 byla v tmaňském sboru při pietní slavnosti uložena schrána s památkami z rozbořených Lidic. V roce 1946 se obnovuje vyučování náboženství na školách a je jím pověřen duchovní František Procházka a student Ivan Koula. Církev v těchto letech usiluje o naplnění všech stanovených cílů přerušených válkou.

V dubnu 1950 vykonal slavnostní bohoslužbu u příležitosti 30. výročí založení naší církve patriarcha prof. ThDr. František Kovář, za účasti mnoha věřících. O rok později se bohoslužbou rozloučil s náboženskou obcí tmaňský farář a pozdější profesor Husovy bohoslovecké fakulty v Praze, ThDr. Rudolf Horský.

Náboženský život ve Tmani, zvláště po odchodu bratra Kouly do důchodu v roce 1954, pocítil pokles zájmu. Střídali se duchovní, kteří měli na starosti i další náboženské obce.

Tmaň byla administrována z Hostomic. Od roku 1973 nastoupil do Tmaně mladý farář Jan Židlický. Jeho osobitý přístup k duchovenské službě vzbudil zájem mladších lidí o život n. o. Bohužel zároveň probudil i zájem Státní bezpečnosti. Byl zaveden spis „Akce Kalich" a v důsledku vyšetřování byl bratr Židlický donucen rezignovat na úřad faráře. Padesáté výročí otevření tmaňského sboru se konalo při bohoslužbách o pouti v roce 1977 za přítomnosti čtvrtého patriarchy dr. Miroslava Nováka a duchovních z okolních obcí.

Konec totality prokázal, že i uplynulé období neslo ovoce obětavých věřících. Opět se začalo s projekty obnovy náboženského života církve. V roce 1992 převzala duchovní správu ve Tmani současná farářka Růžena Adamová. Díky obětavé spolupráci rady starších se n. o. ve Tmani stala opět nositelem Kristova slova prostřednictvím bohoslužeb a tradičních slavností a uměleckými pořady. Také se pokračovalo s opravami, především v interiéru Sboru Jiřího z Poděbrad. V čele rady starších stál do roku 1998 mlynář Jiří Havlíček. Na jeho práci navázala Jaroslava Záleská. V současné radě starších pracuje jako finanční zpravodajka Dita Laudová, vnučka Jiřího Havlíčka, a svůj podíl na obnově sboru měli a mají i další členové. Je třeba připomenout obětavou práci Stanislava Záleského, který se mnoho let nezištně staral o údržbu budovy sboru, a dlouholetou práci Ivana Kouly, syna faráře Antonína Kouly, který po dlouhá desetiletí rozeznívá varhany zdejšího sboru a je spoluorganizátorem a zároveň kronikářem všech významných událostí a koncertů.

Jméno obce Tmaň se prý odvozuje od Tumoně, jednoho z vrahů kněžny Ludmily na Tetíně r. 921. Stála zde tvrz vladyků z Tmaně, z nichž jeden, Jan Koberec, byl lovčím krále Václava IV. Na místě tvrze stojí barokní zámek z 18. století upravovaný v 1. polovině 19. století a roku 1891. Zámek navštěvoval v letech 1909–1912 malíř M. Aleš, který zde našel krajinu svého stáří a nakreslil zde několik tmaňských obrázků. Zámek rovněž navštěvovala manželka jednoho ze synů posledního majitele panství, operní pěvkyně Gabriela Horvátová, která v roli „kostelničky" proslavila Janáčkovu operu „Její pastorkyňa". V současné době má obec přes 1000 obyvatel.