Husita 3/2013 ročník XI, červen 2013

Podrobnosti

Kategorie: Časopis Husita

Zveřejněno 18. 6. 2013 13:37

Rozbor díla

1927 Doktorská práce „Sanctorum Communio" . Zde se DB za pomoci společenských věd zabývá pospolitou strukturou církve, nejde však o sociologické zkoumání, nýbrž o dogmatické zkoumání za pomoci společenských věd. Cílem je uchopit skutečnost církve v její empirické podobě a sociální přirozenosti. DB zde překonává na straně jedné Troeltschův historismus, v němž je církev společenských osob, které lze zkoumat z hlediska sociologického. Na straně druhé dialektické učení Bartha, podle něhož je církev společenství osob, které přijímají Boží slovo. Dle DB Boží slovo přijímá sociologické společenství osob. Církev je zároveň podstatná a viditelná, empiricky existující. Má však svoji historickou fyzickou podobu, tudíž je to sociologický fenomen. Církev nazývá frei willige (dobrovolná) Kirche, zároveň volks (lidová) Kirche. DB hovoří o církvi jako o „Kristu, který existuje jako obec". Církev nelze popisovat kategoriemi společnosti a instituce (jak je to v katolické ekleziologii), nýbrž kategoriemi obce a společenství.

1930 Habilitační práce „Akt und Sein" (Akt a bytí). Tématem této práce byla skutečnost zjevení jako předpokladu církve. Teze, kterou zde DB obhajoval, byla „zjevení se děje v obci". Klíčovým je zde, že zjevení „se děje", a že se děje „v obci". Posluchačem Slova není tudíž pouze jednotlivec, nýbrž pospolitá církev. Zde DB překonává učení Bartha - „zjevení je pouze aktem, akt se děje vždy znovu" . Zároveň učení protestantské ortodoxie a katolicismu - „zjevení se vždy již událo, stalo se naukou a je uchováno v Depozitum fidei. Podle DB se zjevení zároveň již událo a zároveň k nám přichází. Je „aktema bytím". Zjevení se děje v konkrétní obci. Jako akt k nám přichází a děje se vždy znovu, což zajišťuje jeho existenciální povahu, obrací se na osobu, a zároveň vytváří obec.

1937 „Nachfolge" (Následování). Akademická christologie se mění v christologii praktickou. DB si klade otázku: „Co od nás chce Ježíš Kristus dnes?" Bonhoefer rozlišuje mezi „billige Gnade" (levnou milostí) a „teuere Gnade" (drahou milostí). Levná milost je milost bez následování, drahá milost je milost, která zahrnuje následování, volá k následování Ježíše Krista. Levná milost nezná kříž, drahá milost staví učedníka pod kříž. Levná milost je milost jako předpoklad, neboť se zde předpokládá spásná Bóží vůle. Drahá milost je milost jako výsledek, neboť si nárokuje křesťanský život, který vede v následku k následování Ježíše Krista. Ústřední teze proto zní: „Jenom věřící poslouchá - jenom poslušný věří" (zde dialektický přístup). Ježíš vyzývá k následování a následování není pouze víra, nýbrž víra a poslušnost, poslušnost a víra.

1939 „Gemenisames Leben" (Život v obecenství) je dílo za života DB nejčtenější. Pohybuje se v pojmovém rámci „teologie následování". Charakterizuje praktický křesťanský život. Dnes to je rozšířený spis v katolické prosředí.

1940 a dále (dílo nebylo dokončeno) „Ethik" (Etika )

• Základy a budování světa smířeného s Bohem.
• Základy a budování příštího světa.
• Základy a budování sjednoceného západu.
• Pokus o křesťanskou etiku

V roce 1949 Eberhard Bethge pojmenoval toto dílo Etika.

Dietrich Bonhoeffer nevnímá etiku jako soubor principů a norem, které jsou nejprve zformulovány a stanoveny, a následně uplatňovány. Úlohou etiky není poznání dobra a zla podle daných norem, nýbrž rozlišování Boží vůle ve vztahu ke konkrétnímu skutku. Etika křesťanů musí být živá, vycházející z konkrétních Božích přikázání. Živá dnes, tady, mezi námi, pro nás. Tyto formulace se v tomto díle i celkově v teologii DB objevují velmi často. DB staví konkrétní etiku do protikladu etiky abstraktní (tj. etika principů). Toto dílo obsahuje několik fragmentů.

1) Gleich Gestaltung - etika jako utváření do stejné podoby. Kristus není učitel, nýbrž tvůrce, tudíž funkce etiky spočívá v utváření do stejné podoby. Církev utváří křesťany do nového lidství a jejich prostřednictvím se svět mění do podoby shodné s Kristem, čímž DB odpovídá na svoji otázku: „Jak Kristus nabývá podoby ve světě?"

2) Das Letzte, das Vorletzte (Dialektika posledního a předposledního). Poslední skutečností je ospravedlnění, nový život v Kristu a věčný život. Předposlední skutečností je skutečnost světa, lidského života a hodnot lidství a dobroty. Konkrétní etika předkládá problém rozděleného vztahu mezi posledním a předposledním. Řešení radikální vidí pouze poslední a obětuje ji skutečnost předposlední. Řešení kompromisní obětuje poslední skutečnosti předposledního. DB hledá takové řešení , které přesahuje obojí, (radikalismus i kompromis). Proti znehodnocení předposledního uplatňuje teologii vtělení a proti snížení hodnoty posledního teologie kříže a vzkříšení. „Připravovat cestu znamená dbát také na to předposlední a uplatňovat je kvůli poslednímu, jenž se blíží.

3) Das Denken in zwei Räumen - teorie mandátů. Zde se DB zabývá potřebou překonat typ myšlení ve „dvou oblastech". Toto myšlení staví proti sobě oblast křesťanskou a světskou, duchovní a časnou. Křesťanská etická koncepce skutečnost Boha a skutečnost světa neodděluje, nýbrž je drží při sobě. Obě oblasti nejsou totožné, ale nejsou ani oddělené. Tvoří jednotu v rozlišení. Toto DB nazývá „polemická jednota". Vztah mezi Kristem a světem popisuje teorií čtyř mandátů

• práce a kultura
• manželství a rodina
• vrchnost
• církev

4) Etický život jako odpovědnost. Základním tématem je, že Boží skutečnost vešla do skutečnosti tohoto světa v Ježíši Kristu. Je to „ano" všemu co pochází od Boha, je to „ne" ke všemu odpadnutí od počátku a podstaty života. Polemická jednota „ano" a „ne" pomáhá překonat falešné alternativy jako kompromis, radikalismus, sekularismus, sektářství, liberální protestantismus a mnišství. Křesťanská etika nežije pouze v „ano" nebo v „ne", je to etika odpovědnosti, polemické jednoty „ano" a „ne". Náš život jako odpověď na život Ježíše Krista nazýváme odpovědnost. Etický život je život odpovědný, pokud nasazujeme celý svůj život. Odpovědný život charakterizují dva faktory:

• vázanost na Boha a člověka
• osobní svoboda

Křesťanský život DB formuloval jako „für die Welt dasain" (Bytí pro svět).
Toto svoje dílo DB již nedokončil. Bylo psáno po lístcích, které po čtyři roky skládali jeho přátelé (především Eberhard Bethge a paní Anni Lindner). O první vydání se zasloužil Bethge v roce 1949. Po vydání díla následovalo velké zklamání, ohlas se nedostavil. Většímu zájmu v odborných kruzích se kupříkladu dostávalo filozofii Martina Heidegera, aniž by se kdo staral o jeho politické a světonázorové selhání v roce 1933. Většinu Bonhoefferových žáků a přátel toto zacházení s jeho teologickým odkazem přinejmenším překvapilo. Ohlas tohoto díla i postava DB se dostaly do nové podoby, když Bethge roku 1967 (6.vydání Etiky) předložil i jeho životopis.

Bonhoeffer neutvořil obsah tohoto díla do přesných kapitol, přesto se nachází jedna dispoziční skica z roku 1940:

I. ZÁKLADY
Etika jako utváření
Dědictví a úpadek
Vina a ospravedlnění
Církev a svět, Kristus a přikázání
Poslední a předposlední věci
Nový člověk
II. BUDOVÁNÍ
Budování osobního života
Budování veřejného řádu a veřejné správy
Budování společenství
Budování církve
Budování křesťanského života ve světě
„Widerstand und Ergebung" (Na cestě ke svobodě) .

Teologické listy formou korespondence z vězení v Tegelu byly vydány později , v roce 1951, jako celek pod výše uvedeným názvem. DB udržoval korespondenci se svými rodiči, se svou snoubenkou a se svým přítelem Eberhardem Bethgem. Většina korespondence byla postupně vydána pod názvy:

• Odpor a odevzdání
• Pokušení
• Listy rodičům
• Listy příteli
• Teologické listy
• Bilance křesťanství

Nosným konceptem listů věnovaných teologii jsou témata „Mündige Welt" - Svět, který se stal dospělým a „Nicht-religiöses Christentum" - Nenáboženské křesťanství.

DB zde formuluje náboženství, jako éru, která se stává minulou a popisuje současné období i období budoucí jako nenáboženské. Po všech stránkách shrnuto do tří prvků:

• Metafyzika - přestava o Bohu a světě podle které je Bůh mimo svět
• Niternost/subjektivita - koncepce člověka podle které lidský subjekt žije ve své individualistické niternosti bez vztahu ke světu a k dějinám a je naplněn starostí o svou individuální spásu.
• Částečnost - náboženství si pro sebe nárokuje svou oblast, určitý sektor, který existuje vedle jiných projevů a aktivit člověka ve skutečnosti světa. Dle DB je tudíž náboženství, které přeskakuje svět a dějiny, individualismem, který se staví proti společenskosti a společenství a částečností, která se staví proti celku života.

V této kritice náboženství vychází DB z kritiky Bartha, zejména ve svém dialektickém období. Podle některých teologů předložil Bonhoeffer teologický koncept, který ukazuje do socialistické budoucnosti a jako takový může mít význam i pro zastánce marxistického myšlení. Avšak mnozí znalci se proti této adaptaci „reálného socialismu" bránili.

Ve vizi nové podoby křesťanství definoval DB postavu Krista nejprve strukturou IN-DER-MITTE-SEIN (Být ve středu), později však dochází ke struktuře FÜR-ANDERE-DASEIN (Bytí pro druhé). Stejně se staví i k církvi: „Církev je církví jen tehdy, je-li tu pro druhé", z čehož i totéž vyplývá pro život křesťana.
Citát jednoho z listů z Tegelu: „...Nerad bych žádal o přeložení do jiného poschodí, zdá se mi to neslušné vůči tomu, kdo by pak musel do mé cely... Pokaždé však zjišťuji pozoruhodnou okolnost, že to, co nemůžeme změnit, snášíme docela jinak, než když se stále zabýváme myšlenkou, že bychom si mohli nějak ulehčit."

• << Předchozí
• Další >>

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Share