Kázání 20. 8. 2023

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 20. 8. 2023 0:46

Evangelium: Matouš 15, 21 – 28
1. čtení: Izajáš 56, 1.6-7
2. čtení: Římanům 11, 1-2a.29-32

Milé sestry, milí bratři,

dnešní evangelium nám ukazuje Ježíše, který uzdravuje silou svého slova. Nemocnou dívku ani neviděl, nevzal ji za ruku, ale pouhým slovem „na dálku“ ji uzdravil.

Věřící člověk řekne „zázrak“, nevěřící „hloupost, něco takového není možné.“ A my věřící nemáme slova odpovědi, nemáme argumenty. Máme „jenom“ víru. A když nám navíc někdo řekne, že divy a zázraky jsou pohádky pro malé děti, zůstáváme většinou odzbrojeni. Kananejská žena nikoliv. Nekoukala napravo - nalevo, ale v pevné víře, že u Ježíše je pomoc, za ním volala. Volala tak, že učedníci se jí chtěli zbavit, jak jim bylo její volání nepříjemné.

Ani Ježíš se nechová podle obrazu, který o něm máme. Nehovoří se ženou právě vlídně, ba ze začátku si jí vůbec nevšímá. A nás toto jednání překvapuje, vždyť známe Ježíše laskavého ke všem bez rozdílu, dokonce i k lidem na okraji společnosti. A tady najednou taková příkrost ... To přece nemůže být jen nějaký momentální Ježíšův rozmar, toto dnešní jednání musí mít nějaký smysl.

Přibližme si tu situaci: Ježíš je spolu s učedníky na pohanském území, příběh se odehrává v okolí Sidónu a Týru, což byly významné přístavy na území Fénicie, kde se stále pohybovala spousta cizinců. Žena byla Kananejka, příslušnice národa, který zde žil už před příchodem Židů. Ale Kananejka pravděpodobně o Židech něco věděla, znala něco z jejich učení, takže volá na Ježíše „Smiluj se nade mnou, synu Davidův...“ (Mt 15,22)

A my si vzpomínáme, že stejně volali na Ježíše dva slepci v Kafarnaum (Mt 9,27). Dcera je posedlá zlými duchy – stejně, jako byli dva posedlí v Gadaře. (Mt 8,29) Učedníci Ježíše prosí kvůli nežádané pozornosti či ostudě, kterou žena mohla vyvolat, a on jim odpovídá, jako když je vysílal a říkal: „Jděte raději ke ztraceným ovcím z domu izraelského.“ (Mt 10,6)

V jednom příběhu nám evangelista připomíná tři předchozí situace a zároveň chce zdůraznit, že přední je spása Božích dětí, i když je jejich přístup poněkud vlažný nebo jsou dokonce odpadlé od víry, a teprve potom je třeba se zabývat pohany. Víme, že apoštol Pavel řešil tuto problematiku v podstatě neustále. Ale četli jsme, že Ježíš nakonec ženě přece jen vyhověl a dokonce pochválil její víru. A připomene se nám Ježíšovo podobenství o neodbytné vdově, která neustále chodila za nespravedlivým soudcem, až dosáhla úspěchu (L 18,1-5).

Ono podobenství stejně jako dnešní příběh jsou o trpělivosti a jsou o víře, i když Bůh mlčí. Vždyť Ježíš té volající ženě také nejprve ani neodpověděl, ona se však nevzdala, neztratila kuráž! A pak se dokonce odvážila Ježíšovu odmítavému výroku oponovat „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolů jejich pánů.“ (Mt 15,27) Ježíš – možná opět docela překvapivě – není pohoršen její drzostí, ale naopak ocení její víru.

Ten příběh nám nechce ukázat, že by Ježíš opovrhoval pohany, když o nich mluví jako o psech. Ani to neznamená, že by se Ježíš povyšoval nad ženy. Ježíš chce ukázat hodnotu lidské trpělivosti a vytrvalosti, když Bůh mlčí.

Evangelium říká, že Ježíš ženě „neodpověděl ani slovo“. (Mt 15,23a) Jsou situace, kdy i my máme pocit, že Bůh neodpovídá na naše volání a prosby. Proč nejedná v náš prospěch? Proč nevidí lidskou bolest a bezmoc? Proč nezasáhne proti zlu a bezpráví? Žalmy jsou plné podobných otázek starozákonního lidu.
Ale ne tak u kananejské ženy – ta se projevila jako trpělivá, vytrvalá a pokorná a navíc ještě moudrá. Ježíš ji za to chválí – „Ženo, tvá víra je veliká...“ (Mt 15,28) Její úpěnlivá a vytrvalá prosba byla vyslyšena a dcera byla rázem uzdravena.

To je poselství pro nás, bratři a sestry: Mlčením Bůh zkouší naši víru. Dnešní příběh nás učí, že vytrvalý, trpělivý a pokorný člověk je Bohem vyslyšen. Buď Bohu dík! Amen.

Mira Poloprutská, Husův sbor v Čelákovicích