Jan Křtitel

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 24. 6. 2023 0:09

Lukáš 1,57-60

Milé sestry a bratři!

Jana Křtitele jsme v evangeliích poznali z různých stran. Známe ho jako muže, který ve vězení je zmítán pochybnostmi a otázkami. Je to ten, který ptá: „Jsi ten, který má přijíti, nebo máme čekat někoho jiného?“ Ale především ho známe jako proroka, jehož „ hlas volajícího na poušti“ zní až k nám. Když tento hlas poprvé zazněl na Jordánském břehu, vydali se za ním muži i ženy zblízka i daleka. Přišli za ním v celých zástupech. V litoměřické galérii je obraz Lukáše Cranacha staršího, který zachycuje Janovy posluchače. Malíř namaloval hlavu na hlavě, zástup tísnících se lidí. Jan je neoslovuje nějakým laskavým slovem, ale slovem opravdu tvrdým a zástupy si to dají líbit. „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.“

Jan Křtitel očekával přímý Boží zásah do běhu světa. Boží zásah, který bude také Božím soudem. Čas bude rozdělen na dva věky. Pro ten přítomný je příznačná přítomnost zla a hříchu, pro ten druhý pak bezhříšnost, Boží vláda, Boží království. V Božím království budou všichni, kteří obstojí před Božím soudem, a protože je blízko, je nutné se rozhodnout. Ještě v této chvíli je možné se rozhodnout. Ještě v této chvíli je čas změnit směr. Proto Jan vybízí k pokání, jehož znamením je ponoření do vod Jordánu- neboli křest. Toto ponoření má vztah k Božímu soudu. Ve Starém zákoně má Boží soud podobu potopy.

Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Zástupy stály v úžasu a ptaly se:„Co jen máme dělat?“ Tato otázka stojí často na začátku nové cesty. Jan zasahuje lidi, kteří za ním přicházejí v jejich chování každodenního života. Nechce je ale deptat, chce jen přinutit posluchače, aby výzvu k pokání brali vážně. Jen tak pokání otevře nové možnosti života. Jan je přesvědčen, že všechna Boží zaslíbení jsou vázána na zcela konkrétní přikázání a jejich plnění patří bezpodmínečně k víře.

Jan-později zvaný Křtitel, bude tedy připravovatelem cesty. Tento obraz je vzat ze zkušenosti návštěv panovníků. Když panovník měl přijet na oficiální návštěvu, nejprve byli vysláni služebníci, aby po všech stránkách připravili králi cestu. Dělá se to vlastně dodnes. My tomu obrazu musíme ale rozumět v přeneseném duchovním smyslu. Jan Křtitel připravuje cestu Páně výzvou k pokání, výzvou ke změně smýšlení, výzvou k obrácení. Když se Jana ptali lidé, co tento obrat, tato změna znamená v jejich životech, uvedl jim několik velmi výrazných příkladů. Jistě bychom dokázali těch několik Janových příkladů doplnit příklady z našeho dnešního života, protože jde o obrat od požadavků našeho sobeckého já, k potřebám druhých. Jde o to, abychom tyto požadavky změněného chování dovedli také vztáhnout na sebe a přestali být sobečtí. Od doby, kdy Jan vyzýval lidi k pokání, uběhlo víc jak dva tisíce let. Za tuto dobu se zvýšil počet lidí mnohonásobně. Problémy, o kterých Jan Křtitel mluvil, ale nezmizely, jen se také mnohonásobně zvětšily. Jestliže tehdy šlo o bohaté a chudé jednotlivce, teď jde často o celé státy.

Jan Křtitel patří do řady proroků a svědků. Jeho otec Zachariáš říká o svém synovi: „ A ty synu, budeš nazván prorokem nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů.“
Ano, byl výraznou postavou své doby. Byl jedním z největších proroků. Měl své učedníky, zástupy poslouchající jeho kázání, řady těch, kteří se od něho dávali pokřtít na znamení pokání neboli změny smýšlení a života. A když za ním lidé přicházeli a ptali se ho, zda on je ten Osvoboditel a Spasitel? Odpovídá, že ne, že „ půda“ ještě není připravená pro příchod Spasitele. Já jsem tu proto, abych ji připravil. Já jsem hlas volající na poušti- tak jak to řekl prorok Izajáš: „Připravte cestu Páně, urovnejte mu stezky.“ Připravte mu „půdu“ ve svých nitrech, odstraňte překážky a čiňte pokání, protože za mnou přichází ten, kterému nejsem hoden rozvázat řemínek sandálů, protože ten je oním prorokovaným a očekávaným Spasitelem. Když pak viděl přicházet Ježíše, řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“. Jan Křtitel je tedy, jak nám ho líčí Janovo evangelium, ohlašovatelem přicházejícího Mesiáše. Je tu proto, aby ukázal Ježíše jako očekávaného Krista. Není tu kvůli sobě, ale kvůli Kristu. „On musí růst, já však se menšit.“ říká Jan Křtitel na jiném místě Janova evangelia. Je tu proto, aby ukázal lidem cestu, aby urovnal tuto cestu, aby byla schůdná a lidé došli pravého života. A tak také odpovídá na otázku, kdo je: „Jsem svědek Kristův“.

Ano, Jan tedy nebyl to světlo, Bůh jej ale poslal, aby svědčil o tom světle, které přišlo v Ježíši Kristu. Jan není to světlo, ale jeho poslání bylo nanejvýš důležité. On tu byl, aby svědčil o světle v Ježíši tak, aby všichni díky tomuto svědectví uvěřili. Světlo, přišlo do světa pro každého z nás, ale všichni neuvěřili. Bůh ve své milosti poslal předem proroky, aby jeho příchod prorokovali, poslal i toho posledního, proroka Jana Křtitele.

I my se můžeme stát svědky Pána Ježíše, i my můžeme pomáhat druhým k tomu, aby vykročili po cestě za Ježíšem Kristem. Amen

Libuše Mikušková, NO Litoměřice