Sociální aktivity

Středisko Diakonie a misie Divizna

Svět, který se dá sdílet
JSOU TO RŮZNÉ SVĚTY. SVĚT ZDRAVÝCH LIDÍ, STEJNĚ JAKO TĚCH, KTERÝM OSuD DO ŽIVOTA NADĚLIL ZDRAVOTNÍ NEBO JINÉ POSTIŽENÍ. NAŠÍM CÍLEM JE TYTO SVĚTY VZÁJEMNĚ PROPOJIT.

I. Kdo jsme
Divizna – středisko Diakonie a misie CČSH. Jsme parta lidí, která se už několik let na profesionální, ale především dobrovolné bázi
věnuje zapojení dětí a dospělých s nejtěžším mentálním a fyzickým postižením do běžného života. Někteří z nás se jako speciální pedagogové a asistenti se věnují péči o děti s postižením v DC Paprsek nebo v ZŠ praktické a speciální v Horních Počernicích. Další v Divizně působí jako dobrovolníci. Mnozí z našich dobrovolníků jsou žáky základní školy.

II. Co chceme?
Naším hlavním cílem je podpora rodin, které pečují o dítě s těžkým zdravotním postižením a odstranění bariér, které před nimi zbytečně stojí. Jde nám i o propojení komunit. Daří se nám postupně do našich aktivit zapojovat i děti a rodiny z azylového domu. Rodiny, které jsou sociálně znevýhodněné. Jde nám o to, abychom dokázali svět zdravých a lidí s postižením nebo jinými problémy propojit.

III. Jak jsme začínali
- projekt „Setkávání“ V roce 2011 jsme zahájili experimentální projekt v ZŠ Stoliňská v Horních Počernicích. Zdravé teenagery z osmých a devátých tříd jsme odvezli do DC Paprsek. Do centra, které je určeno dětem s nejtěžším mentálním a fyzickým postižením. Zdraví puberťáci byli v šoku. Viděli své těžce postižené vrstevníky. Nevidomé a ochrnuté děti nebo ty s Downovým syndromem. Zpočátku zavírali oči. Couvali, až se rukama dotýkali zdi. Po chvíli se ale bariéry prolomily. Někdo popadl bubínek a začal dítěti s postižením jemně bubnovat u ucha. Odvážnější vyjeli s vozíčkářem na zahradu, další
s autistickým dítětem složili jeho oblíbenou stavebnici. Vše bylo přirozené. Se souhlasem rodičů jsme pokračovali v dalších „Setkáváních“. Po půl roce jely děti poprvé společně na výlet na Vánoční trhy v Lysé nad Labem. V momentě, kdy ředitelka školy vyhlásila rozchod a domnívala se, že žáčky z Paprsku si převezmou asistenti, se to stalo. Zdravé děti popadly své kamarády se zdravotním postižením, i ty na vozíčku, a všichni byli pryč. Pochopili jsme, že „Setkávání“funguje.

IV. Dobrovolníci
Děti, které prošly tímto projektem se začaly vracet i v době studia na střední škole. Kontakt s člověkem se zdravotním postižením vnímaly jako běžnou součást svých životů. Vznikla síť dobrovolníků.

V. Azylový dům
Postupně jsme na naše akce začali zvát i děti z místního azylového domu pro matky s dětmi. Naše přirozená komunita se stále rozšiřuje.

VI. Reakce komunity
Nejsilněji vnímáme reakce pečujících rodin, především matek. Jsou vyčerpané, unavené a strhané. Nemají pro sebe minutu volného času. Péče o těžce postižené dítě je náročná. Okamžik, kdy jim dáte najevo, že je někde parta lidí, která jejich náročný životní stereotyp naruší, uspořádá pro děti program, nebo zorganizuje sobotní akci pro celou rodinu, má to pro ně nesmírný význam. Stejně jako matky z azylového domu ztrácejí ostych. Získávají důvěru a sebevědomí.

VII. Jak dál?
Nadále budeme rozvíjet naši myšlenku o tom, že je možné různé světy propojit. Sdílet je jako jediný svět, který je otevřený každému z nás.

Za Diakonii a misii DIVIZNA Mgr. Eva Cudlínová
Mgr. Alžběta Cibochová