Historie pražské diecéze

Podrobnosti

Kategorie: O nás

Zveřejněno 6. 6. 2013 18:24

Episkopát pražské diecéze měl jednu osobitost. Patriarchové v prvých desetiletích církve byli zároveň pražskými biskupy.

Prvým patriarchou- biskupem byl Dr. Karel Farský. Jeho biskupství započalo dnem 6. ledna 1925. Jak píše o zřizování prof. Dr. M. Kaňák v knize Znamení kříže a kalicha (str. 104): „slavnostní kazatel farář Janeš mohl hovořit zcela oprávněně o církvi československé jako o vlastním díle Dr. Farského". V pamětních knihách náboženských obcí lze číst o bezpočtu informativních přednášek a bohoslužeb, nejednou sloužených pod širým nebem, které Dr. Farský vykonal. Jeho charakteristická osobnost se projevovala v každém směru tvořící se církve. Vypracoval jedinečné základy nové cesty za Kristem v nové církvi, pro kterou připravil vlastní Liturgii, Zpěvník, učebnice, pracoval na článcích a kázal (kázání byla vydána např. ve sbírce Postily). Dr. Karla Farského vyčerpávaly cesty a velké úsilí, které věnoval dílu církve. Cestoval například 30. srpna 1925 na ekumenickou konferenci do Stockholmu a 7. prosince téhož roku ještě do USA. Církev s velkým zármutkem ztratila svého prvního biskupa-patriarchu Farského 12. 6. 1927.

Nástupcem prvního patriarchy Farského a tudíž i pražským biskupem byl zvolen východočeský biskup Dr. Gustav Adolf Procházka (1928 - 1942). Úřadu se ujal 1. 3. 1928. Již tehdy měla CČSH 194 náboženské obce a z nich 171 volila br. Procházku. Značný díl těchto hlasů pocházel z pražské, tehdy západočeské diecéze. Volilo se velmi demokraticky a levně - každá náboženská obec písemně oznámila ústředí církve, koho zvolila. Dr. Gustav Adolf Procházka byl dynamickou osobností s novinářským nadáním. Kromě pokračování v ekumenických snaženích se zasloužil o hospodářskou stabilitu církve. Nejen tím, že uhájil státní dotace na platy duchovních, ale podařilo se mu značně oddlužit sbory církve, jimž někdy hrozilo, že budou zabaveny. Pražská diecéze si může přičíst k historickým vkladům, že byla první, která podpořila osobitý bohoslovecký směr Farského proti orientaci pravoslavné a že se výrazně podílela na pokračování 1. sněmu ve dnech 28. - 30. března 1931 a na jednomyslném přijetí Kalousova a Spisarova Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé i Ústavy církve československé. Církev se tak jasně za patriarchátu Gustava Procházky profilovala bohoslovecky i právně.

 Úmrtí Dr. Gustava Adolfa Procházky 9. února 1942, a to, že německé protektorátní úřady zakázaly volbu nového patriarchy a biskupa, způsobilo složité provizorium. Správcem diecéze se stal nedoceněný a statečný Jan Lomoz, který zde působil do svého zatčení v roce 1944.

Jeho místo zaujal tehdejší správce církve slezský biskup Ferdinand Stibor. Pražská diecéze tak přijala jako správce biskupa Stibora. Možná i toto se brzy po ukončení II. světové války stalo podnětem pro oddělení funkce biskupa pražského od funkce patriarchy celé církve.