Kázání na neděli 19. června

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 19. 6. 2022 0:00

Milí přátelé v Pánu Ježíši Kristu,

v dnešním evangeliu se vyskytují tři Ježíšovy výroky týkající se posuzování druhých. A tak se nabízí otázka: „Kritizovat či nekritizovat? Na to odpovídá Ježíš v úvodu dnešního úryvku evangelia, kde čteme: „Může vést slepý slepého (L6,39…)? Z medicínského hlediska je slepota nejvážnější postižení zraku, neschopnost vnímat vizuální informaci. Slepota může být i jiná, která nás může dostat do nebezpečí až zmařit lidský život. Například je nebezpečné chodit se sklopenýma očima směřujícími do mobilu po frekventovaných místech, přecházet silnici, křižovatku či železniční trať. I při velké opatrnosti se může přihodit něco zlého a náš život je ohrožen. V jedné malé chvíli může být poškozen či ztracen. Obrazně řečeno jsou kolem nás různé kluzké a nerovné chodníky, kde člověk občas upadne, na něco šlápne, zakopne, narazí…

Vydáme-li se na cestu bez průvodce, hrozí, že se nám může něco zlého stát. Zvláště, jsme-li sami, bloudíme jako slepý, netušící, co zlého kde na něho číhá. Určitě je lepší mít někoho na blízku, někoho, kdo nás povede, kdo nám dá sílu. Jako křesťané můžeme čerpat, přijímat a získávat posilu. A máme z čeho a z koho. A s tím souvisí i další výrok: „ Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel (L6,40)“. Právě zde je důležité mít na blízku dobrého průvodce, kterým není nikdo jiný než Pán Ježíš Kristus. On je nejlepší učitel, který nás vede k růstu, dozrávání a dokonce i k překonávání naší dřívější slepoty, u kterého se můžeme učit vidět lidi jeho pohledem a dokonce spatřit nově i sebe samé.

Ježíšův třetí výrok je o trámu a třísce: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ (L6,41-42)“? Všichni určitě známe, že i docela malá, nepatrná tříska může oko pořádně potrápit. Ježíš tento příměr používá trochu jinak. Oko, jak víme, je na cizí předměty citlivé. Ježíš naproti tomu mluví o lidské necitlivosti, o neochotě vnímat a rozeznávat cizí předměty, které nám brání v pohledu. Zajímavé je, když někomu jinému něco brání ve vidění, tak to dobře a jasně vnímáme. Když něco brání v dobrém vidění nám, to přehlížíme, neřešíme a soustředíme se na ty druhé. Člověk by si měl nejprve sám vyndat trám z oka a pak hledat třísku v oku druhého, neboli zamést si před svým prahem, uvědomit si své omyly a nedostatky, než začne posuzovat druhé. Pamatujme, že Bůh vidí do našich srdcí a vždycky bude. A nepomůžou velká slova a činy. Když se soustředíme na chyby druhých, odvádí to naši pozornost od vlastních chyb. Pán tedy po nás žádá nejprve naší sebekritiku. Neboť teprve ten, kdo bude mít u sebe vše v pořádku, může upozornit na chyby svých bližních.

Jak na to, aby člověk poznal sám sebe? Poznat sám sebe, žádal už Sokrates jako první podmínku každého poznání vůbec. Kdo bere toto vážně, měl by se na chvíli zastavit alespoň jednou za den, ztišit se a zamyslet se nad sebou. Uvědomit si své pochybení, kterých se dopustil, odstranit trám ze svého oka. To však neznamená, že se máme obrátit, soustředit se jen na své nitro a o třísky v oku našich bližních se nestarat. Nevidět problémy lidí kolem nás. Prostě dělat, jako by bylo vše v pořádku.To nikoliv. Ježíš nás vybízí, abychom vyndali napřed trám z vlastního oka a pak mohli říci: „Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku…(L6,42b)“. Takový člověk a je-li křesťan, není nekritický a slepý k problémům druhých. Naopak vidí jasně, vidí Ježíšovýma očima. Ten, kdo změní sám sebe, může měnit k lepšímu i tento svět. K tomu dopomáhej Bůh. Amen.

Jitka Pokorná Úvaly