PD CCSH

Rozhovor s emeritním biskupem PD CČSH, br. K. Bicanem, který nedávno oslavil půlkulaté narozeniny

KarelBican1. Na Husově institutu vyučujete psychologii, jak se Vám u nás učí a jaké máte studenty?

Studenti jsou vynikající, učím zde od počátku vzniku institutu. Naše pedagogická činnost se rozšířila o Vyšší dbornou školu, a pak dokonce i o Vysokou školu. Jsou to vlastně studenti distančního studia, kteří jsou i svou profesí zajímaví. Zkušenost mám ale i se studenty prezenčního studia na jiných školách, a tady je velký rozdíl – dálkoví studenti mají rodinu, zaměstnání, zátěž mají pochopitelně daleko větší, ale zase jsou obohaceni o životní zkušenosti, což studenti adolescentního věku pochopitelně mít nemohou. Psychologie je velice populární obor, obor ze života, takže ta vzájemná komunikace je oboustranně prospěšná, a to mě velice baví. Doufám, že to bude fungovat i do budoucna, a že se studentům mezi námi líbí.

2. Jste milovníkem hudby, v Kutné Hoře pravidelně pořádáte operní tematické večery, a to celých 26 let! Tento projekt jste přesunul i do Prahy, od letošního roku probíhají operní večery i na půdě našeho institutu, vstup je zdarma. Dnes není obvyklé, aby lidé pro druhé dělali něco zdarma – a už vůbec ne s železnou pravidelností...

Ano, už 26 let pořádám pro širokou veřejnost pravidelně každý měsíc operní večery v Kutné Hoře. Teď jsem se od kolegů dozvěděl, že takto koncipovaný pořad, který by byl praktikován v tak dlouhém časovém úseku, je skutečně unikátní. Pokud po tak dlouhou dobu lidé chodí na takto specifický pořad operní hudby, je prý opravdu zázrak. Takže jsem rád, že se ten zázrak koná v Kutné Hoře a dokonce od letošního roku podobné aktivity začínáme i v Praze. Uvidíme tedy, jak se tato iniciativa bude i nadále vyvíjet. Samotného mě motivovala skutečnost, že vlastním rozsáhlou sbírku nahrávek. Nahrávky sbírám přes čtyřicet let. A poslouchat je sám doma...Tak mě napadlo, že bych to mohl nabídnout lidem, kteří mají stejný zájem a nemají tyto možnosti. Osobně mám kontakty i v cizině, odkud získávám unikátní nahrávky. Kdysi jsme začínali naše produkce pouze na klasickém gramofonu, poté nastoupila černobílá televize a dnes máme k dispozici dokonalou velkoplošnou projekci. Návštěvníci našich večerů mohou tedy prožívat stejné zážitky jako například v dnes tak populárních přenosech, např. z Metropolitní opery v New Yorku. Ovšem naši návštěvníci mají tyto produkce zcela zdarma. Sám některá představení vidím i já poprvé, neboť nemám tolik času, abych si je v soukromí pouštěl. Proto mnohdy vyberu nahrávku, kterou bych i já sám chtěl vidět, pustím to lidem a pak čekám, jestli nebudu zklamán. Zatím jsem byl spíše potěšen! A takto bych chtěl pokračovat, nechci nějak ekonomicky profitovat, pouze chci, aby se mnou někdo spoluprožíval takovéto duchovní zážitky.

3. V Kutné Hoře vedete Krizové intervenční centrum, kde poskytujete psychosociální intervenci pro veřejnost. S duchovní službou je to těžká kombinace, přesto jste vždy plný elánu a optimismu. Je to vrozený dar, nebo naučený přístup k životu? K jakým případům jste nejčastěji volán?

