Oslavení (Nanebevstoupení) Páně - čtvrtek po neděli Rogate

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 18. 5. 2023 0:05

Lukáš 24, 44-53

44Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48Vy jste toho svědky.49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ 50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, 53byli stále v chrámě a chválili Boha.

Nanebevstoupením Páně se završuje velikonoční příběh, úspěšná cesta Ježíšovy spásy na této zemi. Své vítězství Kristus dokládá slovy: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28, 18). Má v rukou vše, není jediné místo, kde by nerozhodoval. Dostává mnohem víc, než mu může kdokoliv nabídnout. Především dávný ďáblův návrh při pokušení se zdá najednou nicotný. Vždyť se omezil jen na tento svět. Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“ (Mt 4,8–9). Přitom myšlenka více než lákavá. Jako vládce pozemského světa by přece Ježíš mohl udělat mnoho dobrého a získat na svou stranu většinu lidstva. Není to snadnější než se s malou partou nadšenců plahočit po izraelských vesnicích a městečkách a oslovovat jedince na okraji společnosti? Přitakáním ďáblu by Ježíš nemusel postoupit cestu na Golgotu. Jako svrchovaný pozemský panovník by zničil všechny své nepřátelé – římskou říši, Heroda i farizejskou veleradu. Ze židů mohl učinit vládnoucí národ a obnovit slávu Šalamounova království. Ale za cenu spojenectví s ďáblem. Ježíš zvolil jinou cestu, která se o Velký pátek nezdála příliš úspěšná. Přišlo však Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení a situace se výrazně změnila. Zrodila se církev a evangelium najednou získává posluchače ze všech koutů světa.

Mnohým se však zdálo, že se Ježíšova zvěst nešíří dostatečně rychle. Není dosavadní cesta příliš úzká a komplikovaná? Nešlo by to jednodušeji? Co si naklonit mocné tohoto světa. S takovou podporou lidé snáze přijmou křesťanství a poroste Boží sláva. Spojenectví s římským státem přináší skutečně početný vzestup církve. Zvěstovalo se však stále to, co chtěl Ježíš – pokání za odpuštění hříchů? Možná už o žádné hříchy nešlo. Církev jakoby ovládla celý svět. Udržela si však i spojení s nebeskou částí? Ježíš přece říkal, že jeho království není z tohoto světa a najednou tu byl papežský stát a vatikánská banka. Nevyměnilo se Nanebevstoupení za pokušení a nadvládu?

V reakci na takové selhání se zrodila reformace a následně i Církev československá. Má jít o lepší církev, křesťanštější, obnovu původního společenství bratří a sester. Myšlenka oslovující řadu obyvatel vznikající republiky. Přesto se mnohým zdá, že Církev československá roste pomalu. Musíme se přece stát hlavním duchovním směrem, porazit Řím a tak obnovit původní Ježíšovu zvěst. Pojďme se domluvit s politiky, podbízet se jim, lichotit jim a získávat je na svou stranu. Pojďme se podbízet národu, lákat jej na různé akce do kostelů, na divadelní představení, na koncerty. Vidíme, jak to funguje, naše sbory se plní, rosteme. Hříchy, o kterých mluví Ježíš, raději připomínat nebudeme. Ještě by někdo odešel. Proč hledat obrácení a nového člověka, když nám stačí, aby se lidé hlásili k církvi jen svými slovy. Vždyť tu máme krásnou milionovou církev. Možná brzo porazíme katolíky a ovládneme, když ne svět, tak aspoň naší vlast! Budeme však nadále prostupovat do toho světa nebeského?

Dnes žijeme ve zcela jiné situaci. V poloprázdných sborech nepřemýšlíme nad ovládnutím českého duchovního prostoru, ale spíše, aby naše společenství dokázala vůbec přežít. V nastalém zápasu o nové věřící si však musíme klást otázku, zde nám jde už konečně o Ježíšova slova. Uvědomujeme si, že plný kostel při divadelním představení, skvělá účast na farní přednášce o zdravém stravování a taneční show při Noci kostelů ještě nemusí znamenat plnost Ducha svatého. Dokonce to neznamená svatba či křest lidí, které před tím ani potom v kostele nikdo neviděl. Nepokoušíme se opět o pozemský svět a přitom vítězný Kristus nám nabízí především ten nebeský? Vždyť opakovaný vtip již není vtipem a na Boží trpělivost nelze donekonečna spoléhat. Kristus vstoupil na nebesa a chce po nás, aby se v jeho jménu zvěstovalo pokání na odpuštění hříchů všem národům. Co to tedy zkusit, abychom dosáhli jeho požehnání....

Jan Krško, duchovní NO Lužná