Kázání na 2. adventní neděli

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 4. 12. 2022 0:00

Evangelium: Marek 1, 1-8:

Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: ›Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‹“ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“

O Janu Křtiteli se někdy říká, že byl posledním starozákonním prorokem. A skutečně, má všechno, co k takové prorocké postavě patří. Sděluje nám cosi závažného od Boha. Jeho vzhled a životní styl tomuto poselství odpovídají: je to asketa, odhazuje všechno zbytečné, co by mu bránilo vejít úzkou branou do Božího království.

„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské, volá Jan Křtitel. Úplně stejná slova jednou zazní i z Ježíšových úst. Co s lidmi tato zpráva udělá?

Asi záleží na tom, jak sami sebe před Bohem vidíme. Na různé lidi bude působit různé. Když si zoufám nad svými slabostmi, lituji svých selhání, neumím se ve svém životě pohnout z místa – pak je to pro mě nepochybně slovo nadějné. Blízkost Božího království nebeského mě nemá srazit k zemi a ochromit, nýbrž naopak probudit, napřímit, zmobilizovat. Soud, který vidí Jan stát přede dveřmi, není pohroma, která se na nás valí, a ať děláme, co děláme, stejně neunikneme. Je šance se změnit! Ještě je možné se sebou něco udělat! Ještě není vše ztraceno. Žádný život není před Bohem beznadějně ztracený a prohraný.

Řeka Jordán, kde Jan křtil, byla výmluvným symbolem toho, že je možné překročit svůj vlastní stín, být vysvobozen z toho starého a vykročit do nadějné budoucnosti. Změna je možná – a tak i vy vyjděte, říká Jan, navraťte se k Bohu! Jsme pozváni do Božího království. Můžeme se do něj nechat vtáhnout, nebo se mu naopak otočit zády.

Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské, volá také Ježíš. A přece jeho volání to janovské překonává. Ježíš totiž není jen další z proroků. Je někým mnohem větším. Jan Křtitel to ostatně dobře ví a říká: “On vás bude křtít Duchem svatým.”

Janův křest totiž nestačí. Vždyť až moc dobře víme, že sami ze sebe nedokážeme smýt své viny, ani kdybychom použili tu nejúctyhodnější jordánskou vodu. Jsme schopni se zlu postavit, ale neumíme ten boj dobojovat do konce. Jsme schopni na cestu změny vykročit, ale nedokážeme sami sebe očistit od nánosů zla. Skutečná očista teprve musí přijít.

Připravte se na něco mnohem většího, neslýchaného, říká Jan. Každého z vás se dotkne Duch svatý. Všechny nepravosti a křivárny, jež poznamenávají naše vztahy, budou narovnány. Všechny naše bezedné hlubiny, děsivé propasti duše budou zasypány. Všechno přebytečné, co nás obtěžkává a co si po celý život s sebou vlečeme, z nás náš Spasitel sejme. To je ten křest Duchem svatým – křest skutečně proměňující.

Věříme tedy, že všechno to zlo, křivolakosti a propasti nás nemají nadále ovládat. Bůh nás v tom nenechá, on zakročí. Věříme, že on je chce vymýtit i s kořenem, odstranit ho z našich životů i z celého našeho světa. V Božím království pro ně není místo.

A tak i my připravujme cestu Páně, nejen v adventu, ale v každé době. Vpusťme Pána do svých životů, připravme se, aby mohl přijít a obnovit nás. Tomu velkému čištění a tříbení máme sami jít vstříc. Ano, bude to leckdy bolet. Riskujeme, že se v našem životě mnohé úplně změní. Možná v nás nezůstane kámen na kameni. Ale právě tato očista je branou do Božího království.

Amen.