Základní podmínkou, pokud chcete sdílet s lidmi jejich osobně prožívané nadlimitní situace, což je elementární osnova každé pomáhající profese, je prioritní - nenechat na sebe přenášet traumata klientů. Jedině v takto objektivně vnímané interakci se můžete pokusit konkrétnímu jedinci účinně pomoci. Osobně jsem díky Bohu člověk optimisticky vyladěný. V životě jsem si prošel mnoha životními zkouškami, kdy jsem logicky tento optimismus mohl eliminovat. Myslím si, že jsem naštěstí v těchto náročných situacích neztratil nejen víru v Boha, ale i potřebnou víru ve svého bližního. Někdo se může domnívat, že jsem tzv. „splachovací“, ale to je hluboký omyl. Mnohé životní svízele můžeme totiž prožívat v plné vnitřní empatii, aniž své pocity dáváme najevo vizuálně. Vždy jsem se snažil v sobě samém různé tenze neměstnat, neboť v opačném případě bych jen složitě mohl lidem pomoci. Setkávám se opravdu s bolestnými případy, hlavně ve vztahových záležitostech a částečně v různých typech závislostí, což dnes neznamená jen závislost např. na návykových látkách, ale třeba i na práci, či na jiných atributech lidského bytí. To na první pohled může být vnímáno i zcela pozitivně. Pokud ovšem člověk těmto nástrahám bytostně podlehne, může to být velice negativně projektováno do celostního obrazu jeho života. Příkladem nejen u pubescentních jedinců může být chronická podoba nomofobie, netofobie atd. Právě s takovými klienty se snažím profesně kontaktovat. Prioritně se však zabývám vztahovými interakcemi v partnerských vazbách. Nezbytnou podmínkou v této intervenci je, aby samotný terapeut byl pozitivně orientován, protože kdyby i on podléhal depresivním atakům, těžko by následně mohl někomu pomoci. Různé osobní problémy, kterými i profesionální intervent běžně prochází, lze úspěšně kompenzovat právě třeba hudbou či sportem, což je můj případ. Snažím se být za všech okolností empatický, sdílím s lidmi jejich bolesti, které se však snažím na sebe nepřenášet a ve volném čase obnovuji rezervoár svých duševních i duchovních energií nějakou smysluplnou činností formou volnočasových aktivit. Klientskou základnu našeho centra tvoří zejména mladí lidé, kteří mají své specifické problémy nebo naopak senioři řešící tíhu opuštěnosti, bezprizornosti, zbytečnosti, marnosti vlastního života. To jsou ony dvě věkové kategorie, jimž je v dnešní moderní době potřeba věnovat všestranně koncipovanou pozornost, kterou dle mého názoru může osnovat i církevní prostředí. Závěrem opět konstatuji: pokud se s potenciálním klientem střetávám poprvé, musím ho přivítat optimisticky vyladěným postojem, neboť tento fakt pak iniciuje vstřícnou komunikační vazbu. Rovněž se orientuji na svody sociálních sítí, tedy zejména kyberšikanu, což je žel Bohu fenomén dnešní doby.

4. Je to zhruba devět let, co nevykonáváte funkci pražského biskupa. Jak vidíte církev z pohledu ptačí perspektivy dnes?

Působil jsem jako pražský biskup v trochu odlišných podmínkách, než je tomu u mého nástupce. Myslím zde především novou podobu ekonomického zajištění celku církve i jednotlivých diecézí. V době výkonu mého úřadu jsme nebyli tolik vázáni na vlastní schopnost ekonomické soběstačnosti. Nebyla totiž ještě programována tzv. odluka, nebyly realizovány restituce v celém rozsahu jejich závažnosti. V současné době má můj nástupce br. biskup David obohacen svůj každodenní program právě o výše uvedené novinky. Svou prioritu jsem tehdy vnímal nejen v její spirituální dimenzi, nýbrž jsem byl motivován snahou o zajištění kvalitativní personální situace v Pražské diecézi. Ano, byl jsem často vnímán spíše jako manažer než duchovní bytost. Byl to sice tzv. omyl prvního dojmu, ale já věřím, že s odstupem času se toto definování mé osoby přece jen v myslích mých kolegů upravilo. Jistě, i naše církev prochází aktuální krizí, podobně jako i ostatní sesterské církve: úbytek členské základny, její stárnutí, personální otázky v kvalitním obsazení duchovenských míst v jednotlivých náboženských obcích, zejména mimopražských a s tím související motivace studentů HTF UK pro případnou duchovenskou službu. Sám si v letoším roce s vděčností připomínám, že je tomu čtyřicet let, kdy jsem, jak věřím, z Boží vůle objevil právě v Církvi československé husitské svůj duchovní domov. Původně jsem sice pokřtěný římský katolík, dokonce následně biřmovaný kardinálem Tomáškem, ale má duchovní cesta nakonec vyústila v kontaktu s dejvickou náboženskou obcí, kde jsem svou profesní dráhu vlastně započal. I v této době jsem stále přesvědčen a plně věřím tomu, že naše církev má před sebou z Boží milosti skutečně perspektivní budoucnost. Spatřuji to i v bratřích a sestrách, kteří aktuálně do duchovenské služby nastupují a i oni, jak doufám, právě v našem spirituálním prostředí průběžně objevují pro sebe i pro své blízké skutečné zázemí své víry, naděje a lásky.

5. Za doby Vašeho působení vznikla řada sociálních projektů, kterým se dnes skvěle daří. Zasloužil jste se o vznik Církevní husitské umělecké školy Harmonie, Dětského domova v Dubenci nebo Mateřské a základní školy Archa v Petroupimi. Vidíte ve společnosti mezery, které by mohla církev realizací podobného projektu vyplnit?

Založili jsme i poradnu Psyché, která funguje již 15 let a pomáhá klientům nejen v Praze, ale i v rámci celé diecéze. Iniciovali jsme i klub Husita pro romské děti, který se prioritně věnuje speciálně edukační činnosti. Myslím si, že je důležité se rovněž postarat o seniory, zejména pak o duchovní, kteří odcházejí ze služebního poměru a často nemají nikoho, kdo by jim zajistil důstojné prožití podzimu života. Často pak zůstávají opuštěni na svých farách. Řešení vidím ve vybudování kněžského domova, podobně jak je to organizováno v katolické církvi.. Musíme pochopit, že tito lidé, kteří poctivě celý život sloužili Bohu právě v naší církvi, si jistě nemohli ze svého platu ušetřit na vlastní byt, vždyť často by jim nebyla přiznána ani hypotéka. Je tedy jistě žádoucí, aby celek církve začal o této eventualitě, která by zajistila duchovním v jejich starobním období skutečně kvalitní život, uvažovat a hledat možnosti odpovídajícího řešení. Jistě by bylo možné propojit v takovémto programu všechny diecéze, které by mohly v ekonomické spolupráci naplnit výše uvedené snahy. Mohu konstatovat možná trochu provokující tezi: o mladou generaci je relativně postaráno, střední generace se často o sebe postará sama, neboť je toho schopná, ale právě duchovní – senioři potřebují naši aktivní pomoc v často tíživě prožívané životní situaci.

6. Jednou se mě můj syn ptal, kolik přání může Bůh člověku splnit. Kolik přání vyplnil Vám?

Já si plním přání každý den. Mám takový rituál, že si každé ráno vyslovuji přímluvnou modlitbu za konkrétní lidi, kteří potřebují aktuální pomoc. Sám se do tohoto seznamu zatím nepřipojuji, neboť se domnívám, že v Boží lásce a štědrosti mohu prožívat pohodový život. Ale tím, že je mnoho bližních, kteří fakticky potřebují, aby jim Bůh pomohl a byl s nimi, proto se za ně každé ráno modlím. Osobně jsem šťastný a vděčný za svoje dva dospělé syny, za to že jsem našel domov v této církvi, což byl skutečně Boží zázrak. Své pozemské dny prožívám ve vděčném pocitu, že mohu i nadále konat svou službu kněžskou, učitelskou i pastýřskou. Nemám žádné přání, které bych pro sebe vyžadoval nebo prosil za něj, spíš se modlím za lidi, u kterých osobně cítím, že by to Boží požehnání výrazně potřebovali. Nechávám na něm, jestli ty moje modlitby vyslyší nebo nevyslyší, to je jeho svobodná vůle. Myslím si, že každý den, aniž bych nějaké přání vyslovil, je pro mne navýsost překrásným Božím darem, neboť Dárce života mi plní i ty nevyslovené sliby, aniž je opravdu verbálně vyjádřím. Tento pocit bych přál každému, aby mohl prožívat onu skutečnou víru, naději a lásku, kterými nás Nebeská Svatost a Láska nárokuje. V osobní zkušenosti jsem prožíval a stále prožívám jistotu, že On mi vždy v pravou chvíli uzpůsobil život tak, abych onou cestou víry, naděje a lásky šel, i když jsem možná zpočátku ne vždy rozuměl jeho plánům a záměrům. S odstupem času s vděčností vyslovuji: „Díky Bože za to, že jsi takto do toho mého života zasahoval a zasahuješ.“

Maja Murinová

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 3.63 (4 hlasů)
Share
Krátký odkaz na článek (shURL): http://www.ccshpraha.cz/k9ydh

Komentáře   

-1 #1 Veronika Žádníková 2016-06-06 11:40
Hezký článek! :-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Odběr novinek E-mailem

Pražská diecéze CČSH

Nejnovější komentáře

Nejnovější z našich rubrik

Kalendář událostí

20.listopad 2017, po, 17:30
Benefiční adventní koncert ZUŠ Harmonie
27.listopad 2017, po, 18:00
Operní večer na Žižkově
06.prosinec 2017, st, 18:00
Žižkovský operní večer
12.prosinec 2017, út, 18:00
Operní večer v Kutné Hoře
19.prosinec 2017, út, 14:00
Přednáška „Význam Vánoc a jejich tradice“ v Modřanech

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

Rozumím

Abychom vyhověli novému legislativnímu nařízení EU, musíme, jako naprostá většina všech stránek na internetu, získat souhlas návštěvníků s použitím cookies.

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.

Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.

Detailní informace naleznete třeba zde