Malá vzpomínka dětské skupiny na synodu pražské diecéze 2016 v Loučni

Podrobnosti

Kategorie: Aktuality

Zveřejněno 8. 6. 2016 16:01

Těšili jsme se. Bětuška, Máťa, Viola, Valérie, William, Davídek, Jiřík, Vlaďka, Přemek a Maja. Mnozí jsme se znali již z loňského setkání.

A jak to bylo?

Den první:

Příjezd. Rychle se ubytovat. Po bohoslužbě oběd, odevzdat rodiče na přednáškách. A můžeme vyrazit! Vítají nás oblíbené labyrinty. U každého labyrintu řešíme zapeklité kvízy a úkoly. Opakujeme si, co všechno stvořil Pán Bůh za sedm dnů. My tady máme pár hodin na to, abychom se prošli historií od stvoření světa přes starověk, středověk až po současnost. Ještě před večeří se chystáme na druhý den, který máme před sebou. Vyrábíme vše, co je třeba na středověký rytířský turnaj z doby krále Karla IV. Rytíři kontrolují svou zbroj a dámy připravují věnečky a kroužky, které budou házet vítězům turnaje. Nechybí ani výroba šperků s kalichem jako připomenutí, že jsme děti husitské.

Den druhý:

Snídaně probíhá v duchu královském. Stoly se prohýbají množstvím a pestrou nabídkou pochutin a lahodných nápojů. My jako rytíři, zámecké paní a dokonce i místní historická osobnost bílá paní si vychutnáváme pohádkové ráno. Rytířský turnaj. Na prohlídku zámku se k nám připojuje i další lid, který sice nemá tak honosný šat jako my, ale zase vládne fotoaparáty, které zachytí na dlouhé časy naše historické cestování časem...

Loučení v Loučni s bratrem biskupem a ostatním lidem duchovním: Jsme odměněni pamětním listem, mnohými dary, ale hlavně vřelým a láskyplným slovem bratra biskupa Davida Tonzara.

Konec? Ale NE! Za rok zase na shledanou!

Za všechny: Vlaďka Petronila Drdová