Masopust pod taktovkou Husitů

Podrobnosti

Kategorie: Aktivity NO

Zveřejněno 2. 4. 2014 10:25

V úterý 4. března, tedy přesně na masopustní úterý, zažila Roudnice nad Labem řádění masopustních maškar, které již 5. rokem připravuje moje organizace Centrum Hláska – středisko Diakonie a Misie Církve československé husitské. Ke spolupráci jsem si přizvala místní základní uměleckou školu a dům dětí a mládeže.

Když jsme se před pěti lety rozhodli pořádat masopust, který do té doby v Roudnici chyběl, sešlo se na masopustní veselici 50 lidí. V maskách přišlo asi 20 lidí. Vůbec jsme tehdy netušili, že to rok od roku bude větší a větší záležitost.

 Vím, že mnohá města při přípravě masopustních zábav objednávají různé herce, kteří v maskách baví diváky, a pořádají velké trhy a koncerty. Za ta léta jsem s přáteli pro inspiraci prošla mnohé městské masopustní zábavy.

Mým záměrem ale bylo připravovat masopust jako skutečnou lidovou veselici, nikoliv pro prvoplánové lákání turistů do regionu, ale vyloženě pro pobavení a dobrou náladu místních obyvatel. Často jsem si říkala, proč různé organizace mají své akce na „vlastním písečku", jak se říká, pro pár lidí. Vždyť je možné se spojit, dát hlavy dohromady a udělat něco velkého. Tak před pěti lety vznikla myšlenka masopustu. První rok se k nám připojil dům dětí a mládeže, druhý rok se připojila i základní umělecká škola a v dalších letech se začali připojovat další organizace.

Naší snahu ocenilo i Kulturní zařízení města Roudnice nad Labem a organizace MAS Podřipsko, které se rozhodli formou dotací přispět k uskutečnění letošního ročníku masopustu.

Je úžasné sledovat jak se rok od roku celá akce rozrůstá

To, co byla před pěti lety záležitost pro 50 lidí, je dnes událost pro několik stovek. A my máme co dělat, abychom početný průvod masek ukočírovali. Podle odhadů se letos do masopustního průvodu zapojilo asi 200 lidí v maskách. Domnívám se, že je to v Čechách jednoznačný rekord.

Mnoho lidí, kterým patří mé velké poděkování, se do masopustu zapojilo ve svém volném čase, zcela dobrovolně nad rámec svých povinností.

Nadšení některých místních odvážlivců, kteří se se svými originálními maskami připojili, bylo úžasné. Nejenže se v průvodu objevili dvoumetrové smrtky a nevěsty, lidé s roztodivnými obrovskými klobouky, ale také strašlivý černý pavouk, kterého muselo nést šest lidí, nebo pětimetrový drak, kterého bychom spíše čekali v čínské čtvrti. Na koňském povoze přijela i tlupa rozesmátých klaunů. Zkrátka lidé v Roudnici n. L. si masopust užili. Atmosféra byla masopustně rozpustilá, počasí nám přálo, co víc chtít.

S průvodem jsme prošli půlkou města a zamířili na radnici, kde už na nás čekal pan starosta a jeho host prezident Milouš Zeman. Prosím, všimněte si drobné změny ve jméně pana prezidenta. Jednalo se totiž o masopustní masku. Protože tento host byl uveden i na všech plakátech, způsobilo to v našem městě takový poprask, že se někteří domnívali, že přijel skutečný pan prezident.

Věřím, že ve chvíli, kdy z radnice vyšel po červeném koberci pan prezident Milouš Zeman v doprovodu pana starosty a legrační ochranky, přihlížející diváci nebyli zklamaní. Následný proslov pana prezidenta byl fenomenální. Starosta s prezidentem poté absolvovali slavnostní přehlídku všech masek, rozdávali masopustním koláčem a odstartovali masopustní veselici, která probíhala uprostřed náměstí. Mnohé dámy měli tu čest zatančit si při muzice s panem prezidentem.

Pro hladové byla nachystána zabijačka i sladké trdelníky a perníky. Na své si přišli i děti. Ty si totiž vzal do parády kejklíř Vojta Vrtek se svým představením.

Masopustní úterý jsme se západem slunce uzavřeli velice stylově. Do čtyřicetidenní postní doby jsme vstoupili minutou ticha za všechny klobásky a jitrničky, za všechna prasátka a čuňátka. Všichni, kteří vydrželi až do konce, si mohli vylosovat masopustní přáníčka, z nichž jedno mi dovolte použít na závěr: „Neříkej: nemám čas. Vždy záleží jen na tobě, čím naplníš své srdce."

Požehnanou postní dobu přeje husitská farářka
ThDr. Lenka Selčanová