Vlašim

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 8. 8. 2019 7:59

Zveřejněno 13. 9. 2013 10:59

Roku 1920 se přihlásilo do řad Církve československé ve Vlašimi množství občanů. V září 1921 nalezla mladá církev svého prvního faráře Ladislava Kopala a na podzim 1924 bylo započato s budováním základů pro vlastní kostel ve funkcionalistickém slohu s prvky tradicionalistickými. Architektem dnes cenné stavby byl Rudolf Javůrek, na její výstavbu osobně dohlížel první patriarcha církve ThDr. Karel Farský.

Slavnostní otevření Husova sboru, jak byl kostel nazván, proběhlo 28. října 1926. Z konce téhož roku pocházejí hodiny na věži. Příslušníkům církve odkázal roku 1936 tehdejší předseda rady starších tato pěkná slova: „Chraňte náš sbor, který jsme s láskou postavili pro věky budoucí."

Při chrámu působil pěvecký kroužek, v srpnu 1942 vznikl kroužek divadelní, který v době nacistické okupace napomáhal upevňovat národní sebevědomí. Roku 1946 získal kostel varhany, dílo slavné továrny Jana Tučka z Kutné Hory. Dětská divadelní scéna Husova sboru sehrála v letech 1943–1951 několik krásných pohádkových představení. Církev československá také organizovala oblíbené večery písní a poezie. S příchodem politického režimu, který nepřál prohlubování náboženského života, tyto akce postupně zanikly. Teprve od roku 1983 jsou ve sboru konány nejrůznější přednášky pro veřejnost a různá filozofická a kulturní setkání. Po roce 1989 nalezl v kostele zázemí pravidelný interdisciplinární seminář „O mezních otázkách", jehož se účastní řada významných vědců a odborníků, a začala se opět intenzivně rozvíjet duchovenská, svátostná a misijní činnost.

Kostel je od roku 2001 kulturní památkou České republiky. Nad oltářem je umístěna pozoruhodná plastika žehnajícího Krista od sochaře Jana Vítězslava Duška, jednoho z nejvýznamnějších sochařů třicátých let 20. století (žáka francouzského umělce Bourdela). Obnovena byla také sborová místnost, kde se konají setkání v zimních měsících a kde vznikl nový prostor pro modlitební a meditativní ztišení. Oltář zde obklopují stylizované postavy proroka Jeremjáše.

S podporou Národního památkového ústavu, Města Vlašimi, Středočeského kraje a pražské diecéze již mnoho let probíhá rekonstrukce Husova sboru.

Nabízí se možnost prohlídky kostela pro veřejnost. Přístupná je rozhledna ve věži, kde je uchován nejstarší vlašimský zvon z roku 1438 původně z dřevěného kostelíku na Kladrubské hůře, kde kázal i Mistr Jan Hus. Vlašimská náboženská obec má pod patronací církevní statek (majetek pražské diecéze v Borovnici, kde je ubytovací zařízení a konají se tam tábory pro děti a společenské akce. Deset kilometrů odtud na hoře Velký Blaník najdeme rozhlednu ve tvaru husitské hlásky s kamenným oltářem.

Náboženská obec ve Vlašimi je živé, radostné a pracovité společenství, jež chce být užitečné pro všechny lidi dobré vůle. Prohlubuje křesťanskou víru v duchu Písma a poskytuje přátelství, pomoc a radu. Dosavadní faráři: Ladislav Kopal (1921–1923), Karel Václav Pavlinec (1926–1927), PhDr. Bohumil Pešek (1927–1928), František Stupka (1928–1934), František Benda (1934–1942), ThMgr. Jaroslav Smetana (1942–1952), Jiří Kostelecký (1952–1961), Jaroslav Reitmeier (1962–1973), ThLic. Jiří Bureš (1973–2003), ThDr. Zdeněk Krušina, Th.D. (2003-2015), Mgr. Petr Wagner (od r. 2015).

Jméno Vlašim pochází od slovanského Vlašín, nebo též Vlastislav – po roce 1303 se hovoří o založení města na pravém břehu Blanice (knížecím rodem Vlastislaviců).

První písemná zmínka o Vlašimi je rukopis, zvaný milánský, který objevil papež Pius XII. Souvisí se svatořečením Anežky České. Hovoří se v něm o Markvartu z Vlašimi, jenž mnoho svých poddaných vlasy Anežky od zimnice uzdravil a „patnáct z nich zásluhami služebnice Kristovy prudkostí zimničných bylo zproštěno". Na přelomu 14. a 15. století byla Vlašim zásluhou Jana Očka povýšena na město. V letech 1442–1546 jsou majiteli Trčkové z Lípy, stoupenci Jiříka z Poděbrad, kteří po bitvě u Lipan upadli do dluhů. V letech 1588–1621 se rytíř Jan Vostrovec věnuje též veřejné činnosti. Viz památný sněm obecní v r. 1615 o hájení českého jazyka v zemi, pořádá sbírky, dbá na řádné vedení panství. 23. 5. 1618 se koná známé vyhazování z oken na hradě pražském, je zvolena prozatímní rada 30 direktorů, jež má proti Ferdinandovi jednati. Zde je přizván i Jan Vostrovec, ale tohoto spolku se nezúčastňuje. Do této prozatímní vlády vstupuje až za 3/4 roku. Následky jsou známé, rok 1620, ale již roku 1619, kdy spory obou stran stavovské a královské přešly v otevřené nepřátelství, přesněji 14. července, pro případ, že by se nepřátelské vojsko k Vlašimi blížilo, klenoty kostelní a městská privilegia, vše sepsáno a uloženo do beden, aby byl umožněn bezpečný převoz a uschování. Po bitvě na Bílé hoře je Jan Vostrovec odsouzen k smrti stětím, neskončil však na lešení před Staroměstskou radnicí v Praze, trest je mu změněn na doživotní žalář. Obrovský majetek propadá, jde asi o 152 000 kop gr. míš. Část příslušníků tohoto rodu odchází do vyhnanství. Jan Vostrovec je vězněn v Praze, později na Zbirohu, v roce 1623 je propuštěn. Říká se, že Jan Vostrovec zakopal někde v prostorách zámku poklad...

1621–1660 je doba pobělohorská. Represálie proti nekatolíkům vedly k bouřím a rebeliím v kraji Kouřimském, kde povstalo 8000 sedláků, ve Vlašimi, jež k tomuto kraji patřila, nebylo jinak. Vlašimští svého hejtmana sťali a jeho tělo na kusy rozsekali, hlavu pak narazili na tyč. Od královského vojska pak záhy potlačeni, mnozí zajati a popraveni...