Kázání na 2. adventní neděli

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 4. 12. 2021 13:00

Lukáš 21, 25-36
Ježíš řekl: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“

Advent, jak víme, znamená příchod. Je přípravou na událost, která se stala před více než 2000 lety, ale také na tzv. Parusii, která nastane na konci času. I to je Advent. I to je očekávání příchodu Krista. Starý zákon po staletí připravoval vyvolený národ na příchod Mesiáše. A Mesiáš přišel, přesně tak, jak bylo předpovězeno. Naše spása už začala, ale dovršena bude teprve parusií. Nový zákon tedy žije očekáváním Parusie a vyvrcholením evangelia. Kristus opět přijde, ale tentokrát už ne, jako bezbranné dítě. Už ne, jako muž bolesti. Přijde jako vítěz, jako dobyvatel, který si přichází pro to, co mu patří. Řecké slovo „parusie“ se původně užívalo pro triumfální vjezd panovníka do města. My tímto termínem označujeme završení dějin světa, které nastane s druhým příchodem Krista na tuto zem. Pán k nám ale přichází i teď, neustále, a to v Eucharistii, která je pojítkem mezi jeho prvním příchodem v těle a druhým příchodem v moci a slávě. Nicméně Parusie, která sebou přinese definitivní soud nad světem i nad naším životem, v nás vzbuzuje nejen naději, ale také obavy. Bible naznačuje, že konec světa bude spojen s obrovskou katastrofou, avšak otázku-co přesně se stane, nechává otevřenou...My nevíme, zda svět postihne přírodní katastrofa, nebo ho zničíme sami. Jestli vyhasne Slunce, nebo nás zasáhne meteor. Víme však, že svět, tak jak ho známe, tu nebude navždy. Konec je nevyhnutelný, a odpočítávání už začalo.

Mnohá společenství i jednotlivci se pokoušeli a stále pokoušejí nějak zjistit, kdy můžeme příchod Páně očekávat. Už první křesťané se domnívali, že se Ježíš vrátí na tuto zem ještě za jejich života. Nestalo se. Hodně předpovědí konce světa bylo kolem roku 1000. Dále se hovořilo o roku 1260, pak o roku 1360, 1799, 1844. Vůdce sekty Nebeská brána, Marshall Applewhite, oznámil, že konec světa nastane 26. března 1997 a že nejlepším způsobem řešení je sebevražda. Jak řekl, tak udělal, a 37 členů sekty s ním. 5. května roku 2000 v důsledku konjunkce Země, Marsu, Jupiteru a Saturnu, mělo dojít ke koncentraci ledu na jižním pólu a následné zkáze planety. Květen 2003: planeta Nibiru, se měla srazit se Zemí. 3 dny před Štědrým dnem r. 2012 skončil Mayský kalendář a s ním měl skončit i svět, jak ho známe. A co do budoucna? Podle Koránu nastane konec světa roku 2280. Podle Talmudu až roku 3240. Nostradamus v jednom z dopisů svému synovi napsal letopočet 3797. Bulharská vědma Vangelia Pandeva Dimitrovová, známá, jako „baba Vanga“ uvedla rok 5079.

Každá doba měla své „zaručené“ výpočty a „věděla“ když to přijde. Data jsou stále jiná a stále další, ale za nimi je stále stejná lidská touha: zjistit, kdy to přijde. Hnacím motorem tohoto lidského tázání je touha ujistit se, že mě se to ještě nedotkne, že já ještě budu žít svůj život v normálním světě. Protože my v běžném životě s žádným koncem světa fakticky nepočítáme a počítat nechceme. A teď si v kontrastu s tímhle lidským očekáváním konce světa znovu postavme před oči biblický text: Ale právě do této naší nejistoty zní Boží výzva: Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.

Biblický výhled na konec je úplně jiný: Ano, konec bude, to je jisté, tak, jako je jistý konec zimy. Ale tak, jako se těšíme na léto, můžeme a máme se těšit na druhý příchod Krista. To je veliký rozdíl oproti tomu lidovému očekávání děsivé katastrofy! Pravděpodobně do té doby ještě přijde řada nepříjemných věcí. Možná se dožijeme ještě lecjakých katastrof, válek a přírodních událostí. Ale tím to neskončí! Konec přijde až potom a učiní tomu všemu přítrž. Ale hlavně, a to je ten největší rozdíl: my víme, že konec bude v Boží režii, že přijde Boží království. A že nevíme, kdy to přijde? Inu – to neví nikdo! Nikdo nezná Boží plán. Všechny lidské snahy to datum nějak zjistit a vypočítat, jsou marné. A tak zatímco nevěřící člověk po vzoru hollywoodského scénáristy pozoruje, kam se ten svět řítí, a z toho si vytváří představu, jak bude vypadat ta závěrečná celosvětová katastrofa, my to můžeme vidět obráceně. Jelikož víme, jaká zaslíbení s sebou Parusie nese, můžeme už teď a tady, v našem světě a v našich životech, hledat záblesky Božího království: drobné zážitky lásky, porozumění, odpuštění, obětavosti a solidarity. To jsou ta znamení, která ukazují dál, která ukazují k Bohu. To má budoucnost a to také je budoucnost. V tom poznáváme, že Bůh tu je, že působí mezi námi, že nás neopustil, že se zajímá o člověka a podpírá nás právě tam, kde se okolo nás něco hroutí, kde nám něco hrozí, kde se bojíme a jsme nejistí.

Tak, jako se začínáme těšit na Vánoce, můžeme se těšit i na to, že jednou přijde Boží království, kde budeme všichni společně slavit. Konec všech věcí je blízko. Ale my víme, co bude na konci. Anebo přesněji: my víme, kdo bude na konci. A to je finále, které můžeme vyhlížet s radostí a bez obav. A tak moc neřešme konec světa, ale prostě žijme s nadějí a s láskou. Amen.