Vzdělávání

Ekumenická bohoslužba v kostele sv. Václava na Zderaze 25.1.2022 od 18 hod

K účasti srdečně zvou zástupci církve Československé husitské, Starokatolické a Římskokatolické.

Homílie jako z jiného světa
Článek k zamyšlení / Zdeněk A. Eminger / 3. ledna 2022

Asi tak jako mnozí katoličtí křesťané na celém světě jsem si s radostí poslechl a přečetl kázání papeže Františka z vánočních bohoslužeb. A tak asi jako mnozí křesťané jsem byl opět pozván do světa, v němž ještě lze žít a mít naději na budoucnost, která nebude temná.

Papežovy myšlenky týkající se Svaté rodiny, ženy, mezilidských a partnerských vztahů a palčivých problémů dnešní civilizace patří mezi to nejlepší, co křesťanský svět posledních desetiletí vytvořil a nabídl k reflexi jak dovnitř církve, tak mimo ni – Božím dětem bez ohledu na jejich vyznání, jazyk, kulturu či světonázor. Jak málo stačilo, aby se všechno to teologické přežvykování pohřebních věnců rozpadlo na prach a aby bylo zřejmé, že teologické návraty do minulosti a bezduché analýzy dílčích problémů nejsou s to přinést naději těm, kteří po ní ještě touží.

Poslouchal jsem také papežova slova adresovaná univerzitám, z nichž je patrné, že církev po univerzitách, a zvláště těch křesťansky orientovaných, neúnavně vyžaduje to, co jim kdysi vytkl koncil a co musí být dnes, v r. 2022, kriticky reflektováno pro posluchače právě této epochy. Jeden z velkých důrazů je kladen na intelektuální kvalitu a poctivost a duchovní hloubku, bez nichž se teolog stane snadno zaměstnancem a student, který se na počátku vrhnul do studia s vervou konvertitů, pouhým frekventantem, jemuž jde jen o to – přežít.

Jsem papežovi vděčný, že se po přechodu z latinskoamerického světa nedal převálcovat chimérou celoplanetární moci, že neztratil smysl pro realitu, smysl pro humor a že si nedal navzdory tradici a protokolům vzít svůj jazyk, jímž dovede oslovovat lidi bez ohledu na jejich vzdělání. Profétická osobnost současného papeže je nyní snad zřetelná i těm, kteří – jak vím z českého prostředí – jej za papeže vůbec nepovažují a čekají, až bude vystřídán někým, kdo si potrpí na štábní kulturu, rozkazy a vlečky a kdo po nocích při svíčkách luští středověké rukopisy.

Tak jako papežovy promluvy při jeho návštěvě Maďarska a Slovenska mi jsou jeho vánoční homílie povzbuzením, v němž se obrysy nového roku nejeví tak beznadějně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ať už totiž papež mluví o jakémkoliv vážném tématu, hledá pozitivní východiska, tkvící ponejvíce v otevřenosti, solidaritě bez hranic a katolicitě, která v druhých vidí bratry a sestry a v těch, kteří jsou bezmocní, vydaní na pospas zimě a násilí, v dětech a lidech odstrčených na okraj, vidí ne jakoby Ježíše Krista, ale – Ježíše Krista samého. Také díky tobě, Františku, lze ještě jít dál. Svět není tisíceronásobné spiknutí jedněch proti druhým. Svět je kolébka Božího stvoření, v níž se k sobě mají zvláště křesťané chovat, jako by ten druhý byl právě narozený Pán.

Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.