Památka věrozvěstů Cyrila a Metoděje 2023

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 5. 7. 2023 0:06

Evangelium: L 10, 1-9

Je to opravdu podivuhodné, že dva bratři, kteří se narodili zhruba před 1200 lety ovlivnili nejen vývoj Velké Moravy, ale dosah jejich díla má vliv až k současnosti. Jeden byl spíše politik, druhý profesor, jeden vůdce, druhý myslitel.

V evangeliu podle L 10,1-9 se píše "Pán určil ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám přijít." Bratři ze Soluně byli také dva a určitě to všichni známe, že ve dvou se to lépe táhne. Je docela možné, že pokud by se na misii vydal jen jeden z bratrů, tak by se asi možná nic převratného nestalo. Když tehdy přišli na území Velké Moravy, byli to úplně obyčejní misionáři. Nic zvláštního, žádné celebrity, nikdo je neznal a přesto nám dali základ k sebevědomému národu. Je až zvláštní a nepochopitelné, jak může být někdo tak obdarován, že jeho činy a chování se navždy zapíší do dějin.

Na světě je spousta lidí, kteří jsou vidět, ale ještě víc těch nenápadných, kteří podporují ty neviditelné. Svým způsobem, každý z nás tvoříme dějiny svým životem, svým postojem, svou aktivitou, ale i pasivitou. Většina lidí není slavná, ale všichni jsme důležití. A je to úplně jedno, jestli jde o naše nejbližší okolí, nebo celý svět. Jsou různá povolání a profese, je ale krásné, když někdo umožní druhým přístup k evangeliu jako to udělali Cyril a Metoděj. Tito bratři položili základní kámen.

Můžeme si to přirovnat ke stavbě domu – máme tam okna, dveře, střechu, ty nás zaujmou na první pohled, ale jsou tu zdi, a hlavně základy, které vidět nejsou, ale jsou velice podstatné pro stabilitu domu. Jsou lidé, kteří pro své okolí jsou velkým přínosem, tak zvaným požehnáním. A bohužel, potom jsou i ti, kteří jsou pro společnost zátěží. Je to jen a jen naše rozhodnutí, čím a jak ovlivníme své okolí.

Měli bychom si přiznat, že všichni potřebujeme Boží pomoc, abychom se nestali otroky hříchu, a že potřebujeme Boží oporu. A když ji jako křesťané přijímáme, tak bychom ji měli dopřát i druhým. A jedna z největších radostí v životě není jen požitek, jako spíš prožitek toho, že jsme mohli někomu pomoci, že někoho vyslechnu, modlím se za něj, přijímám ho a mám ho rád takového, jaký je. Je plno lidí kolem nás, kteří čekají na takové vysvobození, nebo aspoň povzbuzení či obyčejný zájem. Bůh nás k tomu pověřil do této doby a do tohoto místa, kde žijeme. Svatý Cyril a Metoděj dokázali za krátký čas neuvěřitelné dílo. Buďme velkorysí a doprovázejme modlitbou i pomocí ty, kterým o něco jde a sami hledejme dobré dílo, ve kterém bychom mohli mít podíl a v němž bychom mohli svět proměňovat v Boží království.

Milada Olšovská, NO Bohušovice