Veliké tajemství - veliké požehnání

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 4. 6. 2023 10:54

Neděle Nejsvětější Trojice
Matoušovo evangelium 28, 16 – 20

Milé sestry a milí bratři,

dnes čtené evangelium by vydalo na nesčetné množství zvěstování. Dotkněme se toho podstatného!

Evangelium je radostná zvěst a ta dnešní patří mezi nejradostnější. Je vlastně vyvrcholením svátků církevního roku. Proto závěrečný text Matoušova evangelia čtený na svátek Boží Trojice následuje po svátcích vánočních, velikonočních a svatodušních. Hned po oslavě Letnic přichází na řadu neděle svaté Trojice a s ní korespondující Ježíšovo vyznání na hoře v Galilei.

Nedělní bohoslužba začíná pozdravem: “Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ (2. Korintským 13, 13 ) Podobně i v jejím závěru duchovní zpívá: „Požehnání všemohoucího Boha Otce a mír Ježíše Krista i milost Ducha svatého nechť sestoupí na nás a zůstane nám i budoucím.“ – Při bohoslužbě se také modlíme k trojjedinému Bohu, zpíváme k Jeho oslavě písně, obracíme se na Něho i ve svém vyznání víry. Tak jako Bůh ve své trojjedinosti prostupuje celou bohoslužbu, podobně má být neustále přítomen v našem každodenním životě.

Univerzitní studium přináší různá teologická dogmata. Ponořit se do hloubky studia, myšlenek a názorů různých učenců a badatelů Písma není marné. Ale rozjímání nad nekonečným Božím tajemstvím bývá často odtržené od života. Pro nás, dosud žijící v tomto světě, je důležité poznání Boha v naší praxi. A k tomu nás vede přímo Písmo svaté. Uvádí nás ve známost velikosti a vznešenosti našeho Boha – Stvořitele, Ježíše Krista – Vykupitele a Ducha svatého - Posvětitele.

Reinhold Schneider pravil: „Když přemýšlíme o svém životě, měla by nás vlastně nejvíce překvapit skutečnost, že jsme živi.“ - Otec, Syn a Duch svatý – tři podoby Boží Trojice – nás upomínají, že jsme se z Boží milosti narodili do tohoto světa, že jsme v něm neustále provázeni Ježíšem Kristem, který k nám po svém odchodu z tohoto světa mluví v Duchu svatém, aby nás neustále obnovoval a pozvedal k duchovnímu růstu. - Pokud se nám všemohoucnost Boží odhalí alespoň zčásti, získáme veliké požehnání!

O Boží Trojici vypovídá Starý i Nový zákon, pro nás – věřící křesťany – je pak nejdůležitější výpověď ve svátosti křtu. – Uvědomujeme si stále onu duchovní hloubku, kterou jsme tím přijali? To veliké obdarování, ale i závazek? – Vše, co v životě konáme, máme činit ve jménu Božím, to znamená ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

Křest není jen nějaká slavnost, obřad s vnějšími znaky, které vidíme svými smysly. Je to něco mnohem více, pro náš život zcela zásadního, nenahraditelného, a to jak pro naši časnost, tak i naši věčnost. Křest značí ponoření v to jméno, vštípení, přivtělení, stáváme se jeho součástí v nejužším myslitelném spojení. Křtem se stáváme Božími dětmi, které společně tvoří jednu rodinu. A to zcela jedinečnou, podobnou Božímu obrazu. Jako lidé nejsme dokonalí, zcela bez chyb, ale pod vedením Ducha Kristova se přibližujeme Boží lásce a milosti. Nastává v nás přerod či znovuzrození, působením dobra shůry dokážeme být lepšími, laskavějšími, obětavějšími, vstřícnějšími, nemyslíme pouze na sebe, ale vnímáme potřeby svých bližních.

Ve jméno Boží Trojice máme žít a to každý den svého života. Jaká bývá naše první věta, když se probudíme a začíná nám nový den? Jak je důležité začít den ve jménu Božím! A vždy, když činíme důležitá rozhodnutí nebo začínáme novou práci, když žehnáme svému dítěti, které odchází z domova, a právě tak, když den končíme, máme tak činit v pokoře a s díkůčiněním Otci i Synu i Duchu svatému. - Ronald Leonhardt krásně vystihl: „Každý den můžeme trochu nahlédnout do ráje.“

A když už se na tomto světě s někým loučíme, rovněž ho vyprovázíme ve jménu Božím. Jak nesmírná je hloubka duchovní jistoty, vítězství, naděje i radosti obsažená v těch slovech, kterými jsme byli pokřtěni a která nás mají provázet každý den. Nezapomeňme na tuto skutečnost a učiňme ji denně svou zkušeností, velmi nás obohatí.

Křest ve jméno Otce. - Jaká to výsada, že smíme nazývat Otcem toho, jenž učinil nebe i zemi svým tvůrčím slovem. „Jím živi jsme, hýbeme se a trváme.“ ( Skutky apoštolské 17, 28). On dává život, dýchání a všecko. A z jeho slova víme, že je milostivý, lítostivý, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství, a nadto že je láska a světlo. Nebesa nebes ho nemohou obsáhnout a přece se sklání ke každému člověku. Již dopředu zná naše myšlenky a umí naplňovat naše srdce pokojem. A ty i já smíme říci „Otče“ a dokonce „Otče náš, který jsi v nebesích“. A to je vysloveno jenom něco málo z toho, že jsme pokřtěni ve jméno Otce.

A také ve jméno Syna. Jsme-li ve jméno Pána Ježíše pokřtěni, pak jsme i ovce jeho stáda, jeho učedníci, následovníci a jak on sám nás nazývá: přátelé. On, který včera, dnes i zítra tentýž jest, je i naše cesta, pravda a život. V tom jménu klekají všichni na nebi, na zemi i pod zemí, neboť není jiného jména pod nebem daného, v němž by bylo spasení. A tak v tomto jménu jděme a všecko konejme.

A do třetice ve jméno Ducha svatého. On v nás působí duchovní vzrůst. Bez něho není možno věřit, doufat, mít naději, milovat a rozumět slovu Písma svatého. Vždyť právě Duch svatý způsobuje, že slovo Písma se nám stává slovem Božím, dosvědčuje našemu duchu, že jsme děti Boží. Duch svatý nás přivádí k pramenům vod života, do společného shromáždění, nabádá nás konat dobré skutky, vyhýbat se špatnostem a odporovat zlu. Duch svatý nám dává sílu i novou odhodlanost setrvat ve věrnosti evangeliu až do smrti. Buďme proto bdělí a ochotní nechat se jím ovlivnit a vést. Pamatujme však na to, že Duch svatý nepřichází jen tak sám o sobě a nevnucuje se tam, kde o něj nikdo nestojí. Máme však i velké zaslíbení a ujištění, že Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí. Prosme tedy a bude nám dáno ....

Oslava svaté Trojice je chválou divu lásky. Není to záhada či spekulace, ale úžas nad tajemstvím Boží všemohoucnosti. Proto i učení o Trojici převyšuje všeliký lidský rozum. Pokud rozjímáme nad skutečným požehnáním, měřítkem není svět a vše, co s ním souvisí, ale věci duchovní. A těch se nám dostává i v časném životě jedině z věčnosti, když svůj život stavíme na Bohu Otci, Synu a Duchu svatém.

Dnešní svět bývá hluboce nemocný, protože opomněl, na čem má stavět, kde je jeho základ. Tápajícím lidem chybí soustředěnost, vyrovnanost, vnitřní klid a pokoj. Už kdysi Albert Schweitzer pravil: „ Mezi lidmi je mnoho chladu, protože nemáme dost odvahy dávat se tak srdečně, jak srdeční vskutku jsme.“ – Avšak poznání Williama Jamese v nás chce vzbudit novou naději: „Věř, že život stoji zato, aby ho člověk žil! Tvá víra ti pomůže učinit ho takovým, aby zato stál.“

Úkolem křesťanů je druhým pomoci. Jakým způsobem? – Slova Pána Ježíše: „Jděte ke všem národům ...“ v podstatě vyzývají k misii, kterou má věrná církev konat jako jednu z nejdůležitějších činností. Konání této povinnosti nakonec přináší i největší požehnání. Děje se tak podle Božích zásad: Každému, kdo má, bude ještě přidáno.

Jak líbezně zní zaslíbení: „A hle, já s vámi jsem po všechny dny ...“ Ve víře je nám dáno všechno, ne jen něco, co pro nás Bůh připravil. Bůh sám sebe zjevil podle své vůle a moudrosti. Je všemocný, všudypřítomný, nedá se odhalit do podrobností žádnou vědou. Zjevil nám tolik, co postačí k naší spáse, necháme-li se jím vést a Jeho slovo budeme ctít a dodržovat. - Tuto pravdu Paul Tillich vyjádřil následovně: „Moudří jsou ti, kteří uznávají jak nutnost, tak hranice všeho vědění, a chápou, že láska je větší než vědění.“

V Božím jménu máme žít, umírat i vstupovat do věčnosti. Chvalme Boha zde na zemi, abychom v něm spočinuli i jednou na věčnosti a mohli vyznávat a radostně zpívat: „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, tak i nyní i vždycky i na věky věků.“ Amen.

ThMgr. Krasava Machová