Vzdělávání

Proč chci být členem CČSH

V tomto i v následujících pokračováních budeme přinášet osobní svědectví věřícího člověka, který se rozhodl vstoupit v současné době do CČSH i s uvedením důvodů, proč se tak rozhodl.

Církev československá husitská a já

S Církví československou husitskou jsem se poprvé setkal při studiu. Jako konzervativní katolík jsem o ní věděl jen tolik, že vzniku zednářského Československa založeného na troskách katolické monarchie zneužila část církevně anathemovaným modernistických kněží a založila vlastní církev. Církev, o které prohlásil i nepřítel té pravé, římskokatolické církve, Masaryk, že vznikla jen proto, aby se mohli její kněží ženit...

Od studia misiologie jsem předpokládal, že budu vystaven indokrinaci heretických dogmat založených na podbízivosti novodobým sociálním konstruktům a pochybným sentimentům barbarského husitství a prvorepublikového vzepětí národnostního fanatismu. Byl jsem připraven na ideové střety a byl jsem rozhodnut, že školy raději zanechám, pokud bych byl postaven před volbu mezi svou vírou a úspěšným studiem.

Ale k žádnému střetu nedošlo! Vyučující teologických a biblických předmětů nejen že mé názory přijímali, ale v jejich formulování mě podporovali. Sociální předměty byly založeny na křesťanské etice vycházející z novodobé katolické sociální nauky. Ekumenismus byl vykládán s maximálním respektem a úctou a jeho vnímání bylo prosté od nálepek, deformací, herezí a vlastního vymezování. Právě to je naše Střední cesta. Společná cesta za Kristem, pokladnice, ze které lze čerpat zkušenosti a radost ze sdíleného lidství a vykoupení! A já jsem pochopil, že moji učitelé nejsou zatrpklí heretici ochotní páchat schizma pro možnost dosáhnout souhlasu s morálně pochybným přestoupením církevní poslušnosti, ale žijí živou víru ve zmrtvýchvstalého Krista a ten je naplňuje životním štěstím. Že jejich myšlenkový svět není limitován detektory přestoupení dogmatických intervalů v polaritě správné x nesprávné, ale vnímá svět v jeho pestrosti Božího stvoření s imperativem Kristovy lásky, a pak to začalo... stovky a stovky hodin studia, modliteb a výčitek svědomí, týdny a měsíce pochybností, zpovědí a odmítání vlastního rozumu, abych nakonec začal od začátku a v pokoře otevřel stokrát čtené Písmo, církevní otce, historii a vše uviděl novýma očima. Netvrdím, že jsem pochopil víru, pochopil jsem totiž, že pochopení není podstatné! Podstatná je cesta ke Kristu a proces poznávání, protože jen v něm stojíme v úžasu před Boží majestátností. A toto zjištění mě naplnilo štěstím, které jsem ve své dosavadní náboženské zkušenosti nepoznal. Pramenilo totiž ze zkušenosti svobody, kterou dává pouze Kristus. Od toho okamžiku bylo o mé cestě do CČSH rozhodnuto.

Dnes již vím, že to byla cesta „z pode jha“ a že po ní kráčely generace bratří již od Milíče, až po účastníky smíchovského shromáždění Farského Klubu reformních kněží. Viděl jsem, že tito lidé přede mnou byli ochotni obětovat své postavení, svůj osobní i pracovní život, aby tehdejšímu člověku svobodně předali radostnou zvěst. Pochopil jsem, že je to cesta nesmírně bolestivá. Vnímal jsem i riziko, jak snadné je z této cesty sejít, protože je to cesta, na kterou musí vyjít každý sám, nahý před Hospodinem, bez přímluvných modliteb zástupu kanonizovaných svatých, růženců, breviářů, zpovědí a dogmat a že pokušení skrýt svoje pochybnosti, svoji odpovědnost před Bohem, za všeobjímající autoritu církve, je tolik lákavé... A tak jsem se rozhodl, že se o zkušenosti z mojí cesty podělím. Vydám svědectví. Snad sdílení mé duchovní proměny pomůže těm, kteří by chtěli svobodnou cestu s Kristem v Církvi československé husitské opustit. Snad se mi podaří na několika tématech vysvětlit v čem vnímám výjimečnost naší církve.

(fpa